Ubránit se rodičům
Chvílemi se chovají mile. Z ničeho nic přejdou do ledové odtažitosti. Jak se vypořádat s narcistickou manipulací?
Narcistický rodič obvykle ponižuje druhého rodiče i své děti. Narušuje jejich sebevědomí a sebeúctu. Sám je mistrem vztahovačnosti a za jakékoli zpochybnění své dokonalosti se mstí. Jak se proti němu chránit? Jak se má k chování nevyrovaného partnera k dětem postavit (a vyjadřovat) druhý rodič? A jak se můžeme sami v dospělosti uzdravit z „péče“ narcistického rodiče?
V článku Rodič narcis jsem se věnovala utrpení dětí narcistických rodičů. Tedy rodičů, kteří si neustále potřebují hýčkat svůj pocit výjimečnosti, toho, že jsou něco víc než ostatní. Zmítají se mezi nadsazeně pozitivním vnímáním sebe samých a hlubokými pochybami o sobě.
Někdy mi přijde, jako by jim scházelo vnímání barev a odstínů: co není bílé, musí být černé, nic mezi tím neexistuje. Sami sebe potřebují vnímat jako běloskvoucí a potřebují, aby je tak vnímalo i širší okolí. Samozřejmě, že jakožto svítící bod lépe vyniknou obklopeni černým pozadím svých nejbližších.
Jde však o obraz, nikoli o realitu. Realitu narcistický jedinec nahlížet nechce, a udělá (téměř) vše, aby ji zabránil vnímat svému okolí.
Jedním z projevů zkresleného vnímání reality narcistického jedince je, že hovoří rozporuplně či něco říká a jinými způsoby přitom vyjadřuje něco jiného (tzv. dvojná vazba, double bind). Dítě, jež má přirozeně potřebu rodiči vyhovět, se tak dostává do patové situace: sdělení, jež od rodiče dostává, se vnitřně vylučují, a rodiči tak vlastně vyhovět nelze.
Dítě například žádá, zda by mohlo hrát na flétnu. „Samozřejmě, já tě v tom plně podporuji – mám ale strach, aby se ti tam nesmáli. Víš přece, že nemáš žádný hudební sluch…“ odpoví rodič. Nebo řekne jen „ano, jistě,“ ale tváří se přitom ledově, až podrážděně. V podloží je nepřiznaná nevole, aby nad ním snad dítě v něčem nevyniklo. Rodič (možná nevědomě) předvídá svou budoucí závist.
Mezi černou a bílou
Projevem zmítání se mezi nabubřelým sebeobrazem a hlubokými propady je též trvalá emocionální (a často i vztahová) nerovnováha narcistických osobností. Jsou zmítáni emocemi. Chvílemi se chovají i velmi mile, jsou usměvaví a ochotní. Z ničeho nic však překlopí do ledové odtažitosti.
Bohatě jim k tomu stačí i nenálada pramenící z nevyspalosti, ze vzpomínky, premenstruační tenze – narcistický rodič však nikdy nepřizná (většinou ani sám sobě), že by jeho rozmrzelost mohla pramenit z vnitřních příčin, vždy hledá (a kdo hledá, najde) příčinu ve vnějším světě: „Matce stačilo, aby prošla kolem zrcadla: když měla špatnou náladu, všimla si, že je tlustá – a obvinila nás, že ztloustla po porodech,“ vzpomíná Kristýna.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..