Smysl sebepoznání
Cestou ke skutečnému štěstí a naplnění je používat svůj vnitřní kompas. Umíte to?
Abychom mohli svobodně řídit svůj život, potřebujeme k sobě být upřímní. Znát sebe sama znamená znát nejen své silné, ale i slabé stránky. Problém je, že spousta lidí není schopna připustit si vlastní limity. Živit sebeklam o vlastní dokonalosti však znamená stávat se horším. Největší chybou je z chyb se nepoučit.
Chyby, které nevidíme, nás začínají ovládat, protože je nemáme ve své moci. Opakujeme stále stejné a stejné vzorce chování, čímž je posilujeme. Je velmi nepravděpodobné, že vlastní opakované selhávání nahlédneme někdy v budoucnosti. Bylo by to pro nás příliš silné kafe – náhled za oponu divadla, které sami na sebe hrajeme, bychom nemuseli unést. Hrozí, že by nás vlna deziluze zcela smetla a položila na lopatky.
Živit vlastní sebeklam je ale krátkozraké řešení, protože nás z dlouhodobého hlediska oslabuje. Síly, které věnujeme udržení bezchybné image, nám nutně chybějí jinde. Bývají svazující a připravují nás o radost ze života a o vnitřní svobodu, která zahrnuje objevování, učení se a uspokojení z něj. Býváme také podráždění při jakékoliv připomínce, která náš vlastní sebeobraz narušuje.
Takové chování nám může komplikovat nejen vztahy s okolím, ale mnohdy i vztah k sobě samým, což negativně ovlivňuje náš pocit vlastní sebehodnoty a sebedůvěry, tedy přesně to, co bychom potřebovali nejvíc.
Kudy k sobě?
Každé poznání začíná tím, že se ptáte. Ptát se znamená připustit, že něco nevím – což je přesně moment, kterého se spousta lidí obává. Úplně zbytečně. Kdybychom všechno věděli, neměli bychom se co učit a kam se dál rozvíjet. Zajímavou teorií sebepoznání je například známé Johariho okénko Josepha Lufta a Harringtona Inghama.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..