Sám sobě kritikem

Lidé jsou sebekritičtí různě – někdo minimálně, jiný člověk je zvyklý se kritizovat neustále. Základ vnímání sebe sama vzniká v dětství. Rodiče dětem vštěpují, co je dobré a co špatné, jak se mají chovat a jak ne, co mají dělat a co ne, čeho si mají vážit a co je naopak odsouzeníhodné.

Dítě si začíná vytvářet myšlenkové a pocitové vzorce, takové vnitřní mapy na cestu životem. Pokud vyrůstá v hodně kritickém prostředí a je neustále kritizováno rodiči nebo jinými lidmi, pak si osvojuje jejich pohled na sebe a bere ho podvědomě za vlastní. Vnější kritika se mění v sebekritiku.

Dospívání je další podstatná kapitola. V tomto období je člověk citlivý na zmínky o sobě daleko víc než jindy. Od rodičů už má „nasbíráno“, začíná se pozvolna vymaňovat z jejich vlivu, ale velkou pozornost dává názorům vrstevníků, zvláště těm opačného pohlaví. To všechno jsou vlivy, které se pak člověku promítají v dospělosti do života, kdy zase potkává další a další lidi, kteří na něho mohou mít kritický pohled.

Hodnotícím větám můžete sebrat důležitost, kterou jste jim přisoudili.

Ovlivněn názory jiných se pak člověk může cítit neschopný, ošklivý, tlustý … (každý si může dosadit to „své“), a přitom se tato přesvědčení vůbec nemusí zakládat na pravdě. Spousta „pravd“ o nás samých jsou jen pohledy jiných, které se nás dotkly nebo dotýkaly, a my jsme si je zapamatovali.

Mohou a nemusí být pravdivé, každopádně však vznikly v jiném čase a prostoru, než ve kterém se nacházíme právě teď. K odbourání sebekritiky pomáhá vytvořit si na sebe nový a vlastní pohled, laskavý a podporující. Poskládat si lepší obraz sebe sama.

Dialog s vnitřním hlasem

Pokud jste zvyklí se hodně kritizovat, pak by bylo dobré si prohlédnout, co vám kritický hlas ve vás říká. Zastavit se a poslechnout si ho. Většinou jsou to dokola ty samé věci, které se často opakují. Můžete se sami sebe zeptat: Kdo tohle říká? Možná zjistíte, že to ve vás zní slova někoho jiného (rodičů, sourozenců, partnera apod.). Vy se s nimi ale nemusíte ztotožnit. Můžete jim sebrat důležitost, kterou jste jim přisoudili.

Být v roli pozorovatele svých myšlenek je velmi užitečné. Dává nám to nadhled a odstup. Se sebekritikou jsou spojené i emoce. Zkuste si představit chvíli, ve které sami sebe kritizujete. Jaké emoce se vám s ní propojují? Může to být rozmrzelost, smutek, vztek na sebe nebo na situaci, která tomu nahrála, myšlenky živící sebelítost apod.

Poznání a přijetí sebe sama je nejlepším nástrojem, jak sebekritiku odbourávat.

Pozorovatel nám nabízí odstup od myšlenek i emocí. Můžeme si sami sebe prohlédnout jako ve filmu a vidět souvislosti, které jsme předtím neviděli. V roli pozorovatele lépe poznáváme sami sebe, bez hodnocení a odsuzování. A právě poznání sebe sama je nejlepším nástrojem, jak sebekritiku odbourávat. Znalost sebe sama a přijetí sebe a svých silných i slabých stránek.

V každém člověku je potenciál, který se dá rozvíjet. Můžeme se soustředit na to, co nám nejde, a nebýt se sebou spokojeni, nebo na to, v čem jsme dobří, a cítit se mnohem líp. A tak je lepší se podporovat, být si přítelem.

• Můžete si napsat na papír, co na sobě přijímáte a co na sobě nemáte rádi.
• V seznamu toho, co na sobě nemáte rádi, si označte, co je pro vás důležité a co ne.
• Když si to prohlédnete, možná zjistíte, že něco ze seznamu jsou jen myšlenky, které vám podsunuli jiní, a vy se s nimi můžete rozloučit.
• Zároveň tam mohou být věci, které nechcete nebo nemůžete změnit. Ty je dobré přijmout a dále se jimi netrápit.
• Na seznamu mohou být i věci, na kterých vám záleží a které si přejete ve svém životě rozvíjet. Něco, za co se kritizujete, ale zároveň víte, že tam máte slabé místo, které má ale velký potenciál, když se mu budete věnovat. Pak je na vás, jak s tím naložíte.

Podstatnější je z mého pohledu seznam věcí, které na sobě oceňujete. Mohou to být vaše vlastnosti, schopnosti, velké i malé věci. Takový seznam vám pomůže si uvědomit, co vás baví, co vám jde, v čem jste dobří, a naladí vás k pozitivnímu vnímání sebe sama. To může posílit vaše sebevědomí a vytvořit laskavý a podporující přístup k sobě, ze kterého pak mohou vzniknout velmi konstruktivní myšlenky a činy.

Podporovat sebe sama můžete každý den. Například každý večer před spaním si můžete napsat tři věci, které se vám během dne povedly nebo něco, za co byste se ocenili. Mohou to být i drobnosti. Bude se vám lépe spát, protože usnete s pocitem sebepřijetí a lásky k sobě. A to je vlastně to nejdůležitější – pěstovat lásku k sobě.

Máme na výběr. Buď na sebe můžeme pohlížet kritickýma, nebo laskavýma očima. V každém okamžiku a na kterémkoli místě. Je to naše volba.