Stud z těla

K článku mě inspirovala čtenářka Věra, která sdílela velmi osobní a intimní zkušenost, za niž se stydí – v dětství se nechala sexuálně uspokojovat svým pejskem tak, že jí olizoval genitálie. Už tehdy se hned po dosažení orgasmu velmi styděla a cítila hrozný vztek, nicméně si nedokázala pomoci.

Na zpracování tohoto zážitku pracovala už i s psychology, v hlavě situaci dokáže pochopit, ale když slyší podobný zvuk, třeba svoji kočku, jak se čistí, přepadnou ji návaly vzteku, které nedokáže kontrolovat. A nyní přichází další strach: je těhotná a obává se, že neunese tak intimní situaci, jakou je kojení. Jak si s něčím takovým poradit?

Přijetí a akceptace

Naše zážitky z dětství mají přímý vliv na naše prožívání v dospělosti. Věra píše, že už pracovala s mnoha psychology na tom, aby tuto svoji část života přijala a odpustila si. Proč je to důležité? Odpouštět si minulé chyby včetně těch z dětství je klíčové pro naše celkové psychické zdraví a pohodu. Tento proces nám pomáhá emocionálně se uzdravit, protože uvolňuje negativní emoce a snižuje stres. Současně přispívá k většímu sebepřijetí a sebelásce tím, že nás učí akceptovat sebe sama i s našimi nedostatky.

Věra popisuje, že odpuštění přišlo díky pochopení okolností, které ji k tomuto chování vedly. Když byla malá, byla hodně sama, neměla žádné sourozence a žila pouze s matkou samoživitelkou. Její maminka měla k intimitě dost negativní postoj, i jejich vzájemný vztah matky a dcery byl velmi chladný a úplně bez fyzického kontaktu.

Takováto detektivní práce může být prvním krokem, který uděláme, pokud si chceme něco velkého odpustit. Každé jednání má příčiny a následky. Malé dítě reaguje na svět, který je mu dáván, a pokud není korigován dospělým, zkouší to po svém. Experimentování s vlastní sexualitou je přirozená věc – už batolata objevují svá těla, dotýkají se sama sebe a zjišťují, co jim je příjemné.

Pokud toto dospělý nezkoriguje, nevysvětlí, případně přímo zakáže a nazve nevhodným, dítě pak svoje tužby úplně potlačí, nebo alespoň před zraky dospělého skryje. Pokud to zkombinujeme se samotou a nedostatkem fyzického kontaktu ze strany rodičů, experimentuje dítě samo sebou i mimo běžné meze.

Prozkoumání situace a její pochopení nám pomůže odpustit si a přijmout se, svou minulost, své prožitky a tužby. Můžeme se sami zamýšlet, co nás k našim minulým činům vedlo – ať už jde o rané sexuální zážitky, nebo o cokoli jiného. Stejně tak je plně validní možnost požádat o pomoc odborníka, který nám pomůže nahlédnout na situaci a mnoho zkušeností dokonce zbaví stigmatu „nenormálnosti“.

Nejste největší zvrhlík

Je mnoho věcí, o kterých nemluvíme. A pak můžeme mít pocit, že jsme v nich sami, že my jediní jsme podivíni a zvrhlíci. Většinou to tak ale není. Pokud toto či podobné téma otevřeme před terapeutem či na nějaké skupinové terapii k tomu určené, většinou zjistíme, že obdobné zážitky, za které se stydíme, má mnoho z nás.

Možná zjistíme, že podivné a sociálně nepřijatelné sexuální praktiky zkoušelo v dětském věku hodně dospělých, když experimentovali se svým tělem. Možná zjistíme, že hodně z nich surově ubližovalo svým kamarádům a sourozencům, kradlo, abnormálně lhalo a tak dále.

Takové zjištění může vést k velkému pocitu úlevy a snížit náš stud na míru, která zajistí, že podobné chování už dnes nebudeme opakovat, což je jedině v pořádku. Zmizí ale pocit, že je s námi něco zásadně špatně, že jsme horší než ostatní lidé. Nejsme.

Automatické reakce na určité podněty

Nekontrolovatelné emoční reakce mohou mít spoustu příčin a důvodů. Ačkoli běžně do hluboké historie nesahám, při čtení dotazu naší čtenářky mi tento nápad hned vyskočil, a tak si ho nenechám pro sebe. Ráda bych se vrátila ke klasické teorii podmiňování I. P. Pavlova.

O co v ní jde? Zjednodušeně řečeno, vytváříme si reakci na podnět. V případě klientky je podnětem orgasmus nebo lízavý zvuk a reakcí je vztek. Důležité je, že pokaždé, když se objeví náš podnět, zde tedy „lízavý zvuk“, spustí se nám reakce „vztek“. Pokud se tato situace často opakuje, mozku stačí slyšet tento zvuk, aby automaticky vyvolal stejnou emocionální reakci – stud nebo zlost.

Tento proces vytváří opravdu pevnou vazbu mezi zvukem a emocionální reakcí. Když pak člověk reaguje na daný zvuk útěkem nebo se vyhýbá situacím, kde by mohl zvuk slyšet, nevědomě podmíněnou reakci upevňuje. Tím, že se vyhýbá nebo utíká, mozku posílá další a další zprávu, že zvuk je skutečně něco, čemu je třeba se vyhnout.

Naopak, opakovaně se zvuku vystavit a současně zažít, že se nestane nic hrozného, může pomoci tento podmíněný reflex oslabit a nakonec rozložit. Mým tipem tedy je – neutíkat, vystavovat se, zkoušet to vydržet. A pokud si na to netroufáte samotní, zkuste vyhledat terapeuta, který se na tyto principy specializuje.

Proces známý jako desenzibilizace nebo expoziční terapie zahrnuje postupné vystavování se spouštěcímu podnětu bez negativního důsledku, což pomáhá mozku přeformulovat a zpracovat reakci na podnět. Je to jedna z metod, jak rozložit nepříjemné podmíněné reflexy a pomoci člověku vrátit se k normálnímu životu bez nepřiměřených emocionálních reakcí na běžné situace.

Ke zvládnutí silných emocí je také důležité učit se je ovládat. Užitečné mohou být mindfulness techniky a techniky sebereflexe. Praktikování mindfulness může pomoci zůstat přítomná v okamžiku a lépe rozpoznávat a regulovat emoce, které vznikají z minulých zkušeností.

Strach z kojení

Strach z kojení je přirozený i u maminek, které si s sebou nenesou podobnou zátěž, zvlášť pokud se jedná o první zkušenost s mateřstvím nebo jsou v pozadí další obavy související se sexualitou a intimitou.

Zkuste se na to dívat jinak. Kojení, i když je často prezentováno jako ideální a intimní způsob výživy miminka, není jedinou možností. Pokud se při kojení setkáte s obtížemi nebo pocitem nepohodlí, není nic špatného na tom, že sáhnete po alternativách.

Důležitější než způsob, jakým krmíte své dítě, je vaše vlastní pohoda a duševní zdraví. Spokojená a šťastná matka je pro zdravý vývoj a štěstí dítěte klíčová. Mít možnost volby a podporu v těchto rozhodnutích může významně přispět k pocitu sebejistoty a klidu, který je pro novopečené matky tak důležitý.

Zpracování a přijetí vlastní sexuality je proces, který může vyžadovat čas a trpělivost. Hledání odborné pomoci je znamením síly, nikoli slabosti. Každý má právo na zdravý a uspokojivý sexuální život bez pocitů viny nebo hanby.