Šest týdnů ke změně

Narodila jsem se jako hypersenzitivní dítě do rodiny posedlé čistotou, dokonalostí a tlakem na výkon. O nějaké bezpodmínečné lásce jen proto, že existuju, jsem se dozvěděla až při pátrání po tom, proč jsem pořád taková divná a nespokojená.

V šestnácti letech jsem objevila past stoické filozofie a vší silou (a že jsem jí tehdy měla!) se snažila k dění kolem sebe přistupovat stoicky. To mi šlo vždycky tak týden dva, než jsem předvedla nějakou nestoicky hysterickou scénu.

Do podobných pastí typu miluj svůj život, modrá alfa a dalších zázračných návodů na šťastné myšlení přinášejících sakra už konečně šťastný život jsem nepoučitelně padala i jako dospělá. Málokterý návod prozradil i to, že svět je prostě duální, že radost není bez smutku a že snaha o „zvládání negativních emocí“ je často jen jejich potlačováním.

Proto pořád pokukuju po nějakém rozumném receptu, jak se radovat ze života (i s vidinou všech covidů, šílených politických reprezentantů, tornád a povodní) a nezbláznit se. Jen jsem už zatraceně opatrná.

Hezky zvesela

Knížka anglického psychoterapeuta Daniela Fryera Racionálně‑emoční terapie: Překonejte myšlenkové pasti mě zaujala už vtipně pojatým seznamem kapitol. Začíná slovy V téhle části se seznámíme a snad se mi povede vás nalákat, abyste si přečetli zbytek knihy. Obsahuje veselou historku, jak jsem se strašlivě naštval (ano, to má působit jako lákadlo). Tak se ukaž, vtipálku! Aspoň to nejspíš nebude nuda, řekla jsem si.

No vida, a hned úvodní citát byl od mého adolescentního idola Marca Aurelia: Tvé životní štěstí záleží na kvalitě tvých myšlenek. Tak přesně na tohle mě antický borec utáhl už před pětačtyřiceti lety. Jen mě bohužel nenaučil, jak si v hlavě vyrobit něco kvalitnějšího, než jsou úzkostné či naštvané ruminace. Ale jinak měl stoprocentní pravdu – když máš v hlavě siláž, život tomu odpovídá.

Návod metody REBT je překvapivě snadný. Nejprve odhaluje problém, že na základě spouštěče si člověk vytvoří rigidní přesvědčení, které vede k neblahým důsledkům a nepřiměřeným reakcím, když mu člověk nedostojí.

Poté nastupuje terapeutická fáze, kdy své původní přesvědčení tak dlouho zpochybňujete, až dojdete – tramtararááá – k vytouženému efektivnímu racionálnímu pohledu na svět, který vám přinese více klidu a radosti a méně stresu.

V angličtině je návod efektnější, protože jde abecedně za sebou:

• Activating Event
• Beliefs
• Consequences
• Disputing
• Effectiveness

Ostatně jeho tvůrce, newyorský psychoterapeut z 50. let minulého století Albert Ellis, se podle průzkumů prováděných v USA a Kanadě stal druhým nejvlivnějším psychoterapeutem všech dob. Stanul dokonce o příčku výš než Freud. Kdybyste ovšem chtěli znát vítěze klání, zlatou medaili kniha neprozradila. Že by Jung?

Nic pro Hamleta

Autor si drží humornou notu a hned v úvodu zdůrazňuje, že kniha rozhodně není počteníčko pro depresivní pacienty a traumatizované osoby, ale spíš takový veselý návod, jak žít lépe a radostněji, pro průměrně zdravé, maximálně lehce neurotické jedince (ideálně mladé, s nezajetými kolejemi masakrálních představ o světě).

Ostatně, umím si představit, jak se takový předmět, zkoumající, co to člověku vlastně běhá makovicí, vyučuje už na prvním stupni základní školy. Myslím, že by to lidstvu prospělo více než třeba šprtací prvoukový úvod do savců, ptáků, ryb a obojživelníků.

Čtenář se nejprve seznámí s tím, jak vznikají rigidní představy o světě typu nesmím nikdy přijít pozdě, udělat chybu, ztrapnit se, rozčílit se, selhat… Na to navazuje varování, co v nás takové rigidní představy spouštějí.

Překladatel se asi dost zapotil při hledání patvaru „hrůznění“ označujícího katastrofické scénáře nebo důvěrně známé čerty malované na zeď. Zkrátka představy, co šíleného se stane, když rigidní představě nevyhovíme.

Tohle nepřežiju

V tom jsem vždycky vynikala, v naší rodině se dokonce na řadu let ujalo rčení Valenta tě zabije. Valenta byl náš krásný profesor modelování na střední škole, o málo starší než my. Bál se nás možná víc než my jeho, takže byl velmi přísný a kousavý a jeho hodiny pro mě byly krystalické peklo. Kdykoli jsem pak doma spustila katastrofický scénář na jakékoli téma (a že jich bylo!), bratr – stoik od přírody – suše prohlásil Valenta tě zabije.

Ostatně jedna z kapitol knihy se jmenuje Tohle nepřežiju a následuje motto od Virginie Satir: Problém není v problému, ale v tom, jak se s problémem vyrovnáváme. Pokud jsem si tedy na střední škole vyjela myšlenkové koleje zítra máme modelování – nemám nápad na reliéf – Valenta mě zabije, moje stresová reakce odpovídala představě, že pan profesor po vybalení prací opravdu zkosí půlku třídy kulometem.

V tuto chvíli by mělo nastoupit ono spásné zpochybňování rigidní představy.

• Opravdu mě zabije?
• Co se stane nejhoršího – umřu trapností, když mě zesměšní? Propadnu z modelování?
• Jak mohu situaci čelit?
• Kolik takových věcí jsem už v životě zvládla?

Stres opadne, nápad přijde, zavládne radost…

Převýchova malířů čertů na zeď

Další část knihy je pracovním sešitem šestitýdenního nácviku změny myšlení všech zdatných sprejerů pekelníků na zdi.

1. Během prvního týdne čtenář vypracuje a upevní plán změny podle zásad REBT.
2. Následujících sedm dní se naučí pevně uchopit a na prvočinitele rozebrat problém, který chce řešit.
3. Týden nato bude testovat, zda jeho způsob myšlení při změně obstojí.
4. Ten další hravě zapracuje na emočním pochopení zadání.
5. Pátý týden si všechno zvesela zopakuje dle hesla Opakování je matka moudrosti.
6. Šestý týden do všeho, co se naučil, vnese humor, třeba okoření svá přesvědčení vulgárními výrazy nebo si je převede do písně.

Autor opravdu nenudí a jeho styl výuky je mnohem zábavnější než vyjmenovaná slova nebo předminulý čas v němčině. Pokud se ptáte, zda jsem šesti týdny výcviku prošla, tak ještě ne, ale dám vědět. Každopádně k okamžitému uvědomění si, že ve své mysli zase natahuji omítku na další fresku hrůzostrašných čertů, mi stačilo knihu přečíst.

Čtenář může mít pocit, že se vše mele pořád kolem dokola. Ale v podstatě je pilné opakování na místě, protože moc hluboko vrytých přesvědčení, že vylezu‑li na štafle, musím nutně spadnout, lze zrušit opravdu jen hlubokou orbou pomocí nových pozitivních přesvědčení a úspěšných pokusů.

Vnímavým a tvárným dospívajícím a mladým dospělým bych knihu rozhodně dávala jako povinnou četbu místo přísného stoického císaře Marca Aurelia. Na filozofy mají čas, až trochu ovládnou základní pravidla životního provozu psaná lehkou a srozumitelnou formou.

A umění načapat vlastní mysl při tom, že je to ona, kdo nám kope jeden Taxisův příkop za druhým, podle mě patří k největším předpokladům spokojené existence.