HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 19.06.2016

Smyslem naplněný čas

Většinu dne jedeme na autopilota. O co se tím připravujeme?

Činnosti, kterým se věnujeme, stejně jako místa, na nichž pobýváme, nás mohou naladit a vést životem. Naše prožitky se v nich ukládají a při opětovném setkání na nás znovu působí. A když se zaposloucháme opravdu pozorně, zaslechneme třeba i něco dalšího.

Radkin Honzák ve videu Popření smrti mluví o tom, jak je důležité ošetřit přelomové životní okamžiky symbolickými úkony. Tím, že se odvracíme od tradičních rituálů, ztrácíme možnost napojit se na pomyslný kanál, který by usměrnil naši psychickou energii a pomohl nám vyrovnat se s velkými životními změnami.

Připomínat rituály a zvyklosti našich předků může znít trochu jako volání po „starých dobrých časech“ – i když si dokážeme uvědomit, že ani ritualizováním se například z truchlení nad ztrátou blízkého člověka nestane žádná selanka. Nemusíme ale ani sahat po tak vyhraněných příkladech, abychom si uvědomili, v čem je podstata rituálu a jak ovlivňuje náš každodenní život.

Paměťová stopa

„Rituál je osobní intenzivní zážitek, který nese potenciál změny. Ta se může týkat jakékoli životní oblasti. Rituál působí jako katalyzátor, umocňuje prožitek a svou silou může měnit život všech zúčastněných,“ vysvětluje Zuzana Řezáčová Lukášková v článku Rozchodový rituál.

Jednoduše řečeno: s určitým sledem činností nebo slov, ale také s konkrétním místem si pravidelným opakováním spojíme psychický prožitek. Rituálem se bezděky stávají i drobnosti jako ranní protažení nebo večerní nařizování budíku, pokud je prožíváme s plným vědomím.

Můžeme si tak vytvořit ve svém běžném denním programu záchytné body, které nám zvednou náladu, povzbudí nás nebo uklidní – takové soukromé radosti.

Vedle těchto drobných osobních činností jsou tu ovšem stále rituály kulturně ukotvené, které v sobě nesou cosi jako kolektivní paměťovou stopu. Můžeme na to věřit a nemusíme – málokterá nevěsta se ale ubrání pohnutí, když kráčí uličkou nebo pronáší slib, a to i tehdy, když s podobnou situací nemá dřívější osobní zkušenost.

Existuje i jiný způsob prožívání času. Máme jej neustále na dosah.

V takových chvílích na nás působí síla okamžiku, síla pronášených slov, slavnostně upraveného prostoru. Podobně silné okamžiky můžeme zažít při návštěvě působivých a významných míst – alespoň v případě, že necestujeme výhradně proto, abychom pořídili pár pěkných selfies, a necháme se atmosférou místa oslovit.

Setkání s prožitkem

Před časem jsem viděla netradiční inscenaci Romea a Julie. Ve Veroně, městě věčných milenců, se každý den hraje představení pro turisty. Jednou se chvíli před začátkem někam ztratí představitelka Julie. Vedení společnosti v nouzi požádá o záskok věrnou divačku, která umí hru nazpaměť.

Tato náhradní Julie vnese svou vervou a oddaností do zaběhaného stereotypu kdovíkolikáté reprízy něco nečekaného: opravdový prožitek a ryzí cit. A stane se něco nečekaného. I ostatní herci odloží rutinu a společně se naplno ponoří do nesmrtelného příběhu. A jejich nasazení zasáhne všechny kolem.

Využívejte celý web.

Předplatné

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..