Tajná náboženská přísada

Poslední předvánoční číslo odborného časopisu American Sociological Review se tematicky věnovalo i otázce náboženství. Prezentovalo výsledky výzkumu „Náboženství, sociální sítě a životní spokojenost“, který se snažil vysvětlit, proč jsou lidé chodící do kostela ve svých životech šťastnější a spokojenější než lidé nevěřící. Co je tedy tou „tajnou přísadou“ náboženství, která údajně zaručuje mentální zdraví?

Všechno je to o lidech

Vedoucí výzkumník Chaeyoon Lim z Univerzity Wisconsin‑Madison shrnul zjištění výzkumu následovně: „Naše studie přináší přesvědčivé důkazy, že za životní spokojeností se skrývají spíše sociální aspekty náboženství než teologie nebo spiritualita. Opravdu za tím není jen samotné chození do kostela, naslouchání ceremoniím a modlení se, ale v první řadě vytváření intimních sociálních sítí.“

Za tajnou ingredienci náboženství, která dělá lidi šťastnějšími, tak Chaeyoon Lim a jeho spoluřešitel, známý sociolog Robert D. Putnam, považují především hlubší přátelství vybudovaná v rámci náboženských komunit.

Lim s Putnamem pracovali se sekundárními daty z výzkumu „Faith Matters“ (Na víře záleží). Tato panelová studie zkoumala v letech 2006 až 2007 reprezentativní vzorek dospělých Američanů a její výsledky byly detailně představeny v nedávno vydané knize „American Grace“ od autorů Putnama a Davida E. Campbella.

Analýza dříve sesbíraných dat ukázala, že celých 33 procent respondentů, kteří pravidelně navštěvovali bohoslužby a měli několik blízkých přátel v rámci náboženské komunity, sami sebe označili za „extrémně spokojené“ se svými životy (na škále od jedné do deseti označili desítku).

Z respondentů, kteří chodili do kostela jen několikrát ročně, ale přesto zde měli několik blízkých přátel, se jich za extrémně spokojené označilo 23 procent.

Přednáška 24. října 2024