Superschopnost

Třeba si ráno při pohledu do zrcadla představujeme sebe sama jako úspěšnějšího, silnějšího nebo krásnějšího. Přemýšlíme nad způsoby, jak odpálkovat otravný dotaz kolegy, který ani nepoložil, nebo si v hlavě přehráváme starou hádku – ať z minulého dne, nebo měsíce.

Přestože představivost jako taková je většinou vnímána pozitivně, podobné fantazie často působí zbytečně nebo až hloupě. Příkladem jsou třeba snové fantazie hrdiny filmu Tajný život Waltera Mittyho, který se snaží vidět svůj jednotvárný život jako úžasný a „epický“… a působí až uboze. Jindy zas mohou člověka trápit představy a scénáře, které si vytváří jen ve své hlavě.

Ovšem člověk málokdy dělá věci jen tak – a fantazie nebo představy v různých podobách nejsou výjimkou. Mají svůj význam a mohou i pomáhat.

Nástroj sebepoznání

Fantazie nemusí sloužit jen k pobavení nebo rozptýlení. Schopnost představovat si věci, které v realitě neexistují, je jednou z vlastností, které odlišují člověka od zvířat. Především díky ní tvoříme věci, které v tu chvíli neexistují: vynálezy, díla nebo myšlenky – stroje, příběhy, knihy… Nic z toho by bez ní nevzniklo.

• Představy mohou člověku pomoci motivovat se, plánovat, dosahovat toho, co v tu chvíli nemá, ale chtěl by a mohl by – pokud si to jen dovede představit. Kolik přednášek a workshopů dnes radí vytvořte si vizi, představujte si, co chcete atd., a dělají to z dobrého důvodu.
• Představy a fantazie jsou i běžně používaným nástrojem ve svépomoci nebo terapii (představte si, že jste …, jak by vypadal váš život, kdyby…).
• Fantazie a představy, které člověku přicházejí na mysl mimovolně, se mohou stát významným zdrojem sebepoznání, pokud je dokážeme vnímat. Podobně jako sny jsou dobrým způsobem dozvědět se, co člověku říká jeho mysl – mimo vědomé uvažování.

V dnešní době, kdy jsme poměrně dost svázaní pravidly, očekáváními a kulturou, mohou být některé naše potřeby skryté tak, že nemusí být známé ani nám samotným. Opakující se fantazie, kde se takové potřeby vynoří, mohou být dobrým způsobem, jak je poznat – a s nimi skryté části vlastní povahy.

Ty se nám někdy ani nemusí líbit – obzvlášť když jsme si o sobě vytvořili obraz, který nám narušují. V tu chvíli je mnohem snadnější takové představy utlumit. Mnohem užitečnější je ale přijmout je a pracovat s nimi, přijmout svůj stín, jak by řekl Jung – jinak hrozí, že na nás neočekávaně „skočí“ v nejméně vhodnou chvíli.

A právě fantazie mohou být způsobem, jak vůbec s objevováním svých různých stránek začít. Odhalování vlastních „nepěkností“ je náročná práce, obzvlášť když je o tolik snazší je prostě zamést pod koberec, místo abychom je rozpoznali, prožili a ideálně se s nimi vypořádali (ať už jakkoliv).

Pro někoho s menším kontaktem se svými potřebami a emocemi to mohou být věci, na které by jinak ani nemusel přijít. Tehdy ho může opakující se emotivní představa nebo vzpomínka upozornit, že ho nejspíš něco trápí nebo mu vadí – a tak ho místo stoického mávnutí rukou nad „nějakými pocity“ vést k většímu poznání nebo řešení.

Neznamená to samozřejmě, že když člověka něco jednou napadne, měl by se hned k tématu upínat. Že bychom na základě takové myšlenky měli jednat – jen proto, že přišla. Právě takové představy většinou vychází z nějaké frustrace nebo momentální špatné nálady, se kterou se dá pracovat více způsoby – nebo prostě počkat, až přejde.

Svobodná říše představ

Díky fantazii tak můžeme vlastní potřeby poznávat, ale také si je i částečně plnit – pomocí tzv. katarze. V neomezené říši představ má člověk možnost se vybít takovým způsobem, jaký by reálně nikdy neprovedl. Činí tak náročné situace, kterých je život plný, o něco stravitelnější.

Přestože mohou někdy působit i hloupě, v mnoha případech člověku pomáhají projít tím, co ho zrovna trápí. A to nemusí být jenom nějaké drobnosti. V těžkých životních situacích mohou pomoci se se sebou vyrovnat mnohem konstruktivněji, než by bylo třeba rovnou vybouchnout nebo se sesypat.

Nehledě na to, jak mohou působit, takové fantazie pomáhají:

• zvládat náročné momenty, posílit se a vydržet
• tvořit vize, motivovat a posouvat dál – přestože v reálu pro to nemusí být zřejmý důvod
• vidět trochu více krásy ve světě i tam, kde by se hledala těžko.

Pochopitelně je třeba najít rozumný střed. Udržování se v iluzích může akci bránit stejně dobře jako jí pomáhat. Takové představy mají sice uklidňující efekt, ale někdy je přece jen potřeba se radši vzchopit a změnit to, co člověku vadí. Pokud se za fantaziemi schovává pouze prázdné snění o tom, jak mi svět leží u nohou nebo jak je vina za veškeré neúspěchy v okolí, pak mohou pohled na život ošklivě pokřivit.

Přes jejich příjemnost je tedy dobré je umět brát pragmaticky – umět si říct, kdy jsou příjemné a užitečné, a kdy nás spíš udržují v jakémsi limbu a brání nám dostat, co chceme.

Z jistého úhlu pohledu můžeme jako fantazii brát vlastně všechno, co v životě děláme. Vše, co v běžném životě vnímáme, je jen naše interpretace. A vše, co děláme, časem zmizí. Abychom se s tím vypořádali, můžeme se na svět dívat trochu růžovějšími brýlemi, i když jsou pouhou představou. Koneckonců, pokud absolutní – objektivní pravda neexistuje a liší se podle toho, kdo se na svět dívá, co jiného je svět než představa a iluze.