Tesám do tebe

Každý z nás má svou představu, čeho chceme jednoho dne dosáhnout. Neseme si v sobě své cíle, které udávají náš životní směr a uspokojují naši potřebu růstu. Významný vliv na náš osobnostní rozvoj mají životní situace, kterými procházíme, a hlavně lidé, které potkáváme. Zásadním hybatelem v cestě za vysněnými ideály je partner.

V blízkém partnerském vztahu probíhá proces, kdy se u obou v páru rozvíjí jejich ideální Já. Partner se ve vztahu chová tak, že ve svém protějšku probouzí jeho nejlepší vlastnosti. Fenomén týkající se pozitivního vlivu partnerů na sebe byl pojmenován jako Michelangelův efekt. Celý proces si můžeme názorně představit ve třech krocích:

1. Martin a Jana společně žijí pár let. Jana si několikrát posteskla, že by chtěla být taky tak nebojácná jako kamarádka Katka, která navštěvuje exotické krajiny, skáče padákem a nikdy se nebojí zkoušet nové věci. Martin tedy tuší, na které své vlastnosti by Jana chtěla zapracovat, a zároveň ví, že je reálné, aby se v ní Jana zlepšila.
2. Martin Janě k narozeninám pořídí kurz potápění s tím, že pokud se jí bude potápění líbit, mohou spolu v létě vyrazit k moři, kde si ho vyzkouší na vlastní kůži v přírodě.
3. Jana má velkou radost, že jednou vyzkouší něco dobrodružného, a ačkoli má z potápění obavy, kurz absolvuje. Při příští nové výzvě se bude obávat méně a zažije další zážitky.

Ve zjednodušeném schématu vypadá třístupňový proces Michelangelova efektu velmi idealisticky, a ačkoli se může zdát, že v podobném duchu by se partneři měli podporovat automaticky, není to vždy samozřejmostí.

Vidím tvé lepší já

„Viděl jsem anděla v bloku mramoru, a tak jsem mramor dlátem opracovával tak dlouho, až jsem anděla osvobodil.“ Metafory vyřčené italským renesančním umělcem Michelangelem Buonarrotim si povšiml americký psycholog Stephen Michael Drigotas v roce 1999 a celý efekt po známém umělci pojmenoval. Michelangelo se o svých dílech vyjadřoval jako o procesu odhalování osobností ukrytých v kameni a Drigotas zjistil, že obdobný proces probíhá i v partnerských vztazích, kdy do sebe dva „tesají“ určitou stopu.

Viděno z odborné stránky, zakládá se tento proces na partnerském ujištění neboli tzv. partnerské afirmaci. Díky důvěře v pozitivní změnu partnera bude mít protějšek větší snahu se v pozitivním světle projevovat i navenek. Ujištění může být dvojího typu:

• Behaviorální ujištění se projevuje v chování partnera, v našem příkladu by odpovídalo koupi kurzu potápění k narozeninám.
• Percepční potvrzení probíhá v mysli a může být i nevědomé. Mohlo by vypadat tak, že Jana přijde domů a nadnese, že by si ráda zkusila potápění. Martin ji v nápadu podpoří a tím jí pomůže stát se méně bojácnou.

Samozřejmě Michelangelův efekt není všemocný. Pozitivně bude fungovat jen do chvíle, kdy je představa vašeho partnera o vašem ideálním self ve shodě s vaší představou ideálu, kterého byste rádi dosáhli. Pokud se tedy vaše názory na to, čeho chcete dosáhnout, budou rozcházet, efekt se neuplatní.

Pojem ideální self používal humanisticky zaměřený psycholog Carl Rogers. Self označuje sebepojetí zahrnující myšlenky, cítění a hodnoty, které zahrnují vědomí toho, jaký jsem a co dokážu – čímž člověka charakterizují. Self následně rozdělil na reálné self a ideální self.

• Reálné self označuje aktuální vnímání sebe sama a sebehodnocení.
• Ideální self je představa lidí o sobě samých zahrnující, kam jdou, jaké jsou jejich cíle, ideály a jakými chtějí být.

Pokud reálné self srovnáme s ideálním a nalezneme mezi nimi velký rozdíl, může se jednat o patologii. Jestliže je však rozdíl malý nebo se v průběhu doby zmenšuje, jedná se o dobrý ukazatel osobního růstu a pozitivního motivačního činitele v procesu změny.

Tohle není pro tebe

Kromě pozitivního modulování našeho ideálního self se také může stát, že partnerův efekt bude neutrální nebo naopak škodlivý. Kdyby se Martin rozhodl nepodpořit Janino přání po větší dobrodružnosti, ale zároveň by jí nijak neublížil, vypadala by situace následovně: Martin sice ví, že Jana by chtěla být více otevřená novým zkušenostem, ale jemu se více zamlouvá, když je bezpečně doma a stará se o jejich blahobyt. Podle Martina je Jana navíc skvělá kuchařka, a proto Janě k narozeninám pořídí kurz pečení.

Jana má z kurzu samozřejmě radost, protože vaří i peče ráda, ale nejedná se o vlastnost, kterou by chtěla zlepšovat. Martin sice povzbudil Janinu zálibu v pečení, ale už nedokázal podpořit její touhu zažít nějaké dobrodružství. Díky tomu se u Jany upevní její dobrý pocit z toho, že je šikovná v kuchyni, ale nijak jí to nepomůže v cestě za jejím přáním být více odvážná a zkoušet nové věci.

U zcela nefunkčního partnerského potvrzení, kde partner není schopen vypozorovat, v jakých oblastech byste na svých vlastnostech chtěli zapracovat, vám naopak místo podpory může spíše ublížit. Celá situace se ztěžuje ve chvíli, kdy partner moc dobře ví, v jakých oblastech se chcete zlepšovat, ale vědomě či nevědomě vaším cílům nevěří a sabotuje je.

Takový model by se potom mohl odvíjet tak, že v momentě, kdy by si Jana povzdechla nad tím, že by taky jednou chtěla být nebojácná jako Katka, by ji Martin usadil s tím, že se nemá s Katkou srovnávat. Na rozdíl od Katky není Jana pro adrenalinové zážitky vůbec stavěná a při každé vypjaté situaci se sesype jako domeček z karet, i když se to týká jen nezdaru při vaření. Takový rozhovor by Janu pouze utvrdil v tom, že nemá cenu zkoušet nic nového.

Ve vztazích, kde se uplatňuje pozitivní model, tedy samotný Michelangelův efekt, udávají páry vyšší sebevědomí a lepší zdraví (fyzické i psychické) ve srovnání s lidmi, u kterých se uplatňuje spíše neutrální či negativní potvrzení. I když je Michelangelův efekt popsán převážně u partnerských dvojic, lze jej pozorovat i ve vztazích v rodině nebo na pracovišti v prostředí motivujícím růst.

Ať se jedná o zamilovaný pár, rodiče podporující své děti nebo o povzbuzující se kolegy, v pozitivních vztazích se díky Michelangelově efektu začnete stávat člověkem, kterým chcete být, a budete snáze dosahovat vámi vytyčených cílů. Ze strany partnera budete na vaší cestě cítit pochopení, péči, důvěru a podporu.

Samozřejmě se může stát, že tento proces bude pouze jednostranný. Pro oboustrannou spokojenost byste se i vy měli snažit svého partnera podpořit v seberozvoji a růstu. Díky vztahu, který spolu máte, se jak vy, tak i partner můžete stát svými ideálními self, kterými byste chtěli být.

Jestliže ve svém vztahu pozorujete naopak neutrální nebo škodlivý proces, zkuste zvážit, co k tomu vašeho partnera vede, a promluvit si s ním. Pozornost věnujte také tomu, jakým způsobem se k vám chová on. Podporuje vás k dosažení vámi zvolených cílů, nebo se vám zdá, že vás v jejich naplňování brzdí?

Zdroje:Drigotas, S. M., Rusbult, C. E., Wieselquist, J., & Whitton, S. W. (1999). Close partner as sculptor of the ideal self: Behavioral affirmation and the Michelangelo phenomenon. Journal of personality and social psychology, 77(2), 293.Rusbult, C. E., Finkel, E. J., & Kumashiro, M. (2009). The Michelangelo phenomenon. Current Directions in Psychological Science, 18(6), 305–309.