Stačí to?
Život a láska nás volají do hloubky, na cestu dál. Otázky, které si klademe, jsou ozvěnou vnitřního hledání.
„Kdo jsem a proč tu jsem?“ napsala nám do redakce čtenářka Martik. „Od dětství spíše introvert, v rodinných kruzích často někde v koutě poslouchající, co si dospělí povídají. Do konverzace se nezapojující. Zvláště pak po známé a neoblíbené otázce dospělých: Tak co nám řekneš, Martinko?“
V období školní docházky, ačkoli přiměřeně hezká, nezapadající do kolektivu. Spíš jsem jen doplňovala nějakou partu, než že bych měla své „nejlepší“ kamarády, kamarádky, natožpak uvažovat o prvních dětských láskách. To přetrvalo i do dospívání, kdy jsem studovala veskrze dívčí školu a spolužačky občas vyšly na rande, já ne.
I tam jsem postrádala oporu spoluprožívání vztahů. Což se vlastně projevilo i do budoucna, kdy jsem již jako dvacetiletá šla na rande a měla z toho hrozný strach a po něm podivný pocity, že si ho nezasloužím, že se mi nepodaří navázat s někým smysluplný vztah.
Nakonec jsem to nechala jen tak plynout a můj poslední (a vlastně zatím jediný a celkem dlouhodobý) vztah byl založen na okouzleních a na tom, že jsem se nechala – ve svých pětadvaceti – sbalit a postupně „vláčet“ partnerským životem bez stanovených hranic a uvědomění si své hodnoty.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..