Rozhodování: proč tolik bolí?
Každou volbu „jestli“ doplňuje ještě tucet voleb „jak“ a „který“. Jsem z toho neurotická.
Velké množství dnešních rozhodnutí je zvláštních v tom, že se dají snadno změnit. Když učiníme rozhodnutí, neznamená to, že je pro nás téma uzavřené, že má mozek padla.
Inspirovaná přednáškou Sheeny Iyengar, jala jsem se před časem vyzvídat, co si o rozhodování myslí naši fanoušci na Facebooku: Máte rozhodování rádi? Ozvalo se neochotné „Když to musí bejt“ Terezy Konrádové, vzápětí razantní „Ne a ne“ Jany Poljakové. Sama jsem se už jen při pomyšlení na to téma ošívala.
Máš pravdu, Terezo. Musí to být? Každý den stovky rozhodnutí. Zvolit si jednou za čtyři roky politickou stranu, to bych ještě zvládla. Ale vybírat si každý den a pořád znova kdejakou pitomost? Které tričko, jaké kafe, tramvaj, nebo metro? Už chápu, proč táta pořád tolik plánuje, co na sebe do truhly. Je to rozhodnutí slavnostní: to poslední!
Proč to tak bolí?
Mnozí se ve své odpovědi dostali dál než k pouhému odmítnutí. „Dost mi to vadí, nejsem schopná se rozhodnout rychle a správně. Na všechno rozhodování potřebuju hodně času. Nesnáším to,“ popisuje své rozpaky Klarayz Čikasová.
Veronika Langerová se k ní přidává: „Nesnáším rozhodování. Každé rozhodování je pro mě bolestnou záležitostí, musím se ptát několika lidí na názor, a pak si z toho udělat svůj vlastní. Většinou také proteče hodně alkoholu, ale po rozhodnutí se mi uleví.“
Co je na rozhodování vlastně tak bolestné? Napadají mě hned dvě věci: Sheena Iyengar, která se procesem rozhodování zabývá ve svých vědeckých pracích, učinila velký objev čistou náhodou. Nabízela komusi k pití kolu, fantu, sprite a minerálku – a totéž od konkurenční firmy. Osoba ji ale usadila se slovy: „To je jedno. Všechno je to voda s bublinkama.“
Často prosím přítele, aby za mě vybral jídlo v restauraci. Já chci totiž jenom jíst – a „oni“ mě místo toho nutí celý den hledat rozdíly. Rozdíl mezi oranžovou a černou vodou s bublinkami, rozdíl mezi penne a farfalle, rozdíl mezi sedadlem 25 a 26 v autobuse do Hradce. Každou volbu „jestli“ doplňuje ještě tucet voleb „jak“ a „který“. A já jsem z toho neurotická.
Ale to není celé. Velké množství dnešních rozhodnutí je zvláštních v tom, že se dají snadno změnit. Moje máma musela stát v pátek v šest na rohu, když chtěla jít s kamarády ven. Anebo tam nestála, a tím to haslo. Já, narozdíl od ní, moc dobře vím, že stačí napsat esemesku a své předchozí rozhodnutí anulovat. Dnešní svět je flexibilní a já jsem díky němu gumová – nemám ani večer klidu, že takhle jsem se rozhodla a hotovo.
Jogurty a svatby
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..