Rozumět vzteku

Agrese vznikla jako obrana – a kdo nebrání sám sebe, svoje děti, svoji rodinu, ten selhává. Agresivní chování tedy nemůžeme primárně chápat jako něco negativního či nežádoucího. Obranného chování se nesmíme zcela vzdát, ale můžeme se učit, jak nejednat impulsivně a pod vlivem zjitřených emocí.

Situací, které vyžadují opravdu bezprostřední reakci, je dnes v našem životě minimum. Takže pokud máme jen trochu času, je na prvním místě klid. Učit se jednat z pozice klidu může být naše každodenní výzva.

Problémy s agresí ale neprovázejí jen choleriky, lidi netolerantní, neochotné se domluvit. Na druhé straně spektra stojí ti, kteří se naopak všem podřídí, každému vyhoví a sami ani netuší, co by od života chtěli. Nejčastěji tedy chtějí, aby je měli všichni rádi. To je ale při veškerém úsilí nedosažitelný cíl.

Tak se například může chovat maminka, která se snaží vyhovět dětem, manželovi, rodičům… Je vyčerpaná, nespokojená a nakonec se zlobí sama na sebe, agresi obrací proti sobě. Taková žena se často stává typickým psychosomatickým pacientem. I tady vede cesta přes klid. V klidu hledat souvislosti, vědět, co chci, a dávat to najevo jasně a kultivovaně. Stát si za svým.

K žádoucímu klidu pak vede řada cest a každý by si měl najít tu svoji. Může to být sport, příroda, tvůrčí činnost (zahradničením počínaje a psaním rodinné kroniky konče), rozhovor s někým blízkým, soustředění se na tady a teď, meditace, modlitba. Zkuste tedy prozkoumat svoji agresi podrobněji a odpovězte si na následující otázky:

• Co vás spolehlivě rozčílí? A jaká následuje reakce?
• Jsou činnosti, které vykonáváte se vztekem a nechutí? Musíte je opravdu dělat? A pokud ano, nešlo by v jejich vykonávání něco změnit – omezit je, jinak zorganizovat nebo alespoň změnit postoj, odpočinout si, odměnit se?
• Víte, co vás dovede alespoň ve většině případů uklidnit? Věnujete se takovým činnostem pravidelně?
• Jak často projevujete laskavost – chováte se laskavě nejen k druhým, ale i k sobě?

Tak jako prožíváme vztek, prožíváme i strach. Všichni se bojíme. I strach je jeden ze základních mechanismů přežití. Ani ten není možné jen tak zahodit, zašlapat a jít dál. Proto se na strachu tak snadno vydělává, proto se na základě strachu nejsnáze získává moc. Proto tolik negativních zpráv kolem nás. Je velmi lidské mít strach. A právě proto je třeba ho víc poznat a přestat se ho bát.

Když jsme malí, bojíme se tmy. Bojíme se, když odchází máma, protože máma je bezpečí. Postupně ale zjišťujeme, že nás ani máma vždycky nezachrání. A strachy stále přibývají: Má mě můj muž vůbec rád? Zvládnu se postarat o dítě? Ochráním svoji rodinu?

Přednáška 19. září 2024