Tíže minulosti

Rodič razící tvrdou výchovu, v níž nemá místo přijetí a uznání, nám do batohu může vložit tolik obrovských kamenů, až to občas vypadá, že se s ním ani nedokážeme pohybovat. Taková zátěž nás brzdí na každém kroku, pořád o ní víme. Ať děláme cokoli, je tam a omezuje nás. Tíha nás někdy doslova paralyzuje a nepustí nás dál, dokud se jí nezbavíme.

Jak by bylo krásné batoh odhodit a okamžitě začít žít vyrovnaný život! Někteří sáhnou třeba po alkoholu, aby na tu nesnesitelnou tíhu zapomněli. A ono to funguje – na chvíli. Odhodit celý batoh jako jeden kus bohužel většinou nejde, i když by to bylo opravdu krásné. Obvykle musíme naše obrovské kameny kousíček po kousíčku pilovat a odhazovat pěkně pomalinku. Neexistuje zkratka.

Sžíravá sebekritika

Šestadvacetiletý Tomáš napsal do redakce o radu, jak čelit svému vnitřnímu kritikovi. V jeho příběhu se odráží dlouhodobé boje s nízkým sebevědomím a intenzivní sebekritikou. Dívá se na sebe převážně negativně, nedokáže se pochválit za úspěchy a trpí kvůli svému vzhledu, není zkrátka spokojený.

Příčiny svých potíží hledá v dětství, kdy zažíval tvrdou výchovu ze strany otce. Nikdy od něj nedostal pochvalu, naopak byl často ponižován a vystaven nepřiměřeně přísným požadavkům. Jeho potřeby a touhy nebyly důležité – žil vlastně jen proto, aby naplňoval otcova očekávání.

Jako dospělý se Tomáš rozhodl odejít z domova a začal se uchylovat k návykovým látkám. To měl být způsob, jak se vyrovnat se svými emocemi. Nakonec si uvědomil, že tento způsob není udržitelný, a nyní se snaží vést zdravější život.

Přestože na sobě pozoruje určité zlepšení oproti minulosti, denně se potýká s významnými výzvami. Trápí ho úzkosti, které se projevují již od rána, a stále se snaží vyrovnat se se svým nízkým sebevědomím a vysokou mírou sebekritiky.

Kousek po kousku

Vraťme se k paralele s batohem. Jak jsem řekla, není možné odhodit celý batoh najednou, a tak chci ocenit všechny, kdo ho odlehčují alespoň malými krůčky. V takové situaci je velmi důležité přerámovat si perspektivu a měřit svoje pokroky. Jak to myslím?

Když válčíme s depresemi nebo úzkostmi, máme tendenci dívat se na svět a svůj život velmi černobíle a zúženě. Často pak přehlédneme, jak velký kus cesty jsme už ušli. Je dobré si vytvořit nějaké měřítko – třeba měřítko spokojenosti nebo měřítko „smíření se s minulostí“. Přesná formulace záleží na vás: sami nejlépe víte, co vás tíží a co byste si přáli.

Napište si, kde na celkové škále se dnes vidíte. Dejme tomu, že bych si vytvořila měřítko „mít se ráda“. Má první otázka by pak byla: „Když nula znamená nesnáším se, nemám se vůbec ráda, a deset znamená miluji se, mám se opravdu moc ráda, kam bych se dnes zapsala?“ Můžu začít třeba na dvojce. Svoje měřítko na chvíli odložím a vrátím se k němu například za měsíc. Kde se vidím dnes?

Tímto způsobem brzy zjistím, že se mi skutečně daří odhazovat mé balvany minulosti, a to třeba jen tím, že je to mým cílem, na který si občas vzpomenu. Měřit si svůj postup může působit banálně, ale opravdu vám pomůže vnímat váš život pozitivněji. Nikdy neodhodíme náš batoh s kameny hned, ale postupně, kousek po kousku ho vyčistíme. A stojí za to si občas připomenout, že už jste toho hodně zvládli.

Léčivá slova

Pokud vás měřítko zaujalo, zkuste si pravidelně psát deník. Do něj si budete zapisovat svoje emoce a pocity a ventilovat je tak ven. I to může přinést velkou úlevu. Navíc se k zápiskům můžete čas od času vrátit a zamyslet se nad jejich vývojem. Třeba zjistíte, že to, co vás trápilo loni v lednu, je dnes už naprosto bezpředmětné.

Pomáhá také sebeoceňování. Každý den si zapište tři věci, které se vám povedly. A můžou být jakkoli drobné. Někdy se bude zdát, že se nedaří nic. To ale není možné. Úspěch může být, že jste ráno vstali z postele – a to nemyslím nijak ironicky. I na to, že jste vstali, můžete být pyšní. Obzvlášť pokud se vzbudíte a hned ráno vás přepadají černé myšlenky.

Dobře fungují i afirmace. Pravidelné opakování pozitivních nebo alespoň neutrálních vět o sobě pomáhá změnit negativní myšlenkové vzorce. Vymyslete si větičku, kterou byste rádi dostali do hlavy. Třeba: „I když jsem občas smutný, mám se rád.“ Nalepte si lístek na ledničku, umyvadlo, vchodové dveře, zrcadlo, zkrátka kamkoli, kam vaše oči během dne zabloudí.

Stejně tak si tuto větu můžete každé ráno několikrát opakovat před zrcadlem. Ze začátku si možná budete připadat hloupě, ale věřte že, i takováto maličkost může mít velký dopad na to, jak sami sebe vnímáte.

Výsledky nepřijdou hned

Pokud se vám nepodaří dělat si zápisky každý den, nemusíte házet flintu do žita. Berte to jako čištění zubů – jde o zvyk, který chcete budovat. Pokud si jednou zuby nevyčistíte, protože zapomenete nebo jste už příšerně unavení, nic se nestane. A rozhodně to neznamená, že na celé čištění zubů rezignujete.

Změnit své myšlení je opravdu náročné, tak na sebe nebuďte přísní, pokud to nepůjde přesně tak, jak byste chtěli. Oceňujte se za maličkosti a buďte k sobě laskaví.

Popsané techniky jsou někdy obtížné, pokud si je máte řídit sami. Není to nemožné, někomu se ale stane, že i když vynaloží obrovské úsilí, nebude schopen být sám sobě koučem. Proto se nebojte vyhledat odbornou pomoc. Zkušený terapeut vám může pomoci zpracovat dětská traumata a zkušený kouč zase přerámovat myšlení na pozitivnější.