Sběratelé řešení
Objevování stále nových řešení sytí naši potřebu po změně. Dává nám falešný pocit, že se něco děje.
„To my ale tohle všechno víme, řekněte nám něco nového,“ vyzvala mne žena na jednom semináři o zvládání emocí. Rozpačitě jsem na ni hleděla. „Nevím, co přesně máte na mysli a ani jestli je to v mých silách. Právě vnímání a pochopení toho, co se v nás odehrává, přináší nové a konkrétní odpovědi a řešení,“ odpověděla jsem. Pozorovala mne, jako bych mluvila z cesty. „To je sice hezký, ale na nějaký vnímání nemám čas. Já to potřebuju vyřešit.“
Přemýšlela jsem, jestli jsem někde neudělala chybu. Jestli celý ten koncept, kterým chci lidem říct, že mají spoustu důležitých informací po ruce, že jejich tělo, duše i mysl neustále reagují na vše, co se děje, a čím více jsou schopni si toho všimnout, tím zodpovědněji a smysluplněji se mohou o svém životě rozhodovat, nedává smysl jen v mojí hlavě.
Nutno dodat, že se jednalo o seminář pro konkrétní skupinu lidí, která se v rámci jedné organizace zúčastňuje pravidelných vzdělávacích akcí na různá témata. Proto všechno to, o čem jsem mluvila, už paní „věděla“. Neslyšela to poprvé. Dokonce toho i mnoho načetla. Možná až příliš mnoho.
Pobýt u samozřejmostí
Měla jsem možnost ji pozorovat tři dny. Bylo pro ni obtížné setrvat pozorností u jednoho tématu déle než patnáct minut. Společné debaty a diskuse prokládané psaným cvičením ji doslova rozčilovaly. „Já nic psát nebudu,“ hlásila, jakmile mne viděla vzít do ruky papír a tužku, a odcházela na toaletu či prostě někam ven z místnosti. Zpět se vracela s dotazem, zda už jsme hotovi a jestli se konečně dozví taky něco ode mne, nebo se jich budu pořád na něco ptát. Ona se sem přišla něco naučit! Paní, říkejme jí třeba Lenka, ale nebyla nepříjemná nebo vůči tématu imunní. Jen považovala za ztrátu času se v něm „hrabat“ tak dlouho, protože „opakování faktů ty fakta přece nezmění“.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..