Sexuální obsese a závislost …
Jaký je rozdíl mezi sexuální fantazií, erotickou fotkou a současným pornem?
Přehnané zabývání se sexem má za důsledek, že zůstaneme nerozvinutí v ostatních důležitých oblastech, a tudíž budeme méně přitažliví – i jako sexuální partneři. Závislost na pornu často končí nezájmem o reálné partnerské vztahy. Vytváříme si falešná očekávání, že náš partner bude kopírovat fantazie pornosvěta, protože „tak je to přece normální“. Novost a sex jsou pro mozek mocným stimulátorem. Velmi snadno se proto ocitneme v pasti návyku, který se vyznačuje stejnou charakteristikou jako závislost na drogách či alkoholu.
V minulém dílu našeho seriálu jsme se zamysleli nad příčinami nesnadných postojů k vlastní sexualitě. Ponechme stranou složité příčiny přílišného zabývání se sexem a povšimněme si pouze jednoduchého pohledu, jakým taková fixace mění naše prožívání. Nekonečné přitahování pozornosti a myšlenek k sexu a erotickým představám je především obrovským omezením spektra našeho vědomí.
Ať už takový uvolněný prostor věnujeme plodnému přemýšlení, vytváření něčeho, četbě, studiu, času s přáteli, konání důležitého, užitečné práci nebo jen vnímání krásy světa okolo, často až zpětně si uvědomíme, kolik důležitého mentálního prostoru nám přehnané sexuální fantazírování zabere.
Neštěstí sexuální obsese
Nadměrné nebo dokonce výhradní zabývání se sexuálními obsahy nám jednoduše neumožní věnovat dostatek pozornosti jiným aspektům naší duše. Kvůli této fixaci nejsme schopni postupně rozlišit, vnímat a poznat pestrost hlubších vrstev naší osobnosti, a především je postupně začít „používat ve světě“.
A protože hlubší poznání sebe sama a následné uplatnění tohoto poznání ve světě (to, co nazýváme seberealizací) je jedinou možnou cestou k hlubší spokojenosti, brání sexuální obsese (stejně jako jakákoli jiná extremita našeho myšlení a směrování pozornosti) nejen v našem hlubším rozvoji, ale také v nalezení hlubší radosti. O té se paradoxně – jsouce fixováni na sex – domníváme, že nám ji může přinést pouze sex.
Tomuto ošidnému kruhu býváme ostatně v psychologii tak často svědky: to, co nám ve spokojenosti nejvíce brání, považujeme za hlavní cestu k jejímu nalezení. Pochopitelným paradoxem přitom je, že je to právě sexuální obsese – a její projevy: neschopnost nalézt hlubší spokojenost v životě, primitivnost a plochost osobnosti – která své oběti často činí nepříliš atraktivními… sexuálními partnery.
Všichni známe spoustu omšelých vtipů o tom, kolik času trávíme (a především mladí lidé, u kterých je tato biologická potřeba na vrcholu) myšlenkami na sex. Chápu podstatu těchto anekdot i záměr článků, které se snaží mladé lidi chlácholit, že všechno, s čím se nově setkávají v oblasti sexu, je vlastně „normální“ – aby nebyli vyplašení. Tyto pochopitelné a chvályhodné počiny jsou však často příliš omezené a ve svém jednoduchém vidění příliš extrémní na to, aby byly v dlouhodobé perspektivě vývoje osobnosti užitečné.
Někdy totiž s vaničkou vyléváme i dítě. Neuvědomujeme si, že tímto přístupem sugerujeme filozofii „všechno je OK“, „čím více, tím lépe“. Jako bychom se báli, že jakýmkoli směrováním k přiměřenosti nebo rozumnosti uškodíme. A co možná ještě více – že nás okolí nazve rigidními, s vlastními problémy v sexu, zpátečnickými…
Nedomnívám se, že v sexu je zdravé propagovat „čím více, tím lépe“, „anything goes“ a „hlavně se tím netrapte“. Je to stejně krátkozraké jako používat tato hesla třeba pro oblast jídla/regulace chuti, vzteku/agresivity nebo závisti/srovnávání se s druhými, tedy dalších témat, o kterých náš seriál pojednává. Každá z těchto oblastí má zdravé jádro a je pro nás psychologicky významnou funkcí.
Velmi snadno se však také stává pastí, o kterých psali staří pouštní otcové – a jednou z forem, prostřednictvím které se touto pastí stává, je právě výše uvedený postoj: přehnané přijímání čehokoli, bagatelizování nebezpečí extrémního zaměření na dané obsahy mysli, nebo strach postavit se k nim jinak, než zrovna velí vrstevnická móda nebo tlak našeho okolí.
Návyk jako každý jiný
Sex je jedna z našich nejsilnějších biologických potřeb, proto související myšlenky – obzvláště u lidí v citlivém věku – přicházejí skoro samy… ale nenechme se mýlit. Nehovoříme o vymýcení těchto fantazií nebo představ. Hovoříme pouze o přiměřenosti. Hovoříme o (alespoň občasné, částečně úspěšné) snaze tyto prožitky kontrolovat a neválet se v nich (nenechat se jimi zválet) 20 hodin denně. Stejně jako většina jiných pastí, které ovlivňují naše prožívání, jsou tyto myšlenky především návykem. Vznikají opakovaným vstupováním do těchto oblastí a následnou odměnou v podobě příjemné fantazie… Pokud to zopakujeme tisíckrát, získáme mentální návyk – a to v jakékoli oblasti.
Přednáška 24. října 2024
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..