Ty nejsi problém

Hraniční porucha, sociální fobie, deprese. Lidé se potýkají s různorodými problémy, a čím déle s nimi žijí, tím více si mohou myslet, že sami jsou tím problémem. Jsem alkoholik, jsem závislá, dcera je anorektička, manžel je úzkostný. Tak o sobě či svých blízkých mluvíme. Působí to naprosto bezvýznamně, ale podíváme‑li se na to postmoderní perspektivou, začne nám docházet, že v řeči je velká moc.

Podle postmoderní filozofie je realita vytvářená prostřednictvím jazyka. Věci existují pouze v jazyce a to, jak se o nich mluví, jim přisuzuje jejich vlastnosti a význam. Mluvíme‑li o sobě takto, zvnitřňujeme své problémy, a tím se stávají naší součástí. Významný narativní psychoterapeut Michael White přišel s myšlenkou, že „problémem není člověk, ale problémem je problém sám“.

Rozvinul přemýšlení o tom, jaký bude mít na člověka vliv, když začne o svých problémech mluvit jiným jazykem – externalizačním. V narativní terapii je externalizace problému nejen technikou, ale především postojem, který terapeut zaujímá a svými otázkami se snaží ke svému přemýšlení pozvat také klienta.

Zvnitřnění problému může mít za následek to, že získáváme pocit, že s ním jsme nepřetržitě a zbavit se ho vyžaduje velkou vnitřní přestavbu: abstinenci, léčení, terapii. Také v nás evokuje představu, že problém je již k naší osobnosti přirostlý a máme ho i tehdy, kdy se zrovna cítíme dobře či se již nějakou dobu v našem životě nevyskytuje.

Pokud se nám podaří vyjmout naše potíže mimo nás a takto o nich mluvit a uvažovat, máme možnost k nim snáze zaujmout nějaký postoj, sledovat je a zjišťovat, že se v našich životech nevyskytují nepřetržitě. Také spatříme, že nejen ony ovlivňují nás, ale i my máme významný vliv na ně. Máme šanci proměnit vnímání své identity směrem, který nás více podporuje a posiluje v nás naději, že můžeme žít více podle svých představ než podle diktátu problému, který nás trápí.

Pojďme se na to podívat

Jak tento postoj vypadá v praxi? Aleš se několik let potýkal ve vztazích s tím, že nadměrně žárlil. Přišel do terapie s přáním své žárlivé chování nějak pochopit, ideálně změnit. Několik vztahů takto ztratil. Měl strach, že když je takový, nemá šanci budovat s žádnou ženou uspokojivé partnerství. Šli jsme spolu cestou externalizačních rozhovorů.

Prvním důležitým krokem je gramatická proměna. Pokud si Aleš říkal, že je žárlivý, bylo potřeba nabídnout mu posun z přídavného jména ke jménu podstatnému. Žárlivost. Jak se žárlivost vyskytla v jeho životě a co tam dělá? Může se to zdát jako malichernost, ale již tento drobný posun působí v našem uvažování změnu. Aleš měl možnost sám sebe vnímat jinak než jako žárlivého muže, mohl o sobě mluvit jako o muži, kterému žárlivost začala ničit život a vztahy.

Skrze fantazii si Aleš představil, jak žárlivost, kterou on zná, vypadá. Pojmenoval tuto osobu Detektiv a podrobně jsme si ho popsali: jeho podobu, chování a uvažování. Detektiv přicházel k Alešovi, když se vrátil domů z práce a skenoval celý byt, hledal důkazy o nevěře. Jindy ho zase navštěvoval, když byl o samotě a nutil ho kontrolovat, kdy byla naposledy jeho přítelkyně na sociálních sítích, nabízel scénáře, co tam asi může dělat a s kým.

Velmi důležité ale bylo, že najednou bylo možné mluvit o situacích, do kterých Detektiv přístup nemá či kdy ho umí Aleš umlčet a nedat mu prostor. Zjistilo se také, že Detektiv přichází, aby Alešovi pomáhal chránit vztahy, na kterých mu velmi záleží. Vlastně velmi špatným způsobem pomáhal budovat hodnoty, které jsou pro Aleše důležité: partnerství, důvěra, věrnost.

Alice zase potkává Paní Dokonalou, která ji komentuje, že by neměla tolik jíst a být štíhlejší. Je s ní velmi často, když je o samotě i když tráví čas s přáteli. Ale už víme, že nikdy nechodí na hodiny keramiky, kde se Alice alespoň chvíli cítí dobře a v pořádku.

Milan mívá za krkem dva Balvany, které ho tíží a nutí ho přemýšlet o složité minulosti. On sám se už naučil pár způsobů, jak je ze sebe sundat a mít chvíli klid. Ví také, se kterými lidmi Balvany těžknou a s kým naopak ztrácejí na váze.

Externalizace problémů je užitečná perspektiva, jak moci o problémech mluvit velmi konkrétně, a vzdát se tak obecných definic a pouček. Jak vypadá ta naše žárlivost, s čím se nám v životě pojí, kde se vzala a kudy může odcházet? Takové zkoumání problému je prosto kategorií, škatulek a diagnostických manuálů. A domnívám se, že je to úlevné. Umožňuje nám to poodstoupit a pozorovat.

Problémy bez lidí žít nemohou

A co vy? Máte chuť tuto proměnu pustit do svého přemýšlení a mluvení o problémech? Jak by vypadal problém, který vám bere ze života pro vás důležité věci: radost, lásku, partnerství?

Zamyslete se, jak by se váš problém jmenoval. Jeho název či jméno nemusí mít nic společného s diagnózou či odborným pojmenováním, dovolte své fantazii najít jméno dostatečně výstižné a přiléhavé. Někomu připomíná postavu z oblíbeného seriálu či záporného hrdinu z knih.

Ve fantazii zůstaňte a představte si tento problém jako nějaký předmět či postavu. Má nějakou barvu, strukturu, tvar? Dětem jdou tyto úvahy snáz, ale kolikrát jsem nadšená, co zajímavého ve své představě zahlédnou dospělí.

Pro proměnu jazyka ve vašem vnímání problémů nabízí Jill Freedman v knize Narativní terapie zajímavý „myšlenkový experiment“, který nám může pomoci pochopit, jak jinak se cítíme, když k nám tento problém patří a je popsán jako přídavné jméno (závistivý, zlostný, hubatý) a následně ho přesuneme do jména podstatného (závist, zlost, hubatost) a také vně sebe sama.

Zkuste odpovědět na následující otázky (za X doplňte přídavné jméno):

• Jak jste se stali X?
• Kvůli čemu jste nejvíce X?
• Co se typicky stane, že začnete být X?
• Jaké to má důsledky pro váš život a vaše mezilidské vztahy, že jste X?

Všimněte si, jak se cítíte, když si na otázky odpovídáte. Jaký to na vás má vliv? Nyní se nastavte na druhou možnost, o které jsem psala výše, a danou vlastnost či problém nazvěte podstatným jménem; doplňte je za Y:

• Proč jste tolik vnímaví k Y, že to dokáže ovládnout váš život?
• V jakých situacích vás Y nejčastěji přemůže?
• Jaký vliv má Y na váš život a mezilidské vztahy?

Znovu si povšimněte svého prožívání při odpovědích. Liší se nějak vaše vnímání sebe či problému?

Domnívám se, že tato proměna v jazyce a následně vnímání našich potíží má velký vliv na to, že nám umožní přestat samy sebe považovat za problémové či patologické a umožňuje nám to zaujmout k sobě jiný postoj. Problémy jsou problémy a my jsme lidé.

Člověk je k různým problémům vnímavý, a k jiným ne. Některými se nechá více ovládat než jinými. Problémy si své lidi vyhledávají tak jako cizopasníci své hostitele. Žijí potom na jejich úkor, vyčerpávají jejich zdroje. Problémy bez lidí žít nemohou. Neumí to jinak. Lidé mají však více možností a mohou žít i navzdory problémům i bez nich. Lidé totiž nejsou problém.