Teror ranních ptáčat

Každý z nás si nese v sobě vnitřní hodiny, které řídí a odměřují změny v jeho denním cyklu. Podle těchto hodin se mění v průběhu dne například teplota těla, složení koktejlu hormonů v krvi a také je jimi výrazně ovlivněna naše psychika.

Tyto hodiny však obvykle neodměřují přesně podle délky dne. Naše cirkadialní (doslova zhruba‑denní) rytmy se mohou ve vztahu k vnějším synchronizátorům, což je především denní světlo, buď předbíhat, nebo naopak zpožďovat.

Předbíhání je typické pro ranní ptáčata, která bez problémů vstávají brzy ráno, jejich tělesná i psychická výkonnost vrcholí v dopoledních hodinách a večer chodí brzy spát.

Jejich protipólem jsou sovy, které se probouzejí relativně pozdě, vstávání jim dělá potíže, nejlépe se cítí pozdě odpoledne nebo večer a ke spánku se ukládají pozdě v noci.

Biflujte dopoledne, přemýšlejte k večeru

Naše pozornost a připravenost k výkonu během dne kolísá. Tento fakt byl předmětem mnoha výzkumů v oblasti chronopsychologie. Ke shodě došlo jen v obecném průběhu výkonnostní křivky – s tím, že jde o údaje spíše orientační. Začátek a délka výkonnostní křivky jsou u každého z nás individuální a křivky typického skřivana a sovy se budou značně lišit.

Během dne máme obvykle dva vrcholy subjektivní pozornosti a výkonu. První vrchol nastává nejčastěji pozdě dopoledne a druhý pozdě odpoledne či brzy večer. V těchto obdobích je také zaznamenáno snížení počtu dopravních nehod a pracovních úrazů v důsledku ospalosti a mikrospánku.

Naše bdělost a výkon jsou naopak sníženy bezprostředně po probuzení vlivem spánkové setrvačnosti. Ta obvykle nepřetrvává déle než třicet minut. Záleží ovšem na spánkové fázi, ze které jsme byli probuzeni, na délce předcházejícího spánku a na denní době.

Naši dědové moc dobře věděli, co dělají, když si po obědě dávali šlofíka. V brzkých odpoledních hodinách se totiž dostáváme do takzvané zóny zdřímnutí, kdy mnozí pociťují nárůst ospalosti. Naše sklony k poobědové ospalosti nestačí vysvětlit pouze příjmem většího množství jídla. Jsou součástí našeho biologického rytmu.

V průběhu dne také významně kolísá naše mentální kapacita a schopnost učit se. Například kapacita krátkodobé pracovní paměti dosahuje svého maxima obvykle v pozdním dopoledni a v průběhu dne klesá. Pokud se chcete naučit telefonní seznam nebo biflovat mechanicky slovíčka, je ideální čas před obědem.

Pokud naopak potřebuje vstřebat logicky uspořádané informace, budete spíše dosahovat vyššího výkonu odpoledne a večer. Rovněž schopnost udržet informace v dlouhodobé paměti je vyšší u materiálu naučeného odpoledne nebo večer. Tento čas může být tedy nejvhodnější k opakování znalostí.

Ranní ptáče ohrožuje spáče

Být ranním ptáčetem nebo sovou není otázka naší volby. Dosavadní studie nasvědčují, že tyto individuální rozdíly jsou z velké části vrozené, i když mohou být do jistí míry ovlivněny vlivy prostředí, k nimž patří život v různých časových pásmech, na vesnici nebo ve velkých městech, tedy v místech s odlišnými světelnými podmínkami.

Chronotyp se může změnit i s věkem. Mladší osoby, zejména adolescenti, jsou spíše noční ptáci, zatímco starší lidé bývají více skřivani. Některé studie naznačují, že mohou existovat rozdíly mezi pohlavím. Mezi dívkami a ženami je více  ranních ptáčat, zatímco u chlapců a mužů je to naopak. Nicméně například studie vědců z Masarykovy university, zaměřená na studenty, tyto rozdíly nepotvrdila.

Přednáška 24. října 2024