Síla opakování

Klíčové je podle Urbana najít toho, s kým podobné repetice budou radostné, doporučuje nám proto několik věcí:

Opravdové přátelství

Užívám si přítomnost všech svých přátel, ale některých víc, píše Urban. Hlavně těch, kteří úspěšně projdou testem dopravní zácpy. To znamená, že nejen že nemám strach, že uvízneme klidně na několik hodin v zácpě, já si dokonce přeju, aby se to stalo. Natolik je mi vzácný čas s těmito lidmi, natolik si jich vážím, je s nimi taková legrace a jsou tak moc zajímaví, že nehrozí nuda. Mimo jiné je to klíčové při výběru životního partnera.

Cítit se jako doma

Kdyby vám někdo řekl, že si máte vybrat židli, na které budete muset sedět dlouho, opravdu dlouho, vsadím se, že si budete chtít vybrat tu nejlepší možnou židli a pozici. Proto při výběru partnera mysleme na to, aby vládla důvěra a bezpečí bez tajemství, ať je mezi námi přirozená chemie, přijímáme své slabosti a panuje mezi námi celkově pozitivní naladění.

Odhodlání k dobrým vztahům

Myslet si, že je možné uspět bez úsilí, je naivní. Udržovat otevřenou komunikaci a rovnost je zásadní, také naučit se dobře řešit konflikty.

Pokud se nám povede naplnit aspoň několik z těchto doporučení, máme šanci si své zapomenutelné středy oblíbit a strávit společný čas kvalitně a spokojeně.

Síla i lehkost

Z jednotlivých opakujících se událostí lze vytvořit důležitou součást života – rituál nebo tradici. Od drobných úkonů po veselé průpovídky, co sdílíme s někým jiným. U nás doma se vžily opakované vtipy. Zas a znovu se jim smějeme, ale víme, že se nesmějeme pointě toho vtipu. Spíš si tím pokaždé připomeneme onu absurdnost počtu zapomenutelných střed a že jsme v tom všichni společně.

Rituály nám mimo jiné dodávají strukturu a pevný řád, zbavují nás nutnosti pokaždé se znovu rozhodovat. Mezitím se jimi utváříme my sami, zvláště pokud jsme si rituál vytvořili vědomě. Budujeme si návyky a ty znovu opakujeme. Tím se stáváme sebou.

V případě rodinných nebo společenských rituálů jimi také v paměti označujeme důležité body (setkání, narození, smrt, různé úspěchy), dávají nám navíc prostor pro odstup a zhodnocení. Zastavíme se a uděláme „zářez“ na časové ose. Mohou nám také pomoci v těžkých časech v případě ztráty nebo traumatu.

Když se nám opakování nelíbí

Otravné lekce hudebního nástroje, porady v práci, nudný předmět ve škole, to neskutečně nesnášené umývání nádobí (a co teprve utírání). Tolik by se toho našlo. A to ještě vybírám ze škály, která nás pouze irituje nebo nudí. Jak přežít hodiny chemie, kterou z duše nenávidíme? Jak přežít se svými emocemi, když kráčíme po milionté na zbytečnou schůzi s kolegy?

Řekla bych, že je to příležitost. Zpozornět. Pozorovat. Pomalu, pomaleji, důkladněji. Tak co, mysli moje, nudíš se? Nesnášíš to tady? Tělo, chtělo bys křičet, spát, utéct nebo si poplakat? Pokud je v našich silách okolnosti změnit, změňme je. Pokud ne, můžeme situaci využít na trénink odolnosti, k učení, vytvoření nadhledu, odstupu, protože jedno je jisté: některé z opakování bude poslední, jednou každá z těchto okolností pomine a jednou uděláme každou věc naposled.

Samozřejmě se opakují i věci, které nám ubližují a škodí. Způsobit je může okolí nebo jiný člověk. Jak přežít opakování zla? Tady platí doporučení, které nám dá náš plazí mozek zdarma: uteč, nebo bojuj. Bohužel častěji se stává, že spíše zamrzneme a sami se situací mnoho nenaděláme. Přesto zůstává snad alespoň nějaká útěcha ve skutečnosti konečného počtu každého opakování na světě.

Prožít to tak ještě jednou…

A obráceně! Tolikrát si v životě přejeme, aby šlo něco udělat a prožít znovu, zkusit sled událostí změnit nebo udělat vše jinak. Mám moc ráda filmy, kde se hlavní postava ocitne v časové smyčce, jako je Na Hromnice o den více nebo seriál Ruská panenka. Jejich obliba, myslím, vychází právě z naší touhy na chvíli zapomenout, že na život máme ve skutečnosti jen jeden pokus, přestože v něm zažíváme tolik zapomenutelných střed a tolik zdánlivě zbytečných a nudných cest, činností, setkání.

To je ale krásný paradox. Nebyla by potom škoda nevážit si každého z možných dalších opakování? A nebyla by škoda nesnažit se alespoň si všimnout těch, které nám přináší radost, slast, potěšení, smích, blaho, jichž se nemůžeme nabažit? Kdopak je to asi za dveřmi tentokrát?