Rodina není jen máma a táta

Zní to jasně a srozumitelně, a jistě by s tím většina nastávajících rodičů souhlasila. Pak se ale dítě narodí, přijde každodenní realita, stereotyp, vydělávání peněz, nutnost řešit bydlení, hypotéka, únava… Pořád máme na mysli, že přesto všechno naše dítě dál potřebuje cítit oporu, že potřebuje náš čas a také náš příklad?

Mnoho rodičů dnes nežije v manželství. Vztah je pak snadnější ukončit rozchodem. Mnoho manželství končí rozvodem. O koncích lásky se zde v poslední době psalo z různých pohledů. Přikláním se k názoru, že relativní snadnost ze vztahu odejít a pocit, že za rohem na nás čeká něco nového, lepšího, bohužel vztahům nesvědčí. A nesvědčí hlavně dětem.

Chcete‑li vztah zachránit, musíte v něm být

Na otázku, zda udržovat vztah „kvůli dětem“, neexistuje obecná odpověď. Jediné poctivé řešení je hledat ji v každém vztahu zvlášť. Častý je názor, že šťastní rozvedení rodiče jsou pro dítě lepší než rodiče ve vztahu nešťastní.

To je poněkud zavádějící. Jde spíš o krajní případy, kdy se matce s dětmi uleví po opuštění tyrana nebo alkoholika. Mnohem obvyklejší realita je, že se o nějakém velkém štěstí po rozvodu nedá alespoň u jednoho z partnerů (obvykle právě u toho, který zůstává s dětmi) delší dobu mluvit. Život je většinou ještě složitější.

Východiskem z nouze ovšem není řešení, kdy se opravdu udržuje formální vztah jenom kvůli dětem, ale společný život prakticky neexistuje. Takový život ani příklad dětem skutečně prospívat nemůže.

Pokud tedy stojíte na rozcestí vztahu a opravdu chcete, byť třeba ze zodpovědnosti k dětem, udělat něco pro jeho záchranu, musíte do toho vložit sebe sama, svůj rozum i své srdce. Projevit touhu po opravdové změně. Možná se to nepodaří a rozchod bude nevyhnutelný, ale alespoň budete vědět, že jste vyčerpali všechny možnosti. A vaše děti to jednou budou vědět také.

Přednáška 24. října 2024