Terapie knihou

Některé knižní příběhy se vás možná dotkly natolik, že jste je celé týdny nemohli dostat z hlavy, vraceli jste se k nim a přemítali o jejich zakončení. Proč se hlavní postava rozhodla odjet na druhý konec světa s někým, koho sotva znala? Kde našla hrdinka sílu vyrovnat se se ztrátou? Jak se někdo po pokusu o sebevraždu dokázal znovu vrátit do běžného života? Ale také co dělat, pokud chcete být úspěšní v kariéře, kde najít podporu v těžké životní situaci…

Knihy mohou být odpovědí na všechny tyto otázky a mnohé další. Lidé s pozitivním vztahem ke knihám v četbě nachází různá potěšení:

• únik z reálného světa
• odpočinek
• moudré myšlenky a úvahy
• historická fakta
• nové znalosti
• reálné příběhy druhých lidí
• zlepšení nálady
• úlevu
• radost

Díky neuvěřitelné síle knih probouzet v lidech emoce a podněcovat nové myšlenky nebo naopak tišit strachy a obavy se s knihami již dlouhou dobu pracuje jako s jednou z psychoterapeutických pomůcek. Terapie využívající léčebné účinky literatury se odborně nazývá biblioterapie. Poprvé ji tímto termínem označil v roce 1916 americký farář Samuel Clothers, který věřil, že četba se dá uplatnit v řešení těžkých životních problémů u lidí hledajících pomoc.

Jak biblioterapie funguje? Čtení příběhu pacientovi umožňuje reflektovat vlastní obtížnou situaci. Do textu se může plně ponořit, ale zároveň si uchovává bezpečný odstup. Když lidé ve čteném příběhu rozpoznají obdobné obtíže, ztotožní se s myšlenkami hlavní postavy nebo zakouší obdobné emoce (ať už ve smyšleném příběhu, nebo seberozvojové knize), přestávají se cítit tolik sami.

Biblioterapie se využívá zejména při trápení v osobním životě, v náročných vztahových situacích, rodinných krizích, pro úlevu při úzkosti, depresi, u panické poruchy, sebepoškozování, závislosti, poruchy chování a poruchy příjmu potravy. Ale zároveň může posloužit jako výborná pomůcka v pracovní a profesní oblasti.

Jak čtení pomáhá

V individuální formě biblioterapie probíhá pouze mezi pacientem a terapeutem a o textu se diskutuje po tom, co si jej pacient sám přečte. Využívá se také skupinové sezení, kde se zvolený text předčítá a po něm následuje diskuse a další skupinová práce s textem. Biblioterapeut, kterého lze nalézt mezi psychology, knihovníky, sociálními pracovníky i učiteli, může k práci využít celou knihu nebo její část, stačí i jedna kapitola nebo pár odstavců. Podstatnější než rozsah textu, který si má pacient přečíst, je obsah.

Čtení by vám mělo umožnit nahlédnout na situaci, kterou procházíte, z jiného úhlu pohledu, dodat potřebné informace pro její zvládnutí nebo ukázat, jak podobný problém řešil někdo jiný. Tím však samotná práce s textem nekončí. Můžete text přepsat a přenést do jeho děje sami sebe, nebo si jen zaznamenat vlastní myšlenky k tématu. Další možností je dokončit neuzavřený příběh nebo doplnit text ilustracemi – biblioterapie přímo vybízí ke kombinování s arteterapeutickými metodami.

Jako nejvhodnější se pro biblioterapii jeví autobiografické texty osob s podobným problémem, jaký trápí i klienta (například při drogové závislosti nebo závažné nemoci), ale využít se dá i fikce či pohádky. Stát se může i to, že terapeut s nejlepším svědomím doporučí do dalšího setkání přečíst nějakou knihu, ale klient se vrací kompletně rozhořčen, že kniha vůbec neodpovídala jeho situaci. „Takový já přece nejsem! Vy mě vůbec nechápete! Nikdo mě nedokáže pochopit. Ani vy ne.“

Samozřejmě, že i s takovou reakcí se dá krásně pracovat. Opravdu se spletl terapeut? Stát se to může. Nebo si daný člověk odmítá připustit své chování a pocity natolik, že není schopen se v nich sám poznat. Terapeut dále může vycházet i z toho, co si pacient myslí o hlavním hrdinovi, jaký podle něj je, v čem se oba dva liší. S trochou úsilí může klient s terapeutem dojít až k náhledu na svoji vlastní situaci a zjistit, kde terapeut viděl životní paralelu v dané knize.

V každém případě by biblioterapeutický materiál využitý v terapii měl být čtivý, působit stimulačně a motivačně. Biblioterapie se dá aplikovat u všech věkových skupin od dětí až po seniory. Dle věku se volí zaměření textu i jeho náročnost – u dětí a seniorů jsou to nejčastěji pohádky.

Svépomocná léčba

Pokud se pro biblioterapii rozhodnete, je vhodné pečlivě zvážit výběr odborníka, na kterého se obrátíte. S tímto člověkem se chystáte řešit vaše niterné obavy a hluboké emoce, proto by to měl být někdo empatický, kdo bude rozumět vám i vaší zátěži. V terapii budete nahlas probírat své domněnky týkající se porozumění textu a toho, proč pro vás biblioterapeut daný text vybral, a získáte díky tomu zpětnou vazbu. Tato terapeutická metoda dá vyzkoušet i doma, ale v případě, že vás trápí psychické problémy, nemoc nebo jiná zatěžující situace, je vždy lepší vyhledat pomoc od někoho, kdo ví, jak vás správně vést.

I vám samotným může četba knih posloužit jako terapeutický prostředek, aniž byste se vůbec soustředili na to, že v ní hledáte odpovědi na některá svá trápení. Pokud je vám kniha jako psychoterapeutická pomůcka blízká a víte, s čím byste se chtěli vypořádat, můžete to zkusit sami doma nebo vyhledat zkušeného terapeuta, díky kterému se kýžený výsledek může dostavit nejen rychleji, ale i efektivněji.

Jakmile získáte v práci s textem určitý cvik, najdete si čas k zamyšlení a dokážete číst mezi řádky, překvapí vás, kolik toho z četby můžete vytěžit nejen pro své duševní zdraví, ale například i pro profesní kariéru. Četba knih nám kromě paralel, netradičních úhlů pohledu a různých variant řešení nabízí i nové výzvy. Zajímavý text nás může podnítit v osobním rozvoji, ukázat nám cestu k řešení problémů, zvýšit naše pochopení pro druhé osoby nebo i pro nás samé.