Stud a sebevědomí

Když se se svým trápením obrátíte na terapeuta, mohou věci nabrat nečekaný směr. Třeba zjistíte, že váš problém leží trochu jinde, než jste si celou dobu mysleli. Čtenářka Karolína se na nás obrátila s dotazem, zda jí sport může pomoci zvýšit sebevědomí. Co na to říká psycholožka a psychoterapeutka Kamila Thiele?

Ráda bych Vás požádala o radu, názor či doporučení týkající se tématu, které se tu objevilo snad už tisíckrát, a to sebevědomí, napsala nám do redakce čtenářka Karolína. Je mi 23 let, nejsem hloupá ani ošklivá, jsem zdravá, mám rodinu, studuji VŠ, bydlím u rodičů. Od dětství se peru s nízkým sebevědomím. Jako malá jsem byla vždycky stydlivá, ale tak nějak jsem předpokládala, že to časem odezní. Doufala jsem, že na druhém stupni už se nějak „otrkám“, a když se to nepodařilo, vkládala jsem postupně své naděje do školy střední i vysoké. Teď končím bakalářské studium a potýkám se se stále stejnými problémy jako ve druhé třídě. Každý den mě pronásleduje strach, že něco nezvládnu, že se mýlím, že nedělám to, co se ode mě očekává, a ještě víc mě ničí pomyšlení na to, že kvůli všem těmto hloupým strachům nežiju svůj život tak, jak bych si přála. Spíše jen přežívám a pasivně čekám, že se to změní, že přijde někdo nebo něco, co mi konečně dodá odvahu postavit se, být sama sebou a dělat, co se mi zlíbí, bez ohledu na názory ostatních. Napadlo mě, že by mi mohl pomoci sport. Neznám nikoho s vysportovanou postavou, kdo by měl nízké sebevědomí.Dá se sebevědomí sportem pěstovat? Máte pravdu, článků na téma sebevědomí je jen na těchto stránkách hodně. Nemá tudíž cenu psát další. Stačí jen si připomenout, že sebevědomí je vědomím sebe – svých pocitů, potřeb, přání, což bude cesta, kterou hledáte a která vám pomůže. Nebude potřeba nic měnit, jen si uvědomovat jak to v sobě skutečně máte.

Z vašeho dopisu vystupuje jako hlavní trápení vámi zatím asi neprobádaná emoce stud. Nedivím se, že se v něm tak dlouho nemůžete vyznat, protože pochopit se ve svém stydění je těžké. Ani v terapii to není jen tak stud zvědomovat. Za stud se stydíme, neboť se vztahuje k naší slabosti a bezmoci. Už jen přijít k psychologovi je pro klienty, kteří trpí studem, velmi těžké, protože si musí říci o pomoc.

Slabost je v pořádku

Člověk, který trpí pocity studu, ve své minulosti, nejčastěji v dětství, musel zažít takové situace, ve kterých se cítil pokořený ve své sebeúctě. Čím větší ponížení, opovržení, chlad a pohrdání zažil, tím větší je pak jeho psychické zranění. Někdo (nejčastěji v rodině) neakceptoval jeho slabost a bezmoc, a proto ji má tento člověk nyní spojenou s pocitem neadekvátnosti. Je pak nucený u sebe neustále hledat, jakým způsobem je špatný, aby to nějak opravil a zajistil si u druhých přijetí. Tento vzorec myšlení nutí člověka postiženého studem stále opakovat traumatizující situace.

• Píšete, že byste chtěla „dělat, co se vám zlíbí, bez ohledu na názory ostatních“.

Stud je spojený se strachem, že okolí zjistí, co jedinec skutečně chce – že odhalí jeho fantazie, tužby, přání, ale i hodnoty, které vyjadřují autenticky daného člověka. Člověk si zakáže přiznat svá přání, protože se bojí odmítnutí, nebo má výčitky, protože má zkušenost, že jeho přání nebyla pozitivně hodnocena.

Může jít o aspirace, které se mu nepodařilo uskutečnit, tužby, které nebyly rodiči přijaty, nebo hodnoty, které jeho referenční skupina považovala za neadekvátní. Zjednodušeně řečeno cílem psychoterapie je, aby se člověk přestal bát dělat chyby a zbavil se obavy projevit svá přání.

• Zkuste si na začátek vymyslet něco, co uděláte nebo řeknete, abyste přitom cítila, že jde o vaše a jen vaše přání, které by vaše okolí (alespoň trochu) odmítalo. Pokuste se vnímat svoje pocity. Pozorujte je.

Nedokážu se svěřit

• Píšete, že se nedokážete nikomu ani doma svěřit, nedokážete kvůli strachu telefonovat s lidmi, nechodíte na lékařské prohlídky, vyhýbáte se známým lidem na ulici, unikáte z brigád, nechcete se svěřit blízkým, natož někomu cizímu.

Úzkost, kterou cítíte, vás nutí být konečně v kontaktu sama se sebou. Souvisí to s omezenou svobodou v přítomnosti druhých. Lidé s podobnými problémy se zaměřují na to, jak působí na druhé, snaží se s nimi co nejlépe konverzovat, věnují se jim, přehnaně podléhají vnějším normám a pravidlům a potlačují svoji přirozenost. Píšete, že v kontaktu s druhými používáte sarkasmus a ironii. Oba tyto způsoby komunikace vám slouží jako ochrana před nepříjemnými pocity.

Jako všechny obranné mechanismy má i sarkasmus a ironie svoji funkci. Nedají se hodnotit ani jako špatné, ani jako dobré. Záleží na okolnostech a vůči komu jste sarkastická či ironická. Určitě si tyto jazykové prostředky ponechte, protože mají v každodenním životě své nezastupitelné místo. Možná by se dalo začít přemýšlet o tom, v jaké situaci je váš sarkasmus funkční a kdy a s kým jej už užívat nemusíte.

• Zkuste si představit, jak byste se cítila, kdybyste s lidmi, se kterými se obvykle cítíte špatně, komunikovala otevřeně. Jaké pocity se objeví? Šlo by to vydržet? Co je to za lidi, se kterými se cítíte špatně? Možná do nich vkládáte nějaká svá sebehodnocení.

Z dopisu je patrné, že jste si vědoma svých kvalit. To je výborné! Je to část vás, kterou u sebe akceptujete. Do budoucna bude dobré se podívat i na druhou stranu, tedy na to, jakým způsobem jste schopna přijímat i svá omezení (prohru, neúspěch). Ke zdravému sebevědomí patří nejen umění vychutnávat si výhry, ale i schopnost přijímat prohry. Tím, že člověk zná své slabé stránky a přijímá je, může být relativně nezávislý na chvále a kritice okolí. I když máte nějaké nedostatky, je možné si říci, že jste dobrá a v pořádku.

Jak se naučit přijímat prohru a selhání

• Ptáte se, zda si můžete sportováním vypěstovat sebevědomí. Neznáte nikoho, kdo má vysportovanou postavu a trpí nízkým sebevědomím.

Sport vám určitě doporučuji. Kromě uvolnění díky enforfinům, dobrým pocitům ze sebe, že něco zvládnu, překonám se, jde mi to, je sport tréninkovým polem k nácviku „prohry“. Když ve sportu prohrajete jednu bitvu, nemusíte přitom zpochybnit celé své já. Díky sportu se můžete naučit prohrávat a tím pak venku prožívat daleko méně zklamání. Můžete se naučit nebýt stále jen v očekávání dobrého výsledku.

Nevím, zda existuje nějaký výzkum, který se zabývá korelací mezi sebevědomím jedince a sportováním. Je to dost možné. Nicméně sportování samo o sobě nevede k sebeuvědomění. Může být však dobrým nástrojem na této cestě. Budete‑li se během putování cítit ztracená, obraťte se na psychoterapeuta. Může být vašim průvodcem.