Rozlišování: dobro a zlo v nás

V tvém novém seriálu krátkých videoseminářů Probouzení říkáš, že meditace člověku především pomůže rozlišovat. Jakých podnětů si meditující začne všímat nejprve?

Rozlišování má mnoho úrovní. Té úrovni rozlišování, o  kterou se nejvíce opíráme, když si potřebujeme udělat o něčem obraz a rozhodnout se, se říká analytické rozlišování. Zkrátka schopnost vnímat jednotlivé pocity a umět je pojmenovat a pochopit, jaký vztah mají k situaci, v níž se právě nalézám. Meditace nesmírně rozvíjí schopnost cítit a vnímat pociťované, rozlišovat od sebe různé vjemy. Pocity jsou často velmi nenápadné, jejich pozorování a vnímání není snadné. Ztratí se v chaosu mysli raz dva. Proto se začíná pozorováním a rozlišováním pocitů tělesných, tedy zaměřením pozornosti na tělo. Tento krok natolik zkultivuje mysl, že je po určitém tréninku schopna vnímat a rozlišovat subtilnější jevy než jsou tělesné počitky.

Jak na ně při meditaci reagovat?

Nijak. Při meditaci pouze pozoruješ. Můžeš pozorovat i reakci. To, jak s pocity a s reakcí na ně naložíš, není už záležitostí meditace, ale vědomého úsudku a rozhodování. O dalších hlubších úrovních rozlišování můžeme mluvit, až když jsme schopni pozorovat jednotlivé projevy mysli a rozlišit je od sebe navzájem.

Nejdůležitější je rozlišování mezi dobrem a zlem, říkáš ve videu. Jak se tyto dvě polarity projevují během meditace?

K rozlišování na úrovni dobra a zla je potřeba subjektivního cítění, vnímání a vědomého myšlení. Pro rozlišování si člověk musí být vědomo toho, co cítí. Jen na základě cítění je schopen rozlišovat na úrovni jaké to je. Myšlení pojmenovává. To znamená rozlišuje na úrovni co to je. Obě funkce dohromady dávají možnost úsudku. Jak se tyto dvě polarity projevují během meditace? Stejně jako kdykoliv jindy – projevují se skrze citové hodnoty – cítíš, co je dobré, a co dobré není. A myšlení ti to pomůže pojmenovat.

Rozlišování vnímám jako hodnocení. Hodnocení mi ale s meditací nejde dohromady. Jak tomu rozumět?

Z předchozích dvou odpovědí vyplývá, že rozlišování je něco jiného než hodnocení. Vem si jednoduchý příklad. Umístíme do místnosti dvě židle, které neznáš, a nic jiného. Přivedu tě do místnosti. V místnosti je tma. Když začne přibývat světla začneš pomalu vidět, že tam něco stojí, pak začneš rozlišovat tvary a jak se bude postupně rozsvěcovat, tak poznáš, že to jsou židle. Rozlišíš jednu od druhé a od okolí a jakmile si budeš jistý, že to jsou židle, pojmenuješ je. Řekneš si: jé, to jsou židle. Máš si ale jednu z nich vybrat. Tak se budeš rozhodovat podle toho, jaké budou, tedy jaké pocity v tobě budou vyvolávat. A pak si vybereš. No a pokud budeš chtít, můžeš se dopustit hodnocení, tedy hodnotového soudu: ta první se mi líbí, protože a protože, ta druhá méně protože a protože.

Hezký příklad, vypadá to jednoduše…

Tenhle příklad neobsahuje tíhu morálního konfliktu, kterým je rozhodování mezi dobrem a zlem zatíženo. Reprezentuje ale dobře rozdíl mezi rozlišováním a hodnocením, tedy hodnotovým soudem. A koneckonců v meditaci můžeš pozorovat všechno, i soudy které mysl vytváří. Meditace je nástroj uvědomování toho, co v mysli je, nebo co se v ní tvoří.