Události v souvislostech

Nedávno se mi do ruky dostala kniha Dalajlámova kočka. Pustila jsem se do jejího čtení. Jde o vyprávění kočky o životě v dalajlámově chrámu a pohledu na život, kterým se řídí budhisté. V knížce mě zaujala jedna myšlenka, známý příběh. Nejspíš jste jej také slyšeli.

Příběh pochází z Japonska, kdy byl kůň nejen domácím zvířetem, ale také měřítkem bohatství. Ve vesnici žil sedlák, který si koupil svého prvního koně. Celá vesnice mu blahopřála, jak krásného koně si pořídil. Říkali: „To jsi jistě hrdý na tak nádherného koně.“ Sedlák byl však moudrý člověk, a tak se jen usmál a řekl: „No, uvidíme.“

Zanedlouho se kůň utrhl a utekl do volné přírody. Lidé sedláka litovali a vyjadřovali mu svou soustrast. „Taková tragédie,“ říkali smutně. Sedlák se však opět jen pousmál a řekl „no, uvidíme.“

Neuběhl ani týden. Sedlák se jednoho rána probudil a vidí, že se kůň vrátil i s dvěma divokými koňmi. Koně se nechali odvést do stáje a zavřít. Vesničané nemohli uvěřit tomu, co se stalo. „To je ale štěstí, kdo by vůbec věřil, že je něco takového možné.“ Samozřejmě i teď se sedlák jenom usmál a řekl „no, uvidíme.“

Jeho syn ty dva koně začal krotit. Protože byli divocí, bylo to nebezpečné. Jeden kůň sedlákova syna shodil a ten si zlomil nohu. Celé se to stalo před sklizní úrody, což bez syna sedlák mohl zvládnout jen velmi těžko. „To máš tedy těžké,“ komentovali to vesničané, „to ti nezávidíme, co může být horšího?“ – „No, uvidíme,“ ozval se sedlák.

Načež začala válka a zdraví mladí muži byli povoláni. Protože měl sedlákův syn zlomenou nohu, zůstal doma. A tak to šlo pořád dál.

Nikdy nevíš…

Tolik tedy příběh. Když jsem jej četla, říkala jsem si, že tam chybí nějaké skutečné emoce. Copak nemáme vyjadřovat radost či smutek? Když přijde někdo na návštěvu, máme si říkat no, uvidíme, jestli je dobře nebo špatně, že jsi tady? Nemáme se radovat z výhry závodu, abychom nepřivolali zranění? Nemáme být smutní, když někdo odejde z našeho života?

Na druhou stranu veškeré události, které nás v životě potkají, nejsou jednoznačně nějaké. To, co může vypadat jako jasná ztráta, se může v návaznosti na jiné situace ukázat jako výhra. Někdy naopak výhra může přinést velké ztráty. Jedno však nelze popřít.

Ve chvíli, kdy se určitá událost přihodí, nemůžeme vědět, jaký dopad bude mít na náš život. Nevíme, k čemu povede, nemůžeme dopředu předvídat, zda nám nakonec nepřinese něco dalšího, co by nás ani ve snu nenapadlo. A pokud si ponecháme otevřenou mysl a nebudeme dělat závěry v momentě, kdy jsme v dané situaci, udržíme si nadhled a odstup.

Neznamená to, že vše špatné je pro něco dobré nebo že bychom měli malovat čerty na zeď a jakmile se nám stane něco pozitivního si říct, že teď přijde něco negativního (i když to tak v příběhu vypadalo). Někdy prostě jenom daná situace nepokračuje podle našich představ.

Nadřeme se více, než jsme si mysleli. Někdy bychom mohli být zklamaní, že se věci nevyvíjí dostatečně rychle. Nebo si neuvědomujeme, jakou zodpovědnost s sebou daná věc přináší.

Představme si nějakou šťastnou životní událost, například výhru v loterii. Sama výhra nese určitá plus – peníze, možnost vycestovat, nezávislost apod. Zároveň však vyžaduje dostatek finanční gramotnosti, abychom o ni hned nepřišli, starosti s jejím využitím, možné obavy o její ztrátu. Možná díky ní získáme nové přátele, možná o své přátele přijdeme. Je to dobře, nebo špatně?

Událost jako jedna z možností

Přístup „no, uvidíme“ nenabádá, abychom byli strnulí a neprožívali radost nebo smutek, ale abychom uvažovali o událostech v souvislostech. Abychom neměli nereálná očekávání, neviděli svět černobíle nebo se hroutili ze situací, které nakonec nemusí být vůbec na škodu.

Nabádá k určitému odstupu a trpělivosti, klidu a přijetí situace takové, jaká je a jaká může být. Nestala se nám pro radost nebo na truc. Nemáme štěstí nebo smůlu. Štěstí a smůla je to, co člověk za takové sám považuje, jak situace vnímá, co v nich sám subjektivně vidí.

Uvedu jiný příklad. O víkendu se máte vidět s kamarádem, na kterého jste se těšili. Na poslední chvíli vám však setkání odřekne. Vás to mrzí, protože jste ho dlouho neviděli. Jak budete reagovat? Budete z toho naštvaní, smutní, nebo si řeknete to nevadí, kdo ví, zda to nebude nakonec dobře?

Nevíte, zda díky jeho absenci nepotkáte nového známého, když budete večer venčit psa. Možná z nudy napíšete někomu, na koho jste neměli dosud čas, a ten vám povykládá zážitky z dovolené, na kterou někdy později sami pojedete. Možná půjdete to baru a potkáte svého budoucího partnera. Když si ze situace nebudete nic dělat a přijmete ji takovou, jaká je, můžete z ní vytěžit daleko víc.

Využívejte celý web.

Předplatné