Sekundární zisky z nemoci

Nemoc můžeme definovat jako odchylku od standardního prožívání, odchylku zápornou, vyznačující se změnami vzhledu, funkce, průběhu tělesných procesů, dyskomfortem a tělesným a/nebo  psychickým utrpením. Za povšimnutí stojí, jak tento stav pojmenovávají jednotlivé jazyky:

• čeština zohledňuje neschopnost (ne‑moc),
• ruština bolest (болезнь),
• francouzština zlo (maladie),
• němčina poruchu (krankheit).
• Angličtina má dokonce výrazy dva: zlo, špatnost (illness) a porucha (disorder).

Všechny kultury a všechna společenství rozpoznávají tuto odchylku nejprve na laické úrovni (vypadáš mizerně, nejsi nemocná?) a odesílají postiženého člověka za expertem: od šamanů po specialisty a kliniky. Ti rozhodnou, zda se jedná o uznávanou chorobu, nebo něco jiného.

V praxi je častým problémem deprese považovaná za slabou vůli, nebo mánie za nevychovanost, kdy laické okolí selhává. Na druhé straně spektra je to tendence považovat přirozený smutek za chorobnou depresi, trému za úzkostnou poruchu nebo následky přejedení za nemoc trávícího ústrojí.

Role a status nemocného

Jakmile je člověk prohlášen pacientem, získává roli nemocného, kterou definoval v minulém století sociolog Talcott Parsons. Přes četné kritické výtky je její původní vymezení docela praktické a použitelné. Tato role už je rolí sociální:

• Pacient je především považován za člověka, který sám se svým stavem nemůže nic dělat (tudíž je mu na příslušné úrovni poskytnuta pomoc).
• Také se předpokládá, že „je v tom nevinně“, byť si játra propil usilovnou konzumací nekvalitní whisky.
• Je odbřemeněn od mnoha povinností, co si nestačí vydělat, je mu zčásti kompenzováno, a má různé úlevy a výhody.

Za všechny tyto podpůrné aktivity se od něj čeká, že bude ze všech sil spolupracovat na svém uzdravení.

Ne všichni však touží po návratu do plného zdraví a důvody pro to jsou různé, stejně jako cesty, jimiž toho pacienti‑nepacienti dosahují, od prosté simulace po vyrábění nejrůznějších příznaků. Tyhle kousky ale k sekundárním ziskům nepatří. Všechny důchody, ZTP, příspěvky, slevy atd. počítáme k ziskům primárním, na které je většinou dobře vidět a které je možné také odebrat.

To se o sekundárních ziscích už říci nedá. Navíc o jejich mechanismu neví ani ten, který je shrabuje, protože jde o nevědomé kroky. Ne, že by časem nemohly prahu vědomí dosáhnout, ale první nahození návnady je mimo tuhle kontrolu.

Zachránit rodinné hnízdo

Mám moc hezký ilustrativní příběh, který se odehrál hluboko v dobách reálného socialismu. Zde je. Píšeme osmdesátá léta minulého století. Do manželské poradny přišli manželé na základě rozhodnutí soudu, který zamítl jejich rozvod a soudce navíc vydal zcela neobvyklé rozhodnutí.

Přednáška 24. října 2024