Strach z nepřijetí

A opačně, když se každý týden setkáváte s někým, kdo vás podporuje v onom chození do situací, fandí vám přitom a zajímá se o vaše zážitky a zkušenosti, je nemožné si s ním nevytvořit mnohdy velmi blízký vztah. Každopádně, tři oblasti bychom měli. Co tedy pro sebe v každé z nich můžeme udělat?

1. Nabrat podporu a přijetí v bezpečném vztahu

Psychoterapie (potkáte‑li dobrého psychoterapeuta) by primárně měla nabízet právě toto. Bezpečí, přijetí, podporu. Vše ostatní následuje až za tím. Najít si psychoterapeuta je jednou z možností, jak na svá trápení nebýt sám. Jak to funguje?

Všechny ty vyběhané dráhy v našich mozcích, přesvědčení typu „jsem nemožný“ i filtry, kterými vnímáme svět, vznikly ve vztazích. Nejhlubší rýhy se utvořily hned v těch prvních a nejbližších vztazích, tedy s rodiči nebo hlavními pečovateli. To, jak bezpečný byl náš vztah k mámě a tátovi, ovlivňuje významným způsobem další vývoj našich mozků a celých nervových systémů. Psychoterapeuti pro tento první a nejzásadnější vztah používají termín attachment neboli citová vazba.

Dobrá zpráva je, že co se vyběhalo ve vztahu, to se dá opět ve vztahu „převyběhat“. Naše mozky jsou plastické i v dospělosti. Pomaleji, ale přesto stále vytváří nové dráhy, zatímco ty nepoužívané zaniknou. I v padesáti se můžete naučit nový jazyk, i v padesáti bude znalost cizího jazyka bez aktivního používání vyhasínat. Když se tedy budete pravidelně setkávat s druhým člověkem, který je na vás vyladěný, zažíváte s ním přijetí a bezpečí, váš mozek se bude reálně přebudovávat a velmi pomalu, nenápadně léčit.

Přátelství a partnerství nabízí z tohoto hlediska totéž. I vztah s velmi blízkým kamarádem může být tímto způsobem léčivý. Máte v okolí někoho, komu důvěřujete? Je možné se o tento vztah opřít? Přátelství je od psychoterapie samozřejmě odlišné v tom, že je reciproční, oba jste na stejné úrovni. Je jistě problematické trávit s někým čas přímo za tím účelem, abyste se díky tomu vyhojili, musíte tu i vy být pro něj. Terapeutova výhoda je ta, že se nemusíte bát, ať ho nezahltíte, nemusíte se o něj starat. Velmi léčivý vztah vám ale může nabídnout i partner nebo přítel.

Terapeutická skupina je pro mnoho lidí se sociální úzkostí synonymum pátého kruhu pekla, zkrátka něco obrovsky děsivého. Máte jít do skupiny lidí, které neznáte, a ještě hrozí, že se před nimi otevřete a budete zranitelní. Odhodlat se k něčemu, co jde natolik proti vaší hlavní těžkosti, to je obrovská odvaha. A pravdou také je, že skupinová terapie na sociální úzkost funguje velmi dobře. Od toho je na místě psychoterapeut, jehož hlavní úkol je držet ve skupině bezpečnou atmosféru. A kdyby cokoliv, postarat se.

Dobře vedená skupina nabízí ze tří oblastí všechno: Setkáváte se tu s lidmi, od kterých ale typicky zažíváte přijetí nebo podporu, slyšíte od nich zpětnou vazbu a máte příležitost upravit svůj pohled na sebe. A ještě navíc je to expozice par excellence – na prvním setkání nejspíš o obtížnosti na desítce, na dalších to obvykle bývá čím dál jednodušší a není výjimkou, že se později začnete i těšit.

2. Hledat, jak mohu přijmout a podpořit sebe sama

Sami sebe umíme často docela slušně šikanovat. Pomyslíme si o sobě věci, které bychom blízkému člověku nikdy neřekli. Nadáváme si, jak jsme nikomu nikdy nenadávali. Prvním krokem tedy mnohdy bývá začít se programově disciplinovat v tom, abychom se k sobě chovali slušně a podpůrně. Co to znamená?

• Napadne vás: „Ježiši, já jsem nemožná.“ Učíte se si každou takovou myšlenku uvědomit, vydechnout. Zabrzdíte ji a vyměníte za civilní: „Tohle se mi moc nepovedlo.“
• Budujete v sobě kapacitu zastat se sami sebe, když ve vnitřním dialogu na sebe začnete dštít výčitky a síru. Slovy, která jsou vám blízká. Jeden z mých nejbližších používá: „Buď na sebe hodnej, vole.“
• Máte za sebou těžkost? Jděte si koupit dobrou kávu nebo něco jiného, co máte rádi. Vyberte si v obchodě to nejhezčí rajče. Dovolte si utratit peníze za něco pro sebe. Poděkujte občas svému tělu za to, co vám umožňuje.

Hledejte zkrátka cesty, jak se o sebe starat tak, jako byste se postarali o dobrého kamaráda. Nadhledu a naší kapacitě nezasekávat se v úzkosti prokazatelně pomáhá třeba taky trénink meditace, mindfulness nebo systematické pěstování vděčnosti – na vše z toho existují mobilní aplikace.

3. Budujte odvahu, nekrmte strach

Vyhýbavým chováním strach roste. Přežitou a zvládnutou expozicí se zmenšuje. Naším úkolem při různých podobách úzkosti bývá ji prostě nekrmit a nedělat jí dobře tím, že byste pro jistotu nikdy do ničeho nešli. Je zkrátka dobré programově chodit do náročných situací a zvyšovat si obtížnost. O tomto přístupu zevrubně pojednává třeba tento článek.

Neznamená to jít hned přednášet před plnou aulu. Nemá smysl, aby vás zaplavila panika a vypnul se vám mozek. Ale je dobré rozšiřovat své sebevědomí ohledně toho, co dokážete zvládnout. Neznamená to, že si už nemůžete objednat dovážku nákupu a musíte jít do obchodu, ať se otužujete. Nebo že někdy není dobré rozhodnutí vyhnout se rodinné oslavě, když víte, že to dopadne stejně strašně jako vždycky.

Ale věřím, že člověk obvykle dovede posoudit, kdy se vyhýbá a nemusel by. Kdy dovolujete své úzkosti, ať se staví do cesty něčemu, co byste pro sebe jinak rádi měli, co potřebujete nebo co vám dává smysl. Je dobré podporovat sám sebe v tom, ať má smysl ve vašem životě vždycky větší hlas než strach.

Velmi důkladnou kombinaci expozice a podpory ve vztazích nabízí třeba trénink improvizačního divadla s dobrým lektorem nebo přímo terapeutická skupina zaměřená na trénink improvizačních dovedností. Ale pro někoho je to klidně jen pár vět prohozených s prodejcem zeleniny na stánku. Pomoc staré paní s nákupem. Dobrovolnictví.

Přeju Alexovi, ať se mu daří. Dá se z toho vylézt.