HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 19.12.2019

Ta třetí

Co prožívají ženy, které ve vztahovém trojúhelníku přijaly roli tajné milenky?

Asi jste o nich slyšeli. Cizoložnice, zlodějky manželů, rozvracečky rodin, lehké ženy, ženské do větru, „ty druhé“… a  dostávají mnoho dalších jmen a nálepek. Ve většině odborné literatury a výzkumů jsou opomíjené, ačkoli bez nich by milostný trojúhelník vůbec nevznikl. Za jedenáct let praxe jsem se nesetkala s mužem, který by byl v milostném trojúhelníku „tím třetím“ tak, že by v osamělosti a věrně čekal sedm let, až se jeho zadaná milenka rozvede. Nepotkala jsem muže, který by se v padesáti letech smířil s tím, že bude do konce života v utajeném partnerském vztahu trávit Vánoce sám a na veřejnosti vystupovat jako single.

Neříkám, že takoví muži nejsou, ale chci vysvětlit, proč dnes budu psát jen o ženách. Když jsem napsala článek Nevěra jako příležitost, přišla mi od čtenářů a čtenářek spousta reakcí a dotazů a zvýšil se mi v poradně počet dlouhodobě podváděných žen a také dlouholetých milenek. Pouze žen.

Čtenářka Andrea se ptá: Co má dělat ten, co vypadne z trojúhelníku a cítí taky zradu a ponížení? Jako někdo, kdo posloužil, aby si ti dva opět uvědomili, že je lepší, když dožijí v klidu spolu?

Tento dotaz se v různé formě opakoval. Abych dokázala dokreslit v odpovědi to podstatné, neobešla jsem se bez příběhů mých klientek, proto je tento článek delší; všechny příběhy jsou samozřejmě upravené tak, aby identita žádné z mých klientek nešla odhalit.

Pozice psychoterapeutky

A hned na úvod chci odpovědět ještě na jednu otázku čtenářů, a sice jak to mám s nevěrou já. Mám své pojetí nevěry, které se opírá o mé hodnoty. I já jsem ve vztahu, a jsem tudíž zranitelná. Blízkost v partnerském soužití totiž vytváří možnost zranit toho druhého a také zažít zranění. Svoje hodnoty znám a důsledně dbám na to, abych je reflektovala a neprojektovala je do klientů. Své klienty nesoudím a nenárokuji si, aby mi byli podobní. Chci jim být užitečnou průvodkyní do míst, kde se oni sami budou cítit lépe.

K tomu nepotřebujeme sdílet stejné hodnoty a morálku, jsem k nim v tomto smyslu neutrální (nikoli netečná). Neutralita v systemické psychoterapii podporuje postoj respektující zvědavosti v protikladu k jistotě kauzality a k morální pozici vlastní nadřazenosti. Proto v následujících řádcích nehledejte rozhřešení, odsouzení nebo rozsouzení, moralizování, škatulkování, legitimizaci, ospravedlnění a podobně.

Píši o člověku a tím člověkem je žena v pozici milenky. Mou základní hodnotou je respekt k člověku jako takovému. Takže ať už si o etice chování milenky myslíte cokoli, v dramatu milostného trojúhelníku hraje ústřední roli a zaslouží si také respekt. Podívejme se nyní do odlišných světů tří mých klientek.

Bezvýznamná

Kristýna je atraktivní mladá žena lehce po třicítce. Pracuje na kreativní pozici v reklamní agentuře, kde je stále obklopená lidmi. Nepůsobí na mě vyzývavě, ale stará se o svůj vzhled, je drobná a působí křehce. Její otec od rodiny odešel ještě v době, kdy byla batole. Máma se starala a obětovala veškerý svůj čas jí a jejímu staršímu bratrovi, nikdy nenavázala další vztah.

Vzniklo mezi nimi silné pouto, a jak se to někdy stává, děti začaly matce suplovat chybějícího partnera. Věděly věci, které malé děti vědět nepotřebují, spolurozhodovaly o věcech, o kterých se jiné děti sotva dozví, snažily se být matce oporou. Vzájemně se o sebe všichni tři vždy velmi báli, Kristýnu i dnes přepadává v noci strach, že se s mámou něco děje.

Do partnerských vztahů vstupovala Kristýna nejistě. Z rodiny si odnášela poznání, že není bezpečné mužům důvěřovat, člověk si musí vždy vystačit sám a spoléhat jen na sebe, nikoho nepotřebovat, aby nebyl zranitelný. Proto nikdy do vztahů příliš neinvestovala, očekávala zklamání, které se pravidelně dostavovalo.

Ve třech vztazích probíhal přibližně stejný vzorec: Velmi zamilovaný muž o ni usiloval, Kristýna si zachovávala chladnější odstup a minimální očekávání. Do vztahu ale vstoupila a zhruba po roce cítila, že začíná partnerovi pomalu důvěřovat. To už ale byli partneři na odchodu, unaveni nerovnoměrnou investicí do vztahu, frustrovaní z nedostatku něhy a zájmu. A tak zůstávala opuštěná, zraněná a pravidelně ujišťovaná, že důvěřovat mužům nelze.

Když poprvé spatřila ve dveřích zasedací místnosti v práci Radima, stalo se něco nepoznaného. Věděla, že s ním chce být každou minutu svého života, poprvé v životě se zamilovala, začali si utajený poměr. Radim má manželku a dvě děti, mladší ve věku batolete. Vztah trvá tři roky, druhé dítě se tedy narodilo již za dobu trvání poměru.

Kristýna ještě nikdy nezažila pocit takového spojení. Emočně, intelektuálně a sexuálně se cítí v jeho přítomnosti naplněná. Používá slova o osudovém setkání, výjimečné a neopakovatelné blízkosti, bezpečí, v jeho přítomnosti je sama sebou. Poprvé v životě.

Na druhé straně prožívá dilema. V jejím pojetí morálky jsou milenky ženatých mužů méně než prostitutky, jedna taková ji připravila o otce. Nerozumí si, jak může překračovat všechna svá pravidla, zachovat si přitom svou důstojnost, a potřebuje pomoct. Tíží ji pocit bezvýznamnosti, vždy bude druhá. Okolí je k ní kritické, před většinou vztah raději tají, cítí se osamělá, nepochopená, „něco míň“. Zároveň si klade otázky:

  • Nesu spoluvinu na klamání manželky?
  • Nechci vzít dětem otce, ale není důležitější, aby žili lidé spokojeně, než aby byli za každou cenu spolu?
  • Většinu života jsem se cítila „nežádoucí“, neměla bych vzít zavděk aspoň takovýmto vztahem a nechtít víc?
  • Zasloužím si vůbec opravdový vztah?

Jako narativní a systemická psychoterapeutka kladu otázky mimo jiné také proto, abych vyvolávala prožitky. Pokud moje otázky vyvolávají prožitky žádoucí reality, mohou být léčivé samy o sobě. Moje otázky zkušenost klientů také spoluutvářejí, protože prožitá zkušenost je obarvená a formovaná významem, jaký jí lidé přisuzují. A tak kladu Kristýně otázky, které jí pomáhají vytvořit význam této zkušenosti pro její život, a také otázky směřující k její identitě.

Zážitek úcty, důvěry a radosti ve vztahu a v životě je pro ni tak nový, intenzivní a opojný, že mu podléhá i dosavadní pojetí morálky. Ale nepíši zde kazuistiku, takže nebudu popisovat průběh dlouhodobé psychoterapie. „Jaký význam dáváte této zkušenosti pro váš budoucí spokojený život?“ ptám se jí na konci cesty. „Zásadní. Už vím, že mohu být ve šťastném vztahu. A vím, že to umím. A také vím, že pro spokojený život chci vztah opravdový. Chci jíst celý jogurt, ne olizovat zbytky z kelímku,“ směje se vlastní trefné metafoře.

Kristýna pracovala s problémem sebeúcty, opuštěnosti v dětství a nejistoty ve vztahu. Jejímu pocitu „nedostatečnosti“ odpovídala i ochota vzít zavděk „zbytky z kelímku“ a myslet si, že je to pro ni víc než dost. Posílila své sebevědomí, sebepoznání a sebeúctu a pak se rozhodla, že ze vztahu chce odejít, protože teď už si do budoucna věří a může věřit i mužům.

Nechoď moc blízko

Ne každá dlouholetá milenka ale volí odchod. Daně je 56 let a posledních patnáct žije v utajeném mileneckém vztahu se ženatým mužem. Z vlastního manželství těžce odcházela, manžel ji nechtěl pustit, v konečném stadiu jejich neshod jí fyzicky bránil vycházet z bytu a skončil s podmínkou za stalking a fyzické ublížení na zdraví.

Vyhovují jí středy a příležitostné další ukradené chvíle s milencem, nedovede si představit, že by někdy dala dalšímu muži klíče od bytu. Potřebuje vlastní klid, prostor, vyhýbá se tak samotě i závazku. I ona ale bojuje s životem ve lži. Její život postrádá legitimnost. O jejich poměru nikdo neví, sama děti nemá a trápí ji, že jednou zemře jako osamělá žena. Někdy je zbožňovaná a jindy přehlížená. Její milenec je vážený člen společnosti, ale ona se k němu nikdy nesmí veřejně přihlásit, žije ve stínu.

Mluvíme spolu o tom, co jí vztah dává, jaká má od něj očekávání. Zda by dala přednost plnohodnotnému vztahu, pokud by měla tu možnost – s tímto partnerem nebo s jiným. Přiznává, že sní o tom, že by spolu byli oficiálně, i když jedním dechem dodává, že by vždy bydlel každý zvlášť. Na druhou stranu si je vědoma toho, že taková situace nikdy nenastane. S milencem hrají od začátku otevřenou hru a ona je ve vztahu svobodně a s vědomím, že její partner svou manželku a rodinu nikdy neopustí.

Benefity tohoto – byť utajeného – vztahu jsou pro ni ale tak veliké, že se jich nehodlá vzdát: důvěra, něha, intelektuální blízkost, respekt, inspirace, hodiny diskusí nad zajímavými tématy. Jsou tu i mínusy: občasná osamělost a nelegitimnost, ale s těmi se chce naučit zacházet. Situaci nechce měnit, chce ji jen lépe snášet. Její vědomá cesta tedy nevedla ven ze vztahu, ale v posílení kompetencí ke zvládnutí situace, kterou si sice svobodně volí, přesto je někdy tíživá.

Vyškrtnutá

A pak je tu Bára, která vsadila na jednu kartu a čekala na svého staršího zadaného partnera sedm let. Když už se nevyhnutelně blížila oslava jejích čtyřicátých narozenin, začala tlačit a dávat ultimáta. Její milenec pokaždé slíbil, že od manželky odejde, ale nikdy to neudělal.

Když mu v zoufalství pohrozila, že vše manželce řekne sama, beze slova ji opustil. Nebere telefony, neodpovídá na SMS, vymazal si ji z Facebooku i ze života. Cítí se ponížená, zneužitá, okradená o sedm let života. Není schopna se přestat v myšlenkách bývalým milencem zaobírat. Strach střídá vztek a smutek.

Je rok po podivném rozchodu, kterému nerozumí, vlastně mu odmítá uvěřit. Někdy vytváří hypotézy o nenadálé nemoci milence, o tom, že ho někdo vydírá, že je to celé nedorozumění, a na pozadí všech hypotéz je stále aktivně živená naděje, že budou spolu, až se vše vysvětlí. Jindy spřádá pomstu a uspokojuje se detailními představami o tom, jak přichází na rodinnou oslavu jeho nejmladší dcery, kde všem vytře zrak vytištěnými intimními fotografiemi jich dvou a odejde středem jako v americkém filmu.

Jak poznamenává tvůrce systemických konstelací Bert Hellinger, „co člověk odmítá, to musí mít neustále v zorném poli, na co se může láskyplně a přátelsky podívat, to může pustit ze zřetele.“ Aby mohla Bára pustit ze zřetele sedmiletý vztah, potřebovala ho v sobě ukončit a pochopit proč skončil. „My všichni potřebujeme porozumět tomu, proč se věci dějí – je to způsob lidského fungování,“ tvrdí profesorka psychologie Joanne Davila.

Báře by pomohlo, kdyby bývalý milenec ukončil vztah zodpovědně, citlivě a jasně. To znamená, kdyby

  • ocenil to, co spolu sdíleli,
  • jasně vymezil hranice konce vztahu,
  • dal jí možnost se k rozchodu vyjádřit,
  • nedával stébla naděje s vědomím, že takovou věc nelze udělat bezbolestně, a umožnil jí tak přejít do fáze truchlení a loučení.

Jenomže to se nestalo a o to víc musela zabojovat Bára v psychoterapii. Po několika měsících se jí podařilo v sobě vztah uzavřít.

Každý příběh je jiný

Jak je patrné z příběhů mých klientek, každý je jiný, přestože ve všech jsou ženy‑milenky hlavními hrdinkami. Jiná zápletka, jiné očekávání, jiný důvod setrvávání, jiné řešení. Proto je těžké chtít generalizovat a přinášet ta správná řešení situace. Neexistují. Respektive pro každou z nich může být správné řešení jiné. A to neplatí jen o utajených vztazích, ale o všech vztazích. Každý vztah tvoří dvě specifická individua, každý vztah je tedy specifický a jedinečný. Opírá se o jiné hodnoty, naplňuje jiné touhy a budoucí vize.

Můj učitel párové terapie Jan Knop říká: „Důležité pro vztah je slyšet, co partner říká, a mít možnost něco říci a být slyšen. Důležité pro vztah je druhého zažívat, vnímat ho. Důležité je, aby mne ten druhý zajímal, a vědomí toho, že já ho zajímám. Jde o to být s ním v kontaktu. Skrze kontakt s druhým mohu zažít vědomí vlastní existence a potvrzovat existenci toho druhého.“

V poli milostného trojúhelníku je milenka někým, kdo z tohoto pohledu „neexistuje“ nebo existuje jenom někdy. A to je náročné – i pro Danu, která dobrovolně setrvává v utajeném vztahu vědoma si toho, že benefity pro ni i v takovéto vztahové konstelaci převažují.

Kdybych měla dát na závěr pár tipů, kterým směrem se zamýšlet, zkuste si jako milenka odpovědět na otázky:

  • Jaký smysl mi dává žít v utajeném partnerském vztahu? Co získávám? Co ztrácím?
  • Jaký smysl mi dává žít v utajeném partnerském vztahu s tímto konkrétním člověkem?
  • Co potřebuji v partnerském vztahu mít, dělat a prožívat, aby pro mě měl smysl?
  • Kdyby se situace nezměnila a pokračovala ve stejném stylu dalších pět let, vyváží mi zisky, které mi vztah přináší, onu nejistotu, osamělost a případně ztrátu možnosti mít děti?
  • A pro čtenářku z úvodu článku: Když si představím sebe samu za 40 let, jak vzpomínám na tuto epizodu a zpětně v ní nacházím důležitý smysl pro moje další partnerské vztahy, co by to tak mohlo být? Co jsem pro sebe touto těžkou zkušeností získala?

Jak dodává Knop, „je žádoucí, aby rozhodnutí být ve vztahu bylo co nejvíce moje svobodné rozhodnutí a abych za něj bral zodpovědnost“. Potom není rozhodující konkrétní podoba vztahu (těch může být opravdu bezpočet), ale zda je to mé vlastní svobodné rozhodnutí, za které přijímám zodpovědnost se všemi důsledky.

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..