Smysluplná změna

Představte si loď na moři. Abyste se s ní někam dostali, potřebujete dvě věci. Zaprvé vědět, kterým směrem plujete, tedy mít nějakou destinaci, do které se chcete dostat. Vědět, kam plujete a proč, potřebujete z toho důvodu, abyste tomu mohli přizpůsobit své plány ohledně cesty a abyste se mohli na něco těšit. A zadruhé potřebujete vaši loď do toho cíle dostat, musíte ji rozpohybovat – potřebujete plout. A k tomu můžete použít třeba plachty, do kterých se opře vítr, anebo vesla, pokud je bezvětří.

Co si pod tím představit v životě? Začněme u cíle, směru naší plavby. O tom, jak zvolit nebo najít správný a smysluplný cíl, přemýšlejí takzvané existenciální směry v terapii. Tyto směry jdou do hloubky a pracují s tématy jako smrt, svoboda, izolace, hledání smyslu, zodpovědnost a podobně. Učí člověka konfrontovat své strachy a problémy, snaží se o dosažení větší autenticity, přijetí sebe sama. Například logoterapie vnímá člověka jako svobodnou bytost, která má možnost volby, a tedy i zodpovědnost. Terapeut klientovi pomáhá objevit v událostech jeho života smysl, a náročné situace tak překonávat.

Když se vrátíme k příměru s lodí, existenciální směry nám pomáhají zjistit, kam a proč plujeme, která destinace je pro naši individualitu ta pravá a vyplatí se nám kvůli ní loď rozpohybovat. Samozřejmě tyto směry nabízejí kromě přemýšlení i praktické techniky, se kterými pracovat. A také pořád jde primárně o směry terapeutické, takže jejich největší síla je právě ve vzájemné interakci mezi psychologem a klientem – v terapeutickém vztahu. I přesto ale můžeme nad jejich podněty přemýšlet a nalézat v nich rady, jak se sebou lépe pracovat. A tady se dostáváme k té praktičtější části: k tomu, JAK se do cíle dostat.

Škola plavby po moři života

Zde bych se opřel zejména o myšlenky krátké terapie orientované na řešení (SFBT). Tento směr se namísto rozebírání problému zaměřuje na jeho řešení, přičemž pracuje s tím, co klient má, co umí a co mu v životě funguje. Snaží se odhalit jeho zdroje, posilovat je a pracovat s nimi. Hledá, co jsou v našem životě ony metaforické plachty a vesla, které nás rozpohybují směrem k cíli, a jak je efektivně používat.

Jedna z technik SFBT je dotazování se na výjimky – na situace, kdy jsme dokázali optimálně fungovat, kdy se daný problém, který se snažíme překonat, nevyskytoval anebo nebyl tolik intenzivní.

• Čím to bylo? Co bylo v té situaci jinak?
• Co nám pomohlo, z čeho jsme těžili, co jsme udělali?
• A pokud něco takového najdeme, jak s tím pracovat dál?
• Dalo by se to přenést do dalších situací a využít v nich?
• Můžeme to dělat častěji? Dalo by se to nějak posilovat a rozvíjet?

Dále tento směr zdůrazňuje, že změna v našem životě je možná a někdy stačí i malé krůčky, které nás dostanou do pohybu a přivedou k větším změnám. Vybavuje se mi scéna z dnes už klasického filmu, kdy se Forrest Gump poté, co ho Jenny nechá, rozhodne zajít si zaběhat. Když pak doběhne na konec cesty, řekne si: Když už jsem doběhl sem, proč nedoběhnout až na konec města. A když doběhne tam, proč už neproběhnout celý okres.

A přesně takto to může u malých krůčků, změn či návyků fungovat. Často čekáme, než najdeme dostatečnou motivaci něco udělat, ale mnohdy to funguje i obráceně – můžeme získat motivaci z toho, že něco děláme. Akce vede k prohloubení motivace. Když už jsem doběhl na konec cesty, proč nedoběhnout až na konec města…? To, že vidíme, že jsme schopni udělat byť jen malou věc, nám často dodá sílu a posílí naši sebedůvěru do dalších činů.

A někdy opravdu stačí jen malá změna. Místo abychom natahovali plachty, když je bezvětří, bude účinnější použít vesla. V realitě může jít třeba o trochu lepší rutinu při startu dne, jiné stravovací návyky, víc času na odpočinek nebo pro věci, které nás baví, větší využívání podpory přátel, změnu interpretace a hodnocení situace… A najednou zjistíme, že to jde lépe, že „plujeme“.

Co si tedy z obou popsaných směrů a jejich propojení můžeme vzít?

1. Určit si, co je náš cíl a jakým směrem chceme plout – co nám dává smysl, co nás pohání, anebo co bychom chtěli překonat, co bychom chtěli jinak (a proč)?
2. Uvědomit si, co jsou naše plachty a vesla – co nám funguje, o co se můžeme opřít, co nám pomáhá při konfrontaci problémů?
3. Začít plout stanoveným směrem – rozvíjet svoje zdroje, dělat malé krůčky a změny, podporovat se v tom, že změna je možná, oceňovat pozitivní aspekty…

Psycholog Daniel Žákovský propojení těchto směrů trefně shrnuje: „Možnosti integrace existenciálních přístupů a krátké terapie orientované na řešení přinášejí slibnou pragmatickou orientaci zaměřenou na cíl a hodnoty. Tento přístup se snaží neredukovat životní zkušenost člověka, je zaměřený na potenciál klienta, podporuje klientovu kompetenci a odpovědnost při řešení problému, je zaměřený na cíl a praktickou změnu v jednání, významu nebo postojích a přistupuje ke klientovi jako k plnohodnotnému partnerovi při řešení jeho situace.“