Sami pro sebe

Elizabeth Broadbent v roce 2017 uskutečnila se svými kolegy studii s lidmi, kteří měli po biopsii chirurgické poranění kůže. Skupinu 76 osob rozdělila na dvě poloviny, kdy první polovina dostala za úkol psát 20 minut denně o svých myšlenkách, hlubokých prožitcích a emocích. Druhá skupina měla psát také 20 minut denně, ale pouze o svých denních aktivitách bez vyjadřování hlubších emocí. Výsledky experimentu byly překvapující: skupině píšící o svých pocitech a myšlenkách se rána hojila lépe a rychleji.

Pravidelné psaní podporuje emoční a osobnostní růst a rozvoj kreativity. Za pomoci psaní deníku se soustředíte na své vnitřní pocity, zkušenosti a myšlenky. Již samotné uchopení myšlenek v hlavě a jejich přenesení na papír člověku umožňuje utřídit si je, zpracovat a vyrovnat se s nimi. Psaní může také pomoci při léčbě duševních nemocí, jako je úzkost, posttraumatická stresová porucha, deprese nebo poruchy příjmu potravy. Aplikovat se dá i pro zvýšení sebevědomí nebo vyrovnání se s truchlením.

Deník a terapie

Psaní deníku vám může doporučit váš terapeut s tím, že deník budete následně využívat jako materiál pro terapii. Můžete si sem zapisovat úkoly mezi setkáními a jejich plnění. Ačkoli se psaní deníku někdy jeví jako pubertální záležitost, do terapie vnáší cenné poznatky. Představte si, že jedete například vlakem z práce, nebo ještě lépe, že jedete domů po terapii. V hlavě se vám mísí množství pocitů a poznatků, napadá vás spousta otázek a uvažujete nad tím, co jste právě na terapii rozebírali.

Čerstvě po odchodu z psychologické ambulance jste tohoto emočního zmatku plní. Teď je vhodný čas zapsat si všechny své myšlenky, pokusit se pojmenovat rozvířené emoce a zaznamenat si všechny otazníky, které terapie přinesla. Křivka zapomínání je totiž neúprosná a pravděpodobně byste většinu těchto věcí zapomněli v momentu, kdy se vás terapeut na dalším sezení zeptá: „Jak se vám dařilo od posledního setkání?“

Do takového deníku patří i zmínka o tom, jak se vám s terapeutem spolupracuje, jak jej vnímáte a co si o něm myslíte, čímž poskytnete zpětnou vazbu i jemu a společně budete moci zapracovat na zlepšení terapeutického vztahu a přínosu terapie pro vás.

„Poterapeutický“ deník si můžete vést i jen sami pro sebe. Terapie je procesem, kdy několikrát do měsíce či týdne pronikáte do svého nitra, snažíte se porozumět sami sobě a přinášíte do vědomí spoustu potlačených emocí. Všechny své postřehy, které k vám po terapii přijdou, si zkuste zapsat a mezi jednotlivými sezeními se k nim vracet. Napsat můžete pár slov nebo několik stránek.

A že nevíte, co si poznamenat? Cokoli, co si s danou terapií spojíte – od popisu průběhu terapie přes pocity, jež vás provázely po ní (jak se cítíte při psaní, co byste chtěli probrat na dalším sezení) až po to, co vás trápí, co byste na terapii změnili nebo co se vám vybavuje za vzpomínky během psaní.

Výhodou je už jen to, že jste si našli čas sami pro sebe a máte snahu na sobě pracovat, protože prozkoumávání svého nitra – introspekce – vyžaduje pravidelný trénink. Při psaní se naučíte pojmenovávat své pocity a vyjadřovat je. K zápisům se také budete moci zpětně vracet a pozorovat pokroky svého stavu.

Častým důvodem pro psaní deníku je jeho následné sdílení se skupinou. Je jedno, zda se jedná o terapeutickou skupinu, komunitu nebo svépomocnou skupinu (například lidí s určitými zdravotními obtížemi). Kromě toho, že si vyslechnete příběhy ostatních, vám při čtení mohou začít dávat smysl věci z vašeho vlastního života. V jednotlivých osudech budete nacházet podobnosti a také rozdíly, jež vás obohatí o jistý hlubší vhled. Také se od ostatních dozvíte jejich názor na vaše prožitky, myšlenky a mohou vám tím poskytnout určitou reflexi toho, co s nimi sdílíte.

Nic není špatně

Samozřejmě hlavním důvodem, proč psát deník, jste vy sami. Je to čas od vás pro vás, kdy se budete věnovat jen svému vlastnímu nitru. Nemusíte kvůli tomu docházet ani na terapii, ani na skupinu, ale budete si psát věci, jež vás těší, trápí nebo zajímají.

• Můžete napsat vzkaz svému budoucímu já, který si znovu přečtete za deset let.
• Pokud cítíte křivdu od někoho blízkého, můžete se ze svých emocí vypsat v dopise. Ten si následně lze přečíst nahlas, vzít s sebou na terapii či ho roztrhat, spálit a udělat tím tlustou čáru za danou epizodou.
• Deník si můžete také vyzdobit – nemusí jít o umělecké kresby, ale náhodné spontánní čmárání, zvýrazňování nebo o zápisky doplněné fotografiemi s popisky.
• Každý den večer můžete pět minut věnovat vypsání tří věcí, za které jste ten den vděční, a pěti věcí, které se vám ten den podařily. Až budete mít takzvaný „den blbec“ a vše uvidíte černě, můžete se ke svým zápiskům vrátit a podívat se, kolik věcí se vám už povedlo.

Nebojte se, své poznámky nemusíte začínat větou můj milý deníčku a nepotřebujete ani hromady sešitů. Zápisy můžete pořizovat kdekoli pomocí mobilních aplikací: ťukat je na klávesnici nebo i diktovat – aplikace vám je přepíše, nebo si je uložíte jako zvukovou stopu. Pokud byste se u papírového deníku báli, že vaše myšlenky někdo odhalí, v počítači, tabletu i mobilu je možné si soubory uzamknout heslem. Některé aplikace se vám také samy připomenou a pomohou vám nepolevit v pravidelnosti.

Při terapii psaním deníku stačí mít na paměti, že je v pořádku napsat pouze pár slov nebo popsat půl sešitu, rozsah je zcela na vás. Důležité je nenutit se do psaní. Nic, co napíšete, není špatně. Vaše psaní nemusí být stylisticky dokonalé, stačí, pokud bude srozumitelné pro vás.

Pište hlavně sami pro sebe: vyhnete se přetvářce a budete autentičtí. Možná vás překvapí, jak se vaší hlavě po pravidelném vypisování myšlenek na papír uleví.