Skeptik, soudce a ti další v nás

• „Chci navázat důvěrný vztah, ale mám problém si někoho pustit k tělu, něco ve mně mi v tom brání.“  
• „Nezmohla jsem se na slovo, nedovedla jsem se bránit. Nechápu to. Jako bych to nebyla já.“ 

Protichůdné tendence, které se v nás perou, můžeme nazvat „podosobnostmi“, které mají do jisté míry svoji autonomii a svůj charakter s komplexem vlastností. 

• „Chci se umět ovládat.“ – „Potřebuji se umět uvolnit.“  

Tato tvrzení si navzájem odporují, když však aplikujeme teorii podosobností, není to až takový nonsens, jak to na první pohled vypadá. Jedna podosobnost potřebuje více kontroly, jiná zase víc prostoru. Žádné tak co vlastně chceš, vyber si, buď jedno, nebo druhé.

Teorii podosobností zformuloval italský lékař a psychoanalytik Roberto Assagioli, kterého inspiroval C. G. Jung, zejména jeho psychologie archetypů, resp. komplexů. Assagioli později tento koncept podosobností začlenil do širšího psychoterapeutického systému, který nazval psychosyntézou. V tomto přístupu se staví na dvou základních předpokladech – že osobnost má dynamický charakter a že je změna možná kdykoli v průběhu života. 

Konflikt či pocit, kdy jednáme proti sobě vlivem převahy jedné ze složek naší osobnosti, je výsledkem nerovnováhy a výzvou pro práci na sobě.

Podosobnosti mají emočně nabité jádro a vážou se k určité psychologické potřebě nebo instinktu. Assagioli je vykládá jako sociální role, se kterými se ztotožňujeme. Nějaká naše část se tedy prosadí, protože není vyřešená, nebo má pro nás silný emoční náboj. Například  „zraněná část“, která se obává rozchodu, má dost široký filtr pro podněty zavdávající důvod k obavám, takže má sklon ke konfrontacím, obviňování, výčitkám, což partnerskému vztahu příliš nesvědčí.

Jak pracovat s podosobnostmi? 

Například psycholog Jaromír Chrášťanský uvádí příklad z praxe, kdy pracoval s klientem P. – s nemocnou i zdravou částí jeho osobnosti. Zdravý P. měl i jiný způsob sezení, držení těla, chůzi. „V kontaktu se zdravým P. bylo možno cítit prostor pro další vývoj a zkoušet změny. Cílem práce s modelem podosobností je tedy osvobodit klienta od dominantního a limitujícího chování způsobovaného nějakou podosobností.“ 

Při práci s podosobnostmi je třeba mít na paměti, že nejsou nevhodné či špatné podosobnosti, je třeba se naučit jim rozumět. Případný konflikt či pocit, kdy jednáme proti sobě vlivem převahy jedné ze složek naší osobnosti, je spíše výsledkem nerovnováhy a výzvou pro práci na sobě. Odmítání je totiž „právě jeden z postojů, který zesiluje vnitřní konflikt,“ připomíná Chrášťanský.  

S podosobnostmi jako jednajícími postavami se můžeme setkat ve snech. Někdy se může s některou podosobností ztotožnit snové ego – sen se tak děje z pohledu snového já, které jednalo pod vlivem té které podosobnosti. Důkladným rozborem snového ega tak získáme popis jedné své podosobnosti. 

Když si začneme více uvědomovat svoje podosobnosti, budeme mít větší svobodu v rozhodování o způsobu naší komunikace a jednání.

Je dobré dát podosobnosti jméno. Příkladem podosobnosti může být Dítě, Dobrodruh, Skeptik, Umělec, Potvora, Soudce, Popelka… Podosobností máme neomezeně mnoho. V určitém období mohou vznikat nové a jiné zanikat. Tyto naše podosobnosti bychom měli co nejlépe poznat a prozkoumat.

Známe‑li se dostatečně, můžeme si z repertoáru našich rolí vybírat, jak budeme reagovat. Každá má svůj soubor vlastností. Vnitřní konflikt může vzniknout lehce – naši chuť prosadit se může blokovat např. podosobnost „ustrašeného dítěte“. Podosobnosti se jinak prosadí samy, bez našeho vědomého přičinění, třeba proto, že dlouho nedostaly prostor, protože je odmítáme. 

Vyladěná osobnost

Psychosyntéza používá krásnou metaforu – osobnost jako orchestr, složený ze všech nástrojů. Podle toho, jak zní, lze usuzovat na celkové uspořádání a vyladění osobnosti. Zní harmonicky, nebo chaoticky? Zní naplno, nebo tlumeně, některé sekce nejsou slyšet, jiné naopak výrazně přehlušují nebo se prosadí na nevhodném místě? Dirigent představuje já, a orchestr zní jako harmonický celek jenom tehdy, když hráči dovedou vnímat dirigenta, jsou připraveni, dovedou hrát na svůj nástroj, ve své sekci a jsou zároveň členy orchestru. 

Naše potíže pramení z toho, že tyto podosobnosti neovládáme, nevybíráme je vědomě a že se s nimi nadměrně identifikujeme. Naším cílem má být tyto osobnosti v sobě poznat, brát je jako role a vědomě je vybírat podle situace. Integrovat do svého sebepojetí. Uvědomění si částí přinese vědomí celku.

Plnější uvědomění a sebepřijetí vede k tomu, že člověk žije podle Assagioliho život více ze svého centra. Nemusí pak s sebou vláčet břemeno věcí z minulosti ani nevynakládá množství energie na nevyřešené problémy. „Utrpení, bolest, krize, konflikt jsou příležitostmi pro růst, a když jsou vědomě prožity a zpracovány, vedou k většímu růstu a uvědomění.“ 

Využívejte celý web.

Předplatné