Telegram od čápa
Dvě čárky dají do pohybu věci a pocity, o kterých jste doteď neměli potuchy.
Do útulně zařízené čekárny dětské kardiologie se z ordinace vrátila žena s asi jedenáctiletým synem. Obouvali si boty a z ženina lamentování mi došlo, že syn ji byl asi jen doprovodit: „Ach jo, to není možné, já tomu nevěřím, sestřičko, opravdu je to kluk?“ „Panu doktorovi to tak na ultrazvuku připadalo.“ „Ale vždyť mi předtím můj doktor řekl, že to bude holka, já už mám nakoupené věci pro holku, mám jméno pro holku, celé rodině jsem to už nahlásila, jak já jim to teď řeknu? A jak to mám říct tomu mému?“
Sestřička, klidná padesátnice, se místo odpovědi povzbudivě usmála stylem no tak, snad nebude tak zle a kluk si dopnul bundu se slovy: „Musíš říct, mami, že už ti dva chlapi stačí.“ „Ne, já tomu nevěřím, já se na to ještě znovu zeptám svého doktora, jak to teda je.“ Rozhozeně a trochu bojovně vyšla ze dveří čekárny a neřekla ani na shledanou. Zřejmě to bylo stejné preventivní prenatální vyšetření, na které jsem také čekala, kde se zjišťuje, jestli má miminko zdravé srdce a jestli se mu správně vyvíjí krevní oběh.
Ještě jsem nebyla na řadě a pomyslela jsem si něco o lidské malichernosti. Může být ráda, že čeká dítě a že je zdravé, a ženská si ještě vymýšlí a ofrňuje se nad svým darem. Nevděčnice jedna. Chudák miminko, běželo mi hlavou. Postupem minut jsem k ní ale začala být vnitřně smířlivější. Přece jen: když člověk něco čeká, považuje to za jisté, připravuje se na to a dává to vědět druhým, těší se a najednou se dozví, že to bude ne špatně, ale jinak, zaskočí ho to. První moment zaskočení může vypadat právě takto – z vnějšího pohledu nevděčně.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..