Rodičovství nemusí být dřina
Péči o děti považujeme za náročnou proto, že si to můžeme dovolit.
Snažíme se být trpělivými, chápajícími, milujícími rodiči. Pořídit potomkům vše, co potřebují, mít na ně vždy čas. Jenže ona má taková snaha svá úskalí. Občas dítěti prospěje něco, co bychom nečekali a čeho bychom se spíše báli.
Roční syn celý den mrčí, neznámo proč. Stejně jako včera. Že by zoubky? Nebo to počasí? Kdo ví. Od rána ho mám v náručí, už bych potřebovala něco dělat, aspoň uvařit.
Hledím na tu spoušť kolem sebe: neumyté nádobí ve dřezu, špinavá podlaha… Jenže kdykoli se syna pokusím sundat, zoufale se mě chytí za nohu, pláče a snaží se vyškrábat nahoru. Z vlastního zoufalství si ho navazuju na záda.
Zázrak: dítě je najednou spokojené. Kouká mi přes rameno, něco si pro sebe žvatlá a za chvíli už radostně výská na sestřičku, plácá mě ručkama do zad. Hodinu vařím v radostném rozpoložení všech.
Od té doby jsem v domácnosti mnohem výkonnější. Když syn mrčí – šup na záda, a ruce k práci jsou volné. Škoda, že jsem na to přišla až v roce věku druhého dítěte. Až když už jsem, vláčejíc mimino na ruce a zabavujíc batole pod nohama, domácnost prostě přestala zvládat.
Nejen že toho víc udělám, doma je najednou náramná pohoda. Syn prakticky přestal mrčet, já jsem spokojenější, nestresuju se, že jsem zase „za celý den ani neuvařila“.
Nouze mě naučila elegantnějšímu řešení. Nebylo to poprvé ani naposledy.
Dcera si užívá, že když je bráška bezpečně na zádech, má klid na hraní, nikdo jí teď nebude nic bořit ani brát. A když syna ze šátku vypustím, najednou je schopen si užívat volnost pohybu, běží si hrát – a to se zase holčička může přijít přitulit, aniž by ji malý žárlivec odstrkoval.
Až nouze mě naučila mnohem elegantnějšímu a pro všechny přínosnějšímu řešení. A když tak o tom přemýšlím, nebylo to poprvé, ani naposledy.
V polovičním čase a dvojnásobném množství
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..