Stigma neplodnosti

Chci vám pomoci najít ztracenou sebehodnotu – protože to, co neplodné lidi trápí nejvíc, je obvykle pocit vlastního selhání. Vaše neplodnost ale není jenom váš problém a vaše hodnota se neodvíjí pouze od toho, kolik dětí dokážete přivést na svět. Nemusíte se stát štvancem v mašinerii průmyslu zvaného reprodukční medicína. Vezměme to ale postupně…

Příčin neplodnosti je celá řada, ortel jen jediný: „Děti mít nikdy nebudete.“ Věta, která navždy změní váš život. Je vcelku jedno, kolik relativizujících nejspíš nebo s největší pravděpodobností obsahuje. Někteří ji dokonce nikdy neslyšeli, přesto je jim to jasné – a tabu je to tak velké, že sami lékaři se mnohdy bojí závěr vyslovit (jiní s ním zacházejí na můj vkus naopak příliš lehkovážně a z diagnózy se pak stává sebenaplňující předpověď).

Vlastně se jedná o klasické trauma: jde to jako po másle a pak najednou ŠOK! Všechno je jinak. Vaše životní plány se rozpadají na tisíc kousků. Máte pocit, že to „puzzle“ už nikdy nesložíte. Pohlcuje vás mlha a prázdnota. Co teď?

Svou roli hraje i to, v jaké životní fázi si pacientka „rozsudek“ vyslechne a co je příčinou neplodnosti. Velmi zjednodušeně řečeno mohou nastat tyto situace:

• příčina neplodnosti je známá a nezvratná, typicky jde o neplodnost v důsledku nutného operačního zákroku,  
• příčina neplodnosti je nejednoznačná, multifaktoriální.

Každá z variant má svá pozitiva i negativa. V prvním případě je situace logicky nezvratná. Neplodnost je faktem. Jste neplodná, je to definitivní. Neplodnost se stává součástí vaší identity. Druhý případ otevírá téma léčby. Připouští jistou naději. Do života nicméně vnáší obrovskou nejistotu.

Jen my dva

Neplodnost nebo nesnáze při početí pochopitelně významně ovlivňují partnerské vztahy. Většina žen čelí problému poté, co se vdají, začnou se snažit o založení rodiny – a ono to nejde. Je to nejčastější scénář.

Existuje ale i skupina těch, které do vztahů vstupují s vědomím vlastní neplodnosti. Žen, které prodělaly gynekologickou operaci a jejich stav je daný; ještě může nastat situace, kdy operaci s důsledkem neplodnosti prodělá žena, která žije v trvalém partnerském vztahu. Ve všech případech je to těžké téma, které partnerské vztahy zásadně ovlivňuje. A taky prověří.

Dokáže vám být partner oporou? Umí se k situaci postavit čelem? Co s vaším vztahem dělá společná zátěž – vzdaluje vás, máte potřebu hledat viníka? Nebo se díky ní dostáváte blíž – k sobě samé i s partnerem navzájem? Možná až teď se začínáte opravdu poznávat a mnohem víc spolu mluvit.

Neplodnost je téma velmi bytostné, které vás i partnera staví před důležité etické a existenciální otázky: Má pro mě smysl vztah bez dětí? Jaký význam pro mě děti mají? Jaký smysl má můj život? Je pro mě eticky přijatelné „jiné řešení“ početí? Nemusí jít jen o umělé oplodnění, ale třeba o přijetí darovaných buněk nebo početí dítěte s jiným partnerem.

Samostatným tématem je případná adopce. Mnoho lidí pochybuje: „Zvládneme to?“ A když už je odpověď kladná, zase řeší, jak se postavit ke kontaktům s biologickou rodinou dítěte, nebo se bojí, jak jejich rozhodnutí přijme vlastní rodina.

A ať přiživím další tabu: ano, neplodnost se podepisuje i na kvalitě sexuálního života. Sex se může stát honbou za početím. Může se do něj začít promítat stres, a to na obou stranách. Ženy po operacích mohou narazit na nižší sexuální apetenci nebo bolesti. Takže to opravdu není legrace.

K tomu – a o tom se mluví málo – se může objevit téma vlastní genderové identity: „Kdo vlastně teď jsem? Bez dělohy a vaječníků? Bez schopnosti rodit, která ženy do značné míry definuje?“

Benefity neplodnosti

Překážek, se kterými se musíte vyrovnat, je spousta, nejen těch, které jsem stihla vyjmenovat. Může to znít po tom všem absurdně, ale jsem přesvědčená, že z patové situace neplodnosti jde přesto i něco vytěžit. Od člověka to vyžaduje úsilí, o to stálejší však mohou být výsledky.

A když mluvím o úsilí: vnímám to tak, že vyslechnutí ortelu je teprve začátek dlouhé cesty. Donutí nás posbírat střepy a pokusit se slepit je do mozaiky s novým vzorem. Na konci můžeme být pevnější my sami i náš vztah. Je to cesta hledání, odkrývání, ponoření se do hloubky a vyplavání na povrch, kde znovu svítí slunce. Co vás na téhle cestě může potkat?

Psychoterapie. Ne, není ostuda o svém trápení mluvit. Naopak. Je to odvaha začít přemýšlet o tom, proč se věci dějí zrovna takhle a jak se k tomu postavit. Pochopit, jaké mají naše nesnáze souvislosti, což nám umožní vzít život do vlastních rukou a reagovat na ně. V průběhu terapie často dojde i na téma vlastního dětství a kořenů. Můžete je poznat a neopakovat chyby vašich předků. Můžete se o sobě dozvědět spoustu věcí – třeba se díky tomu stanete lepšími rodiči někdy v budoucnu. Někdy mám pocit, že příroda ví, co dělá, když nás přinutí nejprve se zamyslet.

Fyzioterapie. Dobrá fyzioterapie nás může naučit lépe vnímat vlastní tělo, které jsme třeba doteď jen „používali“, aniž bychom mu věnovali pozornost a péči. Může nám pomoci uvědomit si, jak psychika ovlivňuje tělo a naopak. Naučit nás uvolnit se. Je škoda, že psychosomatická dimenze neplodnosti je často opomíjená.

Párová terapie. K početí je potřeba klid a pohoda. Možná u vás v důsledku tlaku chybí, možná jste v téhle oblasti vždycky jako pár měli rezervy. Právě teď je příležitost všechno přehodnotit. Začít lépe poznávat jeden druhého a své hodnoty, naučit se vzájemnému respektu, vycházet si vstříc. Zlepšit komunikaci s partnerem a třeba se i „znovu zamilovat“.

Asistovaná reprodukce. Spousta párů se do ní vrhá hned, co nejrychleji. Další problémy tím však neřeší. Ty nemizí, ale bobtnají dál pod povrchem. Pak má i umělé oplodnění malou šanci na úspěch, protože stres trvá. Myslím, že když na sebe přestaneme spěchat, možná už tahle nepříjemná procedura ani nebude potřeba. A když ano, budeme dobře vědět, proč jsme se pro ni rozhodli a co skutečně chceme, a pak je i naděje na úspěch vyšší. Někteří třeba rovnou zvolí adopci a ušetří si trápení, které pro ně lékařské zákroky můžou představovat.

Věřím, že vztahy, které touhle zkouškou poctivě projdou, jsou ve výsledku pevnější. Věřím, že lidé, kteří se rodiči nestali náhodou, můžou být více sebereflektující. Anebo také úzkostní, pokud si zarputilou snahou o početí řeší vlastní pocit nízké sebehodnoty nebo absence životního smyslu.

Dítě jim tohle stejně nepřinese, protože nikdy nebude natolik ideální, jak jsme si ho vysnili. A protože štěstí jde najít jedině uvnitř – a tam pro něj nebude místo, dokud ho budou zabírat chmury, úzkosti a nedořešené pochybnosti. Třeba bychom se nikdy neodhodlali na sobě pracovat, pokud bychom nečelili neplodnosti. Třeba nám terapie pomůže zjistit, že máme kvality, o kterých jsme dřív nevěděli. To není málo.

Otevřenější, pevnější

Ano, je to zatím teorie. A je fakt, že příklady z praxe jsou přesvědčivější. Sama jsem si touto cestou prošla. A samozřejmě nejsem na konci. Po několika operacích jsem ve svých dvaceti letech přišla o vaječníky a následně o dělohu. Samozřejmě to ovlivnilo můj pohled na sebe samu i partnerské vztahy.

Můj život se dál neodvíjel podle klasického scénáře. Zakotvila jsem později než kamarádky a dlouho hledala, kdo vlastně jsem. Nakonec jsem ráda: vím, co je pro mě ve vztahu podstatné, znám svou hodnotu a vím, že muž, s kterým žiju, mě má opravdu rád. Takovou, jaká jsem.

Vím, že zvládneme mluvit i o věcech, které v jiných vztazích bývají tabu. Proto je náš vztah mnohem otevřenější, důvěryhodnější, pevnější. Děti se nakonec do mého života dostaly jinak a můžu zodpovědně říct, že jsem šťastnější než kdy předtím.

Mluvím o tom proto, abych dodala odvahu vám, kdo se za svou neplodnost stydíte. Není proč – není to vaše chyba. I s neplodností je možné žít šťastně. Ne ale dřív, než se k ní dokážete postavit čelem.

A tak mě napadá ještě pár tipů na závěr. Hádám, že s hledáním psychoterapie si čtenář Psychologie.cz poradí. Pokud však chcete zkusit fyzioterapii, vřele doporučuji Školu pánevního dna. Zdejší kurzy jsou založené na fyzio‑psycho‑spirituálním přístupu a určitě stojí za to je alespoň zkusit. Nabízejí zde, mimochodem, i kurzy pro muže. O fyzioterapii se v souvislosti nejen s neplodností, ale taky s následky břišních operací vůbec mluví málo a je to škoda. Může velmi pomoci.

Pokud se cítíte ve své situaci sami nebo narážíte na nepochopení okolí, může vám být k ruce třeba kniha Bezdětná od ilustrátorky Moniky Baudišové.

A ještě jeden dodatek: přestože se v článku zabývám hlavně neplodností u žen, nepochybuji o tom, že se v něm najde i spousta mužů. Soudím podle zkušeností ze své terapeutické praxe. A protože muži vyhledávají obecně psychoterapii méně, chci i vás podpořit: není to banalita, pečujte o sebe, zasloužíte si to! Třeba může nakonec díky tomu všechno dopadnout jinak. Mnohem lépe.