Terapie úklidem

Uklízením bojujeme proti chaosu a zmatku. Úklid je součástí myšlení – uklízet znamená třídit myšlenky a uspořádávat je podle významu.

Aby naše mysl byla živá a pestrá, je třeba nemyslet černobíle, tedy netřídit svět okolo nás pouze na dobré nebo špatné, hezké či ošklivé. Měli bychom umět přijmout i rozpory, neurčitost, vágnost a nemít z nich strach.

Psychoterapie je vlastně také nácvikem uklízení. Do terapie chodíme uklízet naši psychiku – srovnáme tam své pocity a myšlenky, ale dáváme do pořádku i svou potřebu neustále něco kontrolovat, nic nepustit (peníze, pocity…). Někteří lidé si stěžují, že jejich život je jeden úklidový rituál, zatímco jiné trápí, že uklízet nedokážou. Každý máme v hlavě jiné uklízecí návyky.

Například Jana (27) potřebuje, aby vždy všechno perfektně zvládla. „Ráda odcházím z práce, když je všechno udělané, když si můžu odškrtnout všechny úkoly, co jsem si naplánovala, teprve pak můžu jít v klidu domů.“

Když uklízení pomáhá od úzkosti

Rigidní, nepružné myšlení má něco společného s manickým uklízením, kde musí každá věc mít na milimetr své přesné místo. Takový člověk se chrání před nepříjemným pocitem z neznámého, cizího. „Když k nám přišli přátelé na návštěvu a pohnuli s třásněmi na koberci, nedokázala jsem se pak na nic soustředit, dokud jsem je zase nenarovnala,“ svěřila se mi klientka Petra (34). „Vidlička a nůž musí být od talíře ve stejné vzdálenosti, jinak se cítím nesvá. Když vidím mince rozházené po stole, hned je musím jít srovnat do komínku na sebe.“

O patologii lze ale však hovořit až ve chvíli, kdy je úklid pro člověka cílem sám o sobě a tedy ztrátou času. Jde o pacienty s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD), která se vyznačuje sledem úkolů a rituálů prováděných vždy ve stejném pořadí. Život se tak stane jakousi zvláštní parodií, které chybí smysl.

Přednáška 24. října 2024