Síla začátků

Nechci se tu v nostalgii konkrétně rozepisovat o tom, co mi předešlý rok přinesl – každého z nás potkalo něco pěkného i něco bolestivého a špatného. Spíše bych se chtěla zamyslet nad tím, co nám může bilancování a výhledy do budoucna spojené s koncem roku přinést a v čem pro nás může být přínosné méně.

Pokud nevstáváme 1. ledna s příšernou kocovinou, jejíž léčení nám zabere celý den a dovolí nám věnovat pozornost pouze televizi nebo spánku, prožíváme ho mnohdy jako nový start, novou příležitost k tomu s něčím začít, ať už je to cokoliv. Je to první den nové etapy s vůní různorodých příslibů a nadějí, vidin lepších zítřků a naplněných plánů.

Sama se kolikrát přistihnu u toho, jak mi v posledních dnech roku hlavou prolétne ona zrádná myšlenka, že teď už nemá cenu se do něčeho pouštět, s novým rokem už ale opravdu začnu, půjde to lépe, bude se mi více chtít… podobná vyjádření mohou přicházet už od listopadu, lidská mysl je přeborníkem na vymýšlení všemožných druhů výmluv. A pak to přijde: nový rok je tady.

Nový začátek

Všichni moc dobře víme, jak fungují novoroční předsevzetí, přece jen bych ale nerada házela všechny, kteří si nějaké dají, do jednoho pytle. Klobouk dolů před těmi, kteří své předsevzetí opravdu poctivě dodržují a dodrží. Začátek nového roku k tomu koneckonců svádí: starý rok jsme nějak doklepali, ale jakmile se poslední číslovka letopočtu o jednu zvýší, jako by se změnila konstelace hvězd, všechny naše výmluvy, proč to nejde, se rozplynuly, naše motivace se zázrakem několikrát zvýšila a nám už vůbec nic nebrání tomu své předsevzetí a plány naplnit a zrealizovat.

Zpočátku můžeme být skutečně nadšení, plní odhodlání a síly se do našeho plánu pustit, otázkou však je, jak dlouho nám tato energie vydrží. Stává se totiž, že jakmile po svátcích opět zabředneme do běhu každodenních povinností a stereotypu, naše předsevzetí se nám naprosto nenápadným způsobem vypaří z hlavy a my si teprve po několika dnech vzpomeneme, že jsme si vlastně nějaké dali. V tuto chvíli nad tím většinou mávneme rukou, abychom sami sebe nemuseli peskovat za to, že jsme si na něho po několika dnech nevzpomněli, natož abychom ho dodrželi.

Kamenem úrazu totiž bývá, že si v souvislosti s předsevzetím dáváme mnohdy velké a nereálné cíle, bez konkrétní představy, jak by měla situace vypadat, až jich dosáhnu, jak to poznají ostatní, co vše se změní, a také bez časového zakotvení. Ano, klást si zdravě ambiciózní cíle je užitečné, avšak naše aspirační úroveň by neměla být přemrštěná, jelikož se pak cesta za dosažením výsledku stává velmi obtížnou a naše motivace výrazně klesá.

Co funguje, je rozkouskovat si svůj cíl na cíle dílčí. V překladu to znamená, že si nedám za úkol do půl roku se naučit španělsky (neurčitý a nekonkrétní cíl), ale zarámuji si to tak, že si například projdu a perfektně se naučím prvních pět lekcí v učebnici. Dalším krokem může být domluvení lekcí s rodilým mluvčím. Je dobré si velký cíl postupně rozplánovat, rozdělit na menší části a ty postupně plnit. Postupem času vidíme, co všechno jsme již zvládli, a to pro nás může být motivátorem, který nás bude posouvat dál.

Až…

Je samozřejmě logické, že příchod nového roku vnímáme jako příležitost k tomu začít ho jinak, v našich očích lépe a kvalitněji. Pomyslný přechod ze „starého“ do „nového“ svádí k myšlenkám, že nový rok bude jiný, samozřejmě lepší. Často ho však vnímáme stylem, že sám o sobě něco změní. Přikládáme mnohdy až magický význam tomu, že se rok přehoupne, vše špatné a nepříjemné zůstane v tom předešlém a nyní nás čeká jen to krásné a pozitivní.

Je to stejné jako se stěhováním se do nového bytu nebo domu, s nástupem do nového zaměstnání, ale také s představou, že vše bude jiné, až dostuduji, až si pořídím nové auto, až doběhnu maraton, až si najdu partnera nebo partnerku… doplňte dle libosti. Bohužel po nějaké době zjistíme, že to až tak jiné není a co nás tížilo dříve, když jsme se upínali na onu kouzelnou formuli až něco, tak…, se nerozplynulo, že nás to tíží úplně stejně, více, jinak nebo se objevilo něco jiného.

Ano, zní to poněkud depresivně a pesimisticky, ale pokud nejsme naprosto rezignovaní flegmatici, tak v našich životech stále něco řešíme, stále se objevuje něco nového nebo to staré získává jiný rozměr, někdy intenzivněji, jindy méně. Nový byt, auto nebo zaměstnání to samy o sobě nezmění, je to především a zejména o nás a v nás.