Tak to prostě je
Při hledání pevného bodu jsou někdy lidé ochotní přimhouřit obě oči a umlčet i rozum.
„A dá se s tím žít?“ zeptal se mne přednášející poté, co jsem mu řekla, že jeho koncept je „jen“ konceptem, tedy určitým postojem k životu, kterých však existují mraky. Tím „jen“ jsem nechtěla dehonestovat jeho názor, ale spíše zdůraznit, že se jedná pouze o postoj, protože v základu nelze zodpovědně říci, jak věci jsou. Nějak ve smyslu Sokratova vím, že nic nevím. Nakonec, i Sokratovo „vím“ je diskutabilní…
Jsem si vědoma toho, že i tento můj názor je zase jen jedním z mnoha.
Úvod naznačuje, že jsem se ocitla na přednášce člověka, na jehož práci jsem slyšela velmi kladné reference všude kolem. Těšila jsem se. Na hlubší zamyšlení, založené na spojení toho, co současná společnost zná. Na jistou sečtělost olemovanou nějakým tím aha vhledem. Na diskuzi, která bude vstřícná jakémukoli pohledu. Byla jsem ochotna „odpustit“ i případnou hlášku typu nemoc je dar, pokud bude mít celek hlavu a patu a přinese mi podněty k přemýšlení.
Jistěže se člověk někdy zklame. A tak se stalo, nu což. Měli jsme s lektorem na plynutí života jiný pohled. Co mne však zarazilo: jeho ten můj rozčiloval.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..