Tři způsoby, jak zvýšit svou …

Mylný předpoklad, že emoce jsou hlavní příčinou a důvodem našich emotivních excesů, má za následek, že řada lidí především k takzvaným „negativním“ emocím přistupuje s nedůvěrou a ostražitostí – jako k něčemu, před čím bychom se měli mít na pozoru a držet si od toho odstup, protože jinak z toho koukají problémy.

Dokud se ale budete pokoušet držet si emoce příliš od těla, jen obtížně si budete nacházet cestu k tomu jim rozumět. Jaké kroky tedy vedou k lepšímu porozumění vlastnímu emočnímu světu?

Rozvíjejte všímavost

V první řadě je potřeba být si (alespoň čas od času) vědomi toho, že nějaké emoce a pocity vůbec máme nebo jsme měli. To je úplný základ. Schopnost povšimnout si, co se v našem prožitkovém světě odehrává, a uvědomit si to se nazývá všímavost. Míra naší všímavosti určuje úroveň našeho povědomí o tom, co se v nás i kolem nás odehrává. Toto povědomí je základním předpokladem, abychom s tím, co se děje, mohli nějak vědomě naložit.

Divili byste se, kolik lidí si existenci a vliv pocitů a emocí na sebe po většinu času vůbec neuvědomuje, nebo si je uvědomuje jen velmi nejasně.

Zaujetí a pozornost, kterou svým pocitům věnujeme, do značné míry určuje, jak jemného rozlišování mezi nimi budeme schopni.

Svůj velký podíl na tom má mimo jiné i složitost světa, v němž žijeme. Náš svět je hektický a vyžaduje od nás schopnost rychle se rozhodovat a pohotově reagovat. I tak samozřejmý úkon jako přejít ulici znamená vyhodnotit správně spoustu různých podnětů a adekvátně na ně reagovat. Přemíra podnětů na nás útočí ze všech stran, a to zaměstnává velkou část naší pozornosti. Za adaptaci na tuto složitost ale platíme jistou cenu. Trpí tím naše schopnost uvědomovat si a plně prožívat náš vnitřní svět a přicházíme o mnohé z jeho rozmanitosti.

Jak tento nepříznivý vliv zvrátit? Tréninkem. Všímavost se totiž dá cvičit a toto cvičení vůbec nemusí být nepříjemné.

Cvičení: Jak se právě teď mám?

Pro začátek stačí se několikrát denně na půl minutky zastavit.

• Nadechněte se a vydechněte a uvědomujte si při tom, jak chladný vzduch proudí vašim nosem dovnitř, jak se vám rozpíná hrudník, jak pak teplý vzduch vychází ven a plíce se opět vyprazdňují.
• Vychutnejte si tento hluboký nádech a výdech a poté si uvědomte, kde jste a co se aktuálně děje (ve vás i kolem vás).
• Zeptejte se sama sebe, jak se cítíte a co by to chtělo?

Je to jen pár okamžiků denně, ale uvidíte, že už po krátké době vaše povědomí o vlastních pocitech výrazně vzroste.

Podporujte v sobě zvídavost

Zatímco všímavost je potřebná k tomu, abychom svůj vnitřní svět vůbec zaregistrovali, k jeho prozkoumání a pochopení v celé jeho kráse je potřeba určitá dávka zdravého zaujetí a něco jako „duch objevitele“. Právě zaujetí a pozornost, kterou svým pocitům věnujeme, do značné míry určuje, jak jemného rozlišování mezi nimi budeme schopni.

Existují lidé, kteří znají jen jediný pocit – pokaždé, když se jich zeptáte, jak se mají, odpovědí, že “normálně”. Jiní lidé jsou bez zaváhání schopni přesně a detailně mluvit o svém prožívání a používají košatý emoční slovník i více než tří set slov pro pojmenování různých emocí a pocitů.

S emocemi je to jako s vínem. Jako naprostý nováček ve světě vína jste maximálně schopni říci, jestli vám nějaké víno chutná, nebo ne. Ale pokud máte pro víno vášeň a máte touhu objevovat tento svět, pak si postupem času vytvoříte jemnější a preciznější rozlišovací schopnost. Budete schopni lépe a přesněji rozlišit jednotlivé charakteristiky vůně, barvy i chuti, náležitě si je vychutnat a ocenit je. Možná v tom nebudete nejlepší na světě (k tomu je potřeba i jistý talent a dispozice), ale můžete dosáhnout výrazných pokroků. A podobně je tomu u pocitů: dokázat je rozlišit, pochopit a ocenit v celé škále jejich barev, to je umění srovnatelné s uměním sommeliéra. A stejně jako umění sommeliérské se i toto dá cvičit.

Vhled a s ním i know‑how přijdou samy, pokud bude vaše porozumění vnitřním souvislostem dostatečně hluboké. A dokud nebude, stejně nic kloudného nevymyslíte.

Nevědomky se učíme rozlišovat a pojmenovávat své pocity od raného dětství a toto učení probíhá po celý život. Ale podobně jako u sommeliérství i tady záleží do značné míry na tom, jak dobré máme učitele. Pokud naši učitelé (tedy nejčastěji rodiče) sami v této dovednosti nijak neexcelovali, jen těžko jsme se od nich mohli naučit víc, než uměli oni sami, protože to oni nás uváděli do světa emocí tím, že reflektovali a pojmenovávali emoce vlastní i ty naše.

Tento deficit z výchovy se ale dá do značné míry dohnat i v dospělosti třeba s pomocí individuální terapie, anebo se také můžete učit jemnějšímu rozlišování emocí sami.

Zde je opět jeden tip. Inspirovala mě k němu jedna výuková pomůcka pro milovníky vína, která se jmenuje aromatický kruh bílého/červeného vína. Je to papírový kruh, rozdělený do různobarevných výsečí, které reprezentují jednotlivé kategorie vůní. Ty jsou někdy rozdělené ještě do podkategorií a ty pak při okraji kruhu do jednotlivých konkrétních aromatických tónů. S pomocí tohoto kruhu si můžete sami vyhodnotit, že ve víně cítíte třeba ovocné tóny (kategorie), konkrétněji bobulové ovoce (podkategorie), a úplně konkrétně černý rybíz.

Cvičení: Kruh emocí

Když to jde s aromaty, musí to jít i s emocemi. Vytvořte si tedy vlastní kruh emocí.

• Začněte základním hrubým rozlišením – radost, hněv, smutek, strach…
• Pak ke každé kategorii najděte množinu slov, která vystihují různé „odstíny“ těchto emocí. Třeba u strachu to můžou být obavy, úzkost, děs, panika, tíseň, nejistota…

Váš kruh nemusí být dokonalý a na začátku asi ani nebude. Možná v něm dokonce zpočátku některé emoce budou úplně chybět a doplníte je později, nebo si časem obsah přeskupíte do jiných kategorií, než na začátku, ale to je součástí procesu učení a pomůže vám to o svých pocitech přemýšlet hlouběji.

Jděte do hloubky

Zatím jsme mluvili o tom, že pro emoční gramotnost je nezbytné být si svých pocitů vědom, dokázat je rozlišovat a umět je vyjádřit slovy. Avšak to ještě zdaleka nestačí. Musíme také správně rozumět tomu, co jsou vlastně zač. Pro tento účel je výhodné se naučit rozlišovat mezi emocemi a emotivně podbarveným jednáním a pochopit podstatu vztahu mezi nimi.

Emoce samy o sobě jsou jen signály o interakcích našeho vnitřního světa se světem vnějším a jako takové nejsou ani dobré ani špatné, správné ani nesprávné, adekvátní ani neadekvátní. Dobré či špatné, správné či nesprávné, adekvátní či neadekvátní může být pouze naše jednání.

Tak například to, že prožívám vztek, není ani dobré, ani špatné. Nicméně pokud budu v sobě vztek živit nenávistnými myšlenkami, ve vzteku na druhé řvát nebo dokonce někoho uhodím, to už špatné a neadekvátní (minimálně dle mého etického cítění) je. Zde už se totiž už nejedná o emoci, ale právě o emotivní jednání.

Jak se dostáváme do hloubky, vnější důvody ztratí na důležitosti. Naše emoce jsou totiž především zprávou o nás, nikoliv o druhých či o světě.

Zdálo by se, že vztah mezi emocemi a emotivně podbarveným jednáním je jasný (za naše nevhodné jednání mohou naše nezvládnuté emoce), ale to není tak úplně pravda. Za to, že jsem někoho uhodil, přeci nemůže vztek, ale spíše deficit v mém charakteru – především tedy malá schopnost vlastního sebeuvědomování a sebeřízení. Dalo by se to říci i tak, že příčinou těchto problémů je nikoliv emoce, ale naše nedostatečné porozumění sobě.

Pokud budu pracovat na tom, abych si byl více vědom všeho, co se ve mně odehrává, rozuměl tomu a byl tím pádem schopen uřídit své jednání za všech okolností, můj „problém se vztekem“ zmizí. Klíčem k porozumění pocitům je především pochopení, co říkají o mně. A to bývá často kamenem úrazu. Běžně totiž uvažujeme jiným směrem.

Představte si například, že muž (říkejme mu Petr) přijde domů, jeho partnerka se dívá na svůj oblíbený seriál, pozdraví jej jen tak na půl úst a dál věnuje pozornost dění na obrazovce a jeho si nevšímá. A Petr najednou cítí vztek. Je zklamaný. Očekával nějaký projev zájmu, který by mu pomohl pocítit, že partnerce na něm záleží, a ten nepřišel. Přímo se nabízí, že důvodem jeho naštvání je partnerčino lhostejné jednání, že?

Ale spokojit se s takovým vysvětlením znamená sklouznout po povrchu. Je třeba se ptát dál. Proč je tento projev náklonnosti pro Petra tak důležitý? Odpovědí může být, že si možná sám není zcela jistý svou hodnotnou, a tak se bez tohoto ujištění o vlastní ceně necítí dobře a jistě. Vlastně je na tomto ocenění do jisté míry závislý.

Jak se dostáváme do hloubky, vnější důvody ztratí na důležitosti. Naše emoce jsou totiž především zprávou o nás, nikoliv o druhých či o světě. A jen pokud je dešifrujeme jako zprávu o sobě, mohou nám prospět a někam nás posunout. Petrův vztek v příkladu je především zprávou o jeho vnitřní nejistotě, nikoliv o partnerčině chování.

Cvičení: V čem je to o mně?

Jak pracovat na porozumění vnitřním souvislostem? Opět se tu nabízí individuální terapie se zaměřením na klienta, kde má člověk ideální prostor a podmínky pro to poznávat sám sebe. Pokud se ale raději spoléháte na sebe a na svépomoc, pak je tu pro vás poslední tip:

• Tato technika je velmi jednoduchá – stojí vlastně jen na jediné otázce. Ta otázka zní: „V čem je to o mně?“
• Kdykoliv vás přepadnou nějaké pocity namířené vůči někomu (nebo vůči světu, osudu…), položte si tuto otázku.
• A kdykoliv se ve snaze odpovědět na ni opět stočí vaše myšlenky k vnějším okolnostem, položte si ji znovu.
• A znovu. A znovu. Dokud je potřeba.

Občas je to boj, ale uvidíte, jak tento postup změní vaše vnímání sebe i světa. Pamatujte ovšem, že emoce nemáte řešit, máte se jim snažit porozumět. Když třeba zjistíte jako Petr, že jste vnitřně nejistí, ale nevíte, co s tím, neznepokojujte se.

Vhled a s ním i know‑how přijdou samy, pokud bude vaše porozumění vnitřním souvislostem dostatečně hluboké. A dokud nebude, stejně nic kloudného nevymyslíte. Dovolte si být dočasně bezradní a dál hledejte porozumění a nikoliv řešení a nakonec to půjde, byť to občas chce dost trpělivosti.