Strach z nespavosti

Sousledností opačného směru porucha spánku často vzniká, nebo jí je doplněna do zničujícího celku: Přes den je třeba pracovat, být partnerem či partnerkou, rodičem, kamarádem, zábavným společníkem, výkonným sportovcem, nadšeným provozovatelem zálib, motivátorem a inspirátorem druhých – a tak se duševní práce na zásadním vlastním problému přesouvá na noc.

V takových případech dává smysl vědomě přesunout hloubání o nočních tématech, ale také prociťování emocí na ně navázaných na denní dobu. Při takovéto primárně „mentální nespavosti“ stojí za to najít si ve dne čas a prostor, ponořit se do svého nitra a prožít jeho viny, strachy, výčitky, obavy, katastrofické představy, ublíženost, hněv a tužby po mstě. Věnovat se probádání témat, jež opomíjíme, jimž se vyhýbáme a bráníme, jichž se bojíme, protože přinášejí poznání, jaké by nám možná rozbilo náš obraz sebe a světa.

A do třetice jsou nespaní, která by byla jenom obyčejnými nespaními, neškodnými a dočasnými, kdybychom si z nich sami neudělali téma a problém tím, jak (obavně a nutkavě) o nich přemýšlíme. A kdyby se sekundárně na naše myšlenky nenabalily pocity obdobné těm z předchozího odstavce. Napětí a neschopnost uvolnit se, strach, úzkost, pocit ztráty kontroly – s tím rozdílem, že jsou přítomné ve dne i v noci. Náš spánek se stává hlavním tématem naší hlavy, sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně.

Klubko s mnoha konci

A jsme u toho: Někdy víc než samotný nedostatek spánku, jeho mělkost a přerušování bděním v průběhu noci nebo předčasné probouzení člověku škodí to, jak se k takovému nespaní staví. Na začátku člověk třeba ze zjevných nebo méně zjevných důvodů několik týdnů nespal dobře – truchlil nad ztraceným člověkem, řešil finanční potíže, rodinné vztahy nebo svůj sebeobraz – a na konci osobního spánkového algoritmu máme vystrašeného a na smrt unaveného nespavce, který takřka vše, co se mu v životě děje, vztahuje ke spánku podobně jako fobik k předmětu svého strachu.

Kdybych onomu člověku musela stanovovat diagnózu, napsala bych některou z neurotických poruch, poruch přizpůsobení nebo reakcí na stres. A kdybych se mu měla věnovat terapeuticky, začala bych obavami z nespaní a hledáním, odkud pramení a co je udržuje při životě. Odpověď může být v obsedantní nebo úzkostné osobnosti či poruše, ve zvýšené potřebě kontroly, ale také třeba v „indoktrinovaných“ utkvělých představách, jak má vypadat správný spánek a co katastrofického člověku hrozí, když jeho spaní nenaplňuje tato kritéria.

Samozřejmě jako každé škatulkování je třeba i tyto mé spánkové šuplíky brát s rezervou. S vědomím, že stejně tak, jako opravdového, živého člověka s veškerou dynamikou jeho bytí nelze strojově, bez výhrad a definitivně kategorizovat podle neživé, statické klasifikace, nelze takto kategorizovat ani jeho spánek. Respektive ano, ale jen pro strojové účely: do tabulek, do výkazů. A pro hrubou orientaci spíše jako inspiraci než konečný verdikt. V reálném životě bude naše spaní a nespaní nějakou fúzí všech možných důvodů a důsledků. A stejně tak bude vypadat účinný přístup k němu.

U někoho tato cesta začne farmakologickou úpravou spánku a/nebo léčbou základního onemocnění. U někoho povede přes zpracování starých traumat v psychoterapii nebo v bezpečném kruhu blízkých. U dalšího se bude potřeba zaměřit na obranné mechanismy, uvolnit jejich nutkavost a ideálně je nakonec přestavět v přínosné způsoby vyrovnávání se se zátěží. Někomu pomůže naučit se používat své osobnostní danosti v prospěch, a ne v neprospěch sebe a důležitých druhých, v důsledku toho se v životě uvolnit, žít spokojeněji – a také spokojeněji usínat a spát.

A někdo možná bude moci mávnout rukou a říci si: „No tak co, teď zrovna spím blbě, na nespaní ještě nikdo neumřel, on si ten organismus o spánek nakonec řekne“, a místo aby se trýznil snahou usnout, vyžehlí, uklidí nebo upeče koláč, dočte knihu, naplánuje dovolenou, namaluje obraz. Nebo neudělá vůbec nic, bude ležet a dívat se do stropu, pozorovat své myšlenky a pocity nebo počítat beránky (že se nebude dívat na žádnou obrazovku, už jste si přečetli v padesáti jiných článcích)… A nikdo z těch lidí nebude mít z nespaní strach a nebude cítit potřebu dostat něco tak komplexního a nepolapitelného jako spánek za každou cenu pod kontrolu své vůle.