Sex je krásný tím, co do něj dáváme
Jak vybočit z postelové rutiny a znovu probudit vášeň, která se vytratila?
Když se s partnerem dobře poznáte, začnou se při milování hlásit o pozornost vaše strachy, zranitelnost, stud… Hodně dvojic z toho vyvodí, že zkrátka vyprchala vášeň. Zčásti je to pravda, podstata procesu je ale hlubší. Jde o přirozený vývoj emočně závazného vztahu. Je to šance na změnu.
Není sex jako sex. Jeden nekomplikovaný, vášnivý, příjemně povrchní. Druhý hluboký, intimní, naplněný tím, kdo uvnitř jsme. Ten první považujeme za ten „správný“, o tom druhém se vlastně moc nebavíme. Oba k nám patří, jenže každý do jiné fáze našeho života. A jisté je, že je fajn oba druhy zažít.
Vášnivý sex míváme na začátku vztahu. Partnera zatím moc neznáme, jsme v euforii – někdo si nás vybral, pro někoho jsme speciální. Máme chuť partnera poznávat, při milování jsme uvolnění, na nic moc víc než na sexuální uspokojení nemyslíme. Milujeme se často a rádi. A čas plyne.
Zřejmě mi každý z vás odsouhlasí, že po čase nastane v sexu změna. A to změna námi dost nelibě prožívaná. Nejen že se sníží frekvence milování, ale najednou zjišťujeme, že se už vůbec při sexu necítíme tak uvolněně, nejsme nikterak kreativní. Prostě si to nějak odbudeme, je to třeba fajn, protože víme, jak si přivodit orgasmus, ale žádná velká vášeň, natož hluboké spojení s partnerem.
Už je to tady, říkáme si. Vždyť v každém dlouhodobém vztahu to tak končí – rutinním, očekávatelným a trochu nudným sexem. A máme pravdu! Jenže jen z půlky. Přirozený vývoj vztahu totiž opravdu dvojici dovede do bodu, kdy sex tak trochu skomírá a není vůbec tak uspokojivý, jaký by mohl být. Pravdou už ale není, že by to v tomto bodu muselo končit.
Dvě samostatné bytosti
Zkuste si představit, že je vaše nitro jako dům. Dům je nějak zařízený, nějak uklizený, nějak vymalovaný. Vy se v něm nějak cítíte a je nějak obydlený. A teď si představte, že s někým začnete chodit.
Po drobném prvním okukování necháte partnera okouknout váš dům zvenku, pak ho třeba i pustíte dovnitř, ale jen do některých pokojů. Když cítíte, že má rád jiný nábytek, tak ho pro něj měníte. On se chová podobně. Je to krásné, takhle s někým sdílet svůj dům.
Jenže časem se začnou dít dvě věci: jednak partner začíná pronikat do částí domu, které sami je neradi vidíte a už vůbec nechcete, aby je viděl on. A navíc se jeho dům začne až příliš prolínat s tím vaším. Za chvíli už skoro nerozpoznáte váš dům od toho jeho. Dostáváte se s partnerem do tzv. emocionální fúze.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..