Snažte se méně

Některé z těchto vlastností nám mohou pomáhat. Problém nastává, když nás driver začne ovládat, místo abychom my ovládali jej.

Pro představu, mým typickým projevem je přehnané plánování. Říkám mu panické. Během půlhodiny chci naplánovat úplně všechno – svůj život, život mého manžela, syna. Musí to být dokonalé a propojené. Práce, školka, koníčky, finance, domluvené výlety… A když už jsem v tom, napadne mě dalších 56 věcí, kterými bych mohla potěšit klienty, rodinu, přátele.

Jenže pak přichází past. Čím víc chci mít vše pod kontrolou, tím víc mě moje vlastní snaha vyčerpá. Najednou mám seznam obrovských plánů, cítím tlak, frustraci… a nic neudělám. Moje energie klesne na nulu a chuť se o cokoliv snažit je pryč.

To je první stupeň pasivity – nicnedělání. Ale nejde o příjemné odpočinutí. V hlavě mi to pořád běží, čas ubíhá, ale já jsem zablokovaná.

U jednoho z mých klientů se driver Snaž se projevuje potřebou pochopit všechno do detailu. I když už společně pojmenujeme příčinu jeho nepohodlí, najdeme důsledky i možnosti změny, vždycky přijde další otázka: Proč se mi to děje? Proč byli moji rodiče takoví, jací byli? Proč mě okolí nechápe? Na některé z těchto otázek jsme už v minulosti odpověděli, ale vrací se s železnou pravidelností. A asi tušíte, kam vedou. Řešení to není.

Tohle je druhý stupeň pasivity – agitace. Je to past, kdy se neustále snažíme v situacích, kde řešení neexistuje. Místo abychom energii zaměřili tam, kde můžeme něco změnit, ji vyčerpáváme na aktivitách, které nikam nevedou.

Někteří z vás možná zažili cvičení, ke kterému často vyzýval na svých přednáškách Radkin Honzák. Požádal účastníky, aby se snažili si sednout na židli, ale nesedli si na ni úplně. Jen se o to snažili. To je za mě krásný a jednoduchý příklad driveru Snaž se a agitace. Snaha vynaložená jen pro snahu samotnou úspěch nepřinese.

Nežádoucí tlak

Pasivita v pojetí transakční analýzy není lenost nebo nečinnost. Je to obrana našich hluboce zakořeněných přesvědčení. Třebaže jsou tato přesvědčení možná nefunkční nebo už dávno překonaná, přinášejí nám pocit bezpečí. Zasekneme se v pasti, kdy vynakládáme obrovské úsilí na věci, které nám nepomáhají. Dává nám iluzi aktivity, ale ve skutečnosti nás udržuje v našem zacyklení, protože se vyhýbáme skutečným krokům ke změně.

Přesto není řešením se snahy úplně zbavit. Naopak – potřebujeme se naučit ji regulovat, směrovat a někdy ji i vědomě odložit. Zkrátka naučit se snažit se méně. Možná si říkáte, že to přece nejde – když se nebudete snažit, nic se nezmění. Ale mění se něco teď, když se tak moc snažíte? Pokud odpověď zní ne, nabízím nový pohled: Nejde jen o to, kolik toho děláme aktivně navenek, ale kde na sebe vyvíjíme nežádoucí tlak.

Nejsou to jen činy, ale také myšlenky a přesvědčení, kterým se snažíme vnitřně dostát. Snažíme se jimi stát. Ale my a naše myšlenky nejsme jedno a totéž. Vykročit ze zaběhlých kolejí vyžaduje zásah Dospělého já, které dokáže situaci vidět tady a teď, umí zohlednit kontext a posoudit, zda to, čemu věřím nebo čeho se bojím, je opravdové. Oslabit driver Snaž se ale neznamená přestat se snažit úplně. Znamená to naučit se s ním zacházet vědomě a citlivě. Jak na to?

Dovolte si chvíli nedělat nic

Pokud máte nutkání hned jednat, dejte si pauzu. Stačí minuta. Co se ve vás děje? Pokud váš vnitřní tlak narůstá, ale objektivně se nejedná o krizovou situaci (nehoda, požár, zdravotní komplikace a podobně), gratuluji! Právě jste dokázali svůj driver na chvíli stopnout. Příště to možná zvládnete dvě minuty a po nějaké době budete umět i pod tlakem volně dýchat a svou další reakci zvolit podle situace, ne podle zvyku.

Snižte úsilí o deset procent

Experimentujte. Udělejte cíleně o kousek míň a pozorujte dopad. Jaké je to pro vás? Jak reaguje svět?

Všímejte si, kdy jsou věci už dost dobré

A nechte je tak. Když něco dokončíte, zkuste se zastavit a říct si: „Tohle je dost dobré. Nemusím to vylepšovat.“

Pomozte si lehkostí

Pokud máte pocit, že se „moc snažíte“, zkuste do svého chování vnést trochu humoru nebo hravosti. Obojí může pomoct situaci doslova odlehčit a zmírnit i vaši nutkavou snahu.

Pozorujte rozdíl mezi „musím“ a „chci“

Když se přistihnete u něčeho, co vás pohlcuje, zastavte se a zeptejte se: „Opravdu to chci dělat, nebo jen plním povinnost?“ A zkuste navázat bodem číslo jedna, zastavte se.

Pochybnosti, překážky a obavy, které kdysi stály za vznikem strategie, která nám říká, že se musíme za každou cenu maximálně snažit, už dnes nejsou nepřekonatelné. Naše schopnosti narostly, náš mozek dozrál, už jsme toho hodně dokázali. Nemusíme být otroky dávno nastavených kritérií.