Teorie citové vazby
Strategie, kterou jsme si osvojili v raném dětství, formuje naše další vztahy.
Teorie citové vazby popisuje povahu citových vazeb v mezilidské interakci. Tato vazba se začíná formovat v raném dětství ve vztahu k rodičům. Způsob, jakým o nás bylo pečováno a do jaké míry byly plněny naše potřeby, rozhoduje o tom, jak se v dospělosti vztahujeme k našim partnerům.
Vznik teorie citové vazby (attachment theory) sahá do padesátých let minulého století, kdy výzkumníci Bowlby a Ainsworthová nezávisle na sobě objevili, že způsob naplňování dětských potřeb rozhoduje o tom, jak se budeme vztahovat k ostatním po zbytek svého života.
Od té doby se tomuto tématu věnoval nespočet vědeckých studií. Strategie, která je vám vlastní, se patrně do značné míry podílela na všech vztahových úspěších a neúspěších, které jste dosud zažili. Kromě toho objasňuje, proč vás přitahuje určitý typ lidí.
Typy citových vazeb
Psychologové definují čtyři typy citových vazeb: bezpečnou, úzkostnou, vyhýbavou a úzkostně‑vyhýbavou.
Bezpečná vazba
Jedincům s bezpečnou citovou vazbou nedělá problém projevovat zájem a náklonnost. Zároveň se cítí pohodlně, i když zrovna nemají partnera. Dobře zvládají různé vztahové peripetie, umí vztahům přiřadit odpovídající prioritu, ale zároveň si vytyčit a dodržovat jasné hranice. Jedinci, u nichž se vyvinula bezpečná citová vazba, jsou samozřejmě těmi nejlepšími partnery, příbuznými a kamarády.
Umí přijmout bolestivá odmítnutí, být loajální a v případě potřeby se obětovat. Důvěřují svým blízkým a sami působí důvěryhodně. Z provedených výzkumů vyplývá, že do této kategorie spadá více než polovina populace. Bezpečná citová vazba vzniká u dětí, které pociťují dostatek lásky a náklonnosti a jejichž potřeby jsou pravidelně naplňovány.
Úzkostná vazba
Pro mnoho jedinců, u nichž se vyvinul tento typ citové vazby, bývají vztahy zdrojem stresu a napětí. Od svých partnerů vyžadují neustálé potvrzování a projevy náklonnosti. Když jsou sami, bez partnera, necítí se dobře. Nezřídka končívají v nezdravých až toxických vztazích.
Dělá jim problém důvěřovat ostatním, dokonce i lidem z nejbližšího okolí. Mohou se chovat iracionálně, nepředvídatelně a emocionálně. Mnohdy si stěžují na chladnost a bezcitnost příslušníků opačného pohlaví.
Klasickým příkladem budiž dívka, která vám zavolá padesátkrát za noc a diví se, že jí nezavoláte zpátky. Případně partner, který svou přítelkyni sleduje až do práce, aby se ujistil, že neflirtuje s kolegy. Tento typ citové vazby se častěji vyskytuje u žen než u mužů. Vzniká u dětí, jejichž potřeby jsou naplňovány jen do určité míry a nepředvídatelně.
Vyhýbavá vazba
Do této kategorie patří neobyčejně nezávislí a na sebe orientovaní jedinci, kteří mívají problém s intimitou. Jejich fobie ze závazků všeho druhu z nich postupem času udělala experty na to, jak se vyhnout každé situaci zavánějící intimitou. Když se jim druzí snaží přiblížit, často si stěžují na nedostatek osobního prostoru – říkají, že se ve vztahu „dusí“. V každém vztahu mají plán, jak ho v případě potřeby opustit. Mnozí z nich si život uzpůsobují tak, aby se vyhnuli závazkům a přemíře intimity.
Sem patří kolega, co pracuje 80 hodin týdně a stěžuje si, že se s ním přítelkyně chce vídat více než jednou týdně, nebo kamarádka, která už vystřídala nespočet partnerů. Jakmile ji však začnou unavovat, řekne jim, že „nehledá nic vážného“, a pošle je k vodě.
Je mnohem pravděpodobnější, že narazíte na citově vyhýbavého muže než na citově vyhýbavou ženu. Vyhýbavá strategie se rozvíjí u dětí, u nichž jsou plněny jen některé z potřeb, zatímco zbytek je zanedbáván. Příkladem budiž dítě, které je pravidelně krmeno, ale matka je dostatečně často nechová.
Úzkostně‑vyhýbavá vazba
Úzkostně‑vyhýbavý typ spojuje to nejhorší z předešlých dvou vazeb. Tito jedinci nejenže mají strach z intimity a závazků, ale jsou vůči ostatním nedůvěřiví a brání se všem pokusům o sblížení. Úzkostně‑vyhýbavé typy velice často žijí bez partnera, cítí se mizerně nebo vstupují do nefunkčních vztahů.
Studie ovšem ukazují, že do této kategorie patří jen malé procento populace. Obvykle jde o lidi potýkající se s řadou emocionálních problémů, které prostupují do mnoha oblastí jejich života. Tato citová vazba vzniká u zneužívaných nebo hrubě zanedbávaných dětí.
Podobně jako u dalších typologií, ani typy citových vazeb nejsou jednorozměrné. Já jsem například v testu uvedeném v knize Attached od Amira Levieho a Rachel Hellerové dosáhl skóre 75 % na škále bezpečné citové vazby, 90 % na škále vyhýbavé citové vazby a 10 % na škále úzkostné citové vazby.
Dovolím si odhadovat, že před třemi nebo pěti lety bych na škále bezpečné vazby dosáhl mnohem nižšího skóre, zatímco na škále úzkostné vazby bych skóroval daleko výše. Jak by vám potvrdily všechny mé bývalé přítelkyně, má vyhýbavá stránka se vždy projevovala velice znatelně.
Přestože u každého z nás se projevuje jedna dominantní strategie, v různých situacích se mohou projevit i tendence ostatních typů citových vazeb. Proto i „bezpečné“ typy se tu a tam budou chovat vyhýbavě nebo úzkostně, „úzkostné“ typy sebejistě a podobně. Dokonce i úzkostné a vyhýbavé typy dosáhnou určitého skóre na bezpečné škále. Úzkostně‑vyhýbavé typy skórují vysoko na úzkostné i vyhýbavé škále, na bezpečné škále ovšem dosahují jen velice nízkého skóre.
Vztahové konfigurace
Pokud jde o navazování nových vztahů, jednotlivé typy si počínají velice předvídatelně. Citově vyrovnaným jedincům nedělá problém mít za partnery (nebo zvládat, záleží na úhlu pohledu) úzkostné i vyhýbavé typy. Jsou sami se sebou natolik vyrovnaní, že dovedou poskytnout potřebné ujištění úzkostným typům a prostor jejich vyhýbavým protějškům, aniž by se sami cítili ohroženi.
Úzkostné a vyhýbavé typy spolu běžně končívají ve vztahu. Na první pohled se to může příčit zdravému rozumu, ale ve skutečnosti má toto zdánlivé šílenství svou logiku. Vyhýbavé typy dovedou ostatní tak odradit, že jediný, kdo dokáže tolerovat jejich vrtochy a dostat je z jejich ulity, je právě úzkostný protějšek.
- Vyhýbavému muži se například může dařit odrážet veškeré snahy o intimitu ženy s bezpečnou citovou vazbou do chvíle, než dotyčná své úsilí vzdá a opustí ho.
- U úzkostné ženy je tomu přesně naopak – neustálé odmítání v ní probudí ještě větší odhodlání dotyčného získat. Bude ho uhánět až do chvíle, než konečně podvolí a přestane se bránit intimitě. Muž takto získá potřebné ujištění, že navzdory svému odmítavému chování o něj žena neztratila zájem.
Často se těmto dvojicím povede vytvořit jakousi dysfunkční rovnováhu, kdy jeden z partnerů zaujme roli „pronásledovatele“, zatímco druhý roli „pronásledovaného“. Právě toto jsou pozice, které úzkostné a vyhýbavé typy potřebují zaujmout, aby neměly problém se svou intimitou.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..