Šance pro nesmělé

O seznamování můžeme uvažovat jako o cestě do neznáma. Když uvažujeme o tom, že bychom rádi zažili nějaké dobrodružství a podnikli výlet (cestu), bude naše další myšlenkové i faktické kroky ovlivňovat to, jak jsme zkušení cestovatelé a jak moc si věříme.

Svou roli tu hraje též talent – jak jsme organizačně zdatní, jak se vyznáme v mapách, jak se domluvíme cizím jazykem. Úžasné je, když si dokážeme sbalit s sebou vše potřebné.

Za dezorganizovanými přípravami k odjezdu a přecpaným kufrem bývá strach a nejistota. Zkušeností a povzbuzením či radou někoho blízkého získáváme větší klid, méně zmatkujeme a vše jde snáz.

Seznamování též trénujeme, a to už od útlého dětství – navazování vztahů patří k běžným sociálním dovednostem. Pokud máte společenskou povahu, povzbuzení od rodičů, dar výřečnosti a talent pro odhad situace, jde to jako po másle. Ale i ti uzavřenější, s trémou a menším talentem se seznámit naučí, pokud mají podpůrné zázemí. Dá jim to sice více zabrat, ale jde to a výsledek je stejný.

Jak to pokazit

Zdá se, že pokud jsme nejistí a máme o sobě větší pochybnosti, je obtížné jít do seznamování sami za sebe, otevření a nepřipravení. Jenže ve snaze uspět se do takových příprav můžeme pěkně zamotat a vše tím nakonec pokazit. Čím?

Přepískneme hraní role

• „Myslel jsem si, že ženy mají rády sebejisté muže, nejsem rozhodně takový, ale říkal jsem si, že to prostě zahraju. Po první schůzce jsem se dozvěděl, že působím arogantně, a nic z toho nebylo.“
• „Mojí noční můrou je, že jsem málo zábavná až nudná. Tak jsem si na rande připravila pár vtipných historek, ale z nervozity jsem to s vtipným mluvením zřejmě přepískla – smál se první půlhodinu, pak rychle odpadl. Druhý den mi napsal, že jsem na něj moc ukecaná!“

Neodhadneme otevřenost

• „Včera jsem byl na schůzce se slečnou, která na první pohled vypadala sympaticky. Pak se ale začala svěřovat se svými starostmi s tátou a jaké má z toho deprese – to byl konec, byla na mě moc komplikovaná…“
• „Randíme spolu už měsíc, ale vlastně ho vůbec neznám, neřekne o sobě nic, pořád jen vtipkuje a komentuje druhé. Nevím, jestli v tomhle chci pokračovat…“

Přepálíme přípravy

• „Samozřejmě že se chci líbit, ale čím víc se na schůzku připravuju, tím jsem ze sebe nervóznější, čím déle na svém vzhledu makám, tím více vidím chyb. Z domu jdu pěkně vystresovaná!“
• „Myslel jsem si, že na schůzce by se měla holka pořád smát. Pak mi ale jedna řekla, ať se uklidním, že mluvím jako postavy ve filmu Kameňák! Jak mám ale mluvit, abych nenudil?“

Mýty o seznamování

O tom, co je pro seznámení dobré a co zaručeně nefunguje, toho bylo napsáno opravdu hodně. Jako psychoterapeut tělem i duší nemám po kapsách žádné zaručené rady: věřím na sebereflexi a sebepoznání, dobrý kontakt s vlastními pocity a hledání „návodů na míru“ každému jednotlivci.

Obecné pravdy o seznamování jsou spíše mýty – lépe řečeno předsudky, které nás dopředu limitují a jsou opět výrazem a projevem našeho strachu. Nepotěším vás a zároveň ani nepřekvapím, když řeknu, že dobře dopadnout může i nepravděpodobná situace a pokazit se dá úplně všechno.

• „Na střední jsem se zamiloval do nejhezčí holky ze třídy, svěřil jsem se tátovi a on mi poradil, ať jsem gentleman, nedolízám, ale zároveň jí dám najevo, že se mi líbí. Fungovalo to skvěle, šli jsme párkrát ven, kluci ve třídě mi záviděli a říkali, že kdo jiný, když ne já… Pak mě odmítla s tím, že budeme raději kamarádi a začala chodit s tím pitomcem z béčka!“
• „S Fandou mě seznámila kamarádka na oslavě svých narozenin, moc se mi líbil a i on reagoval… Pak jsem se ten večer hodně opila, byla to docela ostuda. Na Fandu jsem další dny myslela, ale hrozně se styděla se mu ozvat a on se také neozýval… Potkali jsme se po půl roce při jiné příležitosti – mé opilosti jsme se zasmáli a od té doby spolu chodíme.“

Mýtus o perfektním vzhledu

Vypadat dobře může každý, záleží na tom, jak nás vidí oči toho druhého. V dnešní době se vzhled přeceňuje a přispívá k tomu mediální masáž, reklama a strach z obezity.

Na druhou stranu v dnešní době může vypadat dobře každý – jde o to najít si svůj styl. Průzkumy ukázaly, že při prvním dojmu nevědomě hraje velkou roli chrup a čistota nehtů! „Vždycky jsem záviděla spolužačce Evě zájem kluků – má trochu nadváhu, ale umí se nosit a jak kluci říkali, má veselé oči.“

Mýtus o lásce na první pohled

Někdo si myslí, že pokud jiskra nepřeskočí hned na prvním setkání, všechno je špatně. Přitom si stačí všímat vyprávění těch, kteří mají úplně jinou zkušenost: „Znali jsme se dlouho, ale nenapadlo nás, že bychom spolu mohli chodit, až jednou…“ První jiskření něco říká o fyzické přitažlivosti, ale nic o tom, zda chcete s tím druhým sdílet svůj život.

Partnery si vybíráme podle svých rodičů

I psychologie (v tomto případě psychoanalýza) předala společnosti řadu předsudků a tohle je jeden z nich. Pokud jsme na rodiče opačného pohlaví hodně vázáni a od své rodiny jsme se psychologicky ještě neosamostatnili, pak to může platit a stává se to u prvního vztahu.

Chybou ale je, když dílčí podobnost (vzhled, gesto, povolání) zobecníme: „Když zjistil, že studuju peďák, viditelně ochladl. Pak mi sdělil, že jeho matka je učitelka a učitelku on nechce, tím rande v podstatě skončilo. Tou dobou jsem už věděla, že učit nechci, dnes mám prosperující personální agenturu.“

Jak změnit svůj vnitřní postoj

V předchozím článku jsem psal o tom, jak nás strach brzdí v různých fázích seznamování. Pojďme se teď na jednotlivé příklady „brzd“ podívat znovu z opačné strany a pozitivně si formulovat věty tak, aby nás spíše povzbudily a posílily v ochotě zariskovat.

10 odbrzďovačů, které nám pomohou v seznamování:

1. Přitažlivost je věcí vkusu a můj pohled na svět se v řadě věcí od ostatních moc neliší. Po ulici chodí velmi různorodé páry, to je inspirativní. Navíc podobné obavy má určitě i opačné pohlaví, jsme na tom v podstatě stejně.
2. Odmítnutí je hodně nepříjemné a bolí, ale dá se to přežít. K životu to patří, přece také občas někoho nebo něco v životě odmítnu.
3. První rande není tak náročné jako přemýšlení o něm. O tolik zase nejde. Ten druhý je určitě také nervózní a možná také noc před schůzkou špatně spal. Nakonec svou nervozitu můžu přiznat, nejspíše se ukáže, že jsme opravdu na jedné lodi. Horší je někoho ztratit po dvou letech než po dvou hodinách…
4. Mužům i ženám jde skutečně na první schůzce jen o to jedno – nepokazit první dojem, zvládnout své nervy a úplně se neztrapnit. A to, jestli někdo hledá vztah nebo sex či anonymního otce svého dítěte, zjistím většinou během několika schůzek, ale je jisté, že obecně jde o nebezpečný předsudek.
5. I když se zamiluju, jsem to stále já. Pro druhého může být zpočátku imponující, když mu udělám, co mu na očích uvidím, ale časem se to omrzí každému a partner či partnerka se bude ptát, kam se ztratil ten, kdo je na začátku tolik zaujal. Ve vztahu se s námi ztrácí i naše hodnota.
6. Strach ze ztráty svobody není v dnešní době ničím neobvyklým, svoboda je v hodnotovém žebříčku velmi vysoko a závazky znějí mnoha mladým lidem jako sprosté slovo. Ale co se svobodou, když jsem v ní osamělý? Svoboda je vnitřní stav mysli, totální nezávislost patří pubertě.
7. Strach ze vztahové závislosti pramení většinou ze zkušenosti s předchozího vztahu či z vlastní rodiny. Opakovaně vytváří či pomáhá spoluvytvářet závislý vztah ten, kdo opravdu nevěří, že si partnera dokáže udržet. Nikdy to není buď a nebo, jistá míra vzájemné závislosti do vztahu patří, nesmíme se v tom ale dusit. Je‑li to váš problém, doporučuji navštívit psychoterapeuta.
8. Nevěřit opačnému pohlaví znamená generalizovat nějakou špatnou zkušenost vlastní či přejímat zranění někoho blízkého. Věta všichni muži jsou stejní / všechny ženy jsou stejné neříká nic o mužích či ženách, jen vypovídá o našem strachu. Dobré je si připomenout příběh několika známých opačného pohlaví a donutit se najít deset rozdílů.
9. Ohledně „šťastného vztahu“ mám pro vás špatnou zprávu stejně jako o férovosti života: život není fér a šťastný vztah je ideál, ke kterému se můžeme více či méně blížit. Rozhodně platí, že šťastná ruka při výběru partnera nezaručuje dlouhodobě šťastný vztah. Když budeme chtít domů pořídit novou květinu, vybereme si tu, o kterou se budeme umět postarat a pro kterou máme vhodné podmínky. Ale pokud ji nebudeme pravidelně zalévat a občas ji nepřesadíme, stejně zvadne.
10. Stereotyp je pro některé povahy vytouženým cílem, pro jiné noční můrou. Nemá cenu se děsit tím, jak žijí jiní – určitá míra pravidelnosti k rodinnému životu patří a například děti ji dost kvitují. Stereotyp přináší řád a zároveň může brát spontaneitu a radost z překvapení. Strach ze stereotypu je nejspíš jen zástěrka pro jiné strachy, jen na nás – na páru – záleží, jak se budeme překvapovat…

Vyzrát na svůj strach

Seznamování a navázání partnerského vztahu je proces, cesta. Jsme‑li od přírody nejistí nebo máme za sebou špatné zkušenosti, budeme potřebovat velkou podporu nebo lépe řečeno – sebepodporu k tomu, abychom to předem nevzdali. Sebepodporou míním opakování si „odbrzďovacích formulek“ tak dlouho, dokud v sobě nezpochybníme ty myšlenky a postoje, které nám v seznamování brání.

Někdy je naše nejistota a nedůvěra v sebe sama příliš hluboká a naše strachy nás paralyzují. Pozitivně formulovaná tvrzení po nás mohou sklouzávat a k žádnému pozitivnímu posunu to celé nevede. Pak je čas navštívit psychoterapeuta. Nejedná se o žádný projev slabosti či osobní selhání, je to prostě způsob, jak se o sebe postarat. Pokud budete cestovat do neznámých krajů, také zřejmě sáhnete po průvodci, aniž byste takový krok vnímali jako své selhání. Problémy s úzkostí, osamělostí či sebedůvěrou jsou psychoterapeutovým každodenním chlebem.

Velmi efektivní metodou je pro tento typ starostí psychoterapeutická skupina. Pravidelným docházením do uzavřeného společenství lidí s podobnými starostmi dostáváme pod vedením zkušených terapeutů velkou podporu od ostatních, posilujeme své vztahové kompetence a získáme realističtější náhled na sebe ve vztahu k druhým lidem.

Nerad bych, aby vznikl dojem, že bát se při seznamování je skoro povinné. Je úplně normální mít obavy, pochybnosti a trému – můžeme si být skoro jistí, že něco podobného zažívá i ten, s kým se máme poprvé sejít, s kým se sbližujeme a hledáme společnou řeč.

Jistěže se v míře nejistoty či suverenity navzájem lišíme a liší se i naše prožívání setkání s různými protějšky. Tento článek se věnoval hlavně těm z nás, kterým nedaří opustit svou osamělost a splnit si svou touhu po blízkém člověku, se kterým by mohli být šťastni. Doufám, že zde mohli najít trochu poznání a hlavně povzbuzení a naději.