Řeč nevědomí

Roky, během nichž jsem věnoval pozornost vnitřním obrazům, patří k nejdůležitějším obdobím mého života, v nichž se rozhodlo o všem podstatném. Tehdy to začalo a pozdější jednotlivosti jsou jen doplněním a zdůrazněním. Moje veškerá pozdější činnost spočívala v rozpracování toho, co v oněch letech vyvstalo z nevědomí a zprvu mne zcela zaplavilo. To bylo pralátkou mého životního díla.

Toto jsou slova Carla Gustava Junga z roku 1957. Čtyři roky před svou smrtí tak shrnul to podstatné, co ho inspirovalo k vytvoření jeho jedinečné teorie o lidské duši. Byly to jeho vlastní nevědomé obsahy, ke kterým byl velice všímavý, pozorný a dokázal s nimi sám pracovat.

Analyzoval tak své vize, fantazie, představy a v neposlední řadě také sny, kterým se hojně věnoval jak v rámci svého osobního růstu, tak v rámci své kariéry. Shromažďoval sny a fantazie členů primitivních kmenů a svých pacientů, rozebíral je s nimi, analyzoval je a také si všímal podobností, které se v nich objevují nezávisle na pacientově rase, původu či onemocnění. To ho dovedlo k vytvoření konceptu kolektivního nevědomí a archetypů, které jsou totožné pro veškeré lidstvo.

Jung na sny nahlížel odlišně než Sigmund Freud. Otec psychoanalýzy ve snech viděl zejména splnění potlačených přání, která jsou v silném rozporu s tím, jak bychom se měli chovat a jací bychom měli být. Jsou podle něj projevem pudů. Toto přání se ve snu uskutečňuje a projevuje překrouceným a zašifrovaným způsobem. Tak se proudící energie libida realizuje alespoň v této podobě, když už je obrannými mechanismy v realitě potlačena. Úkolem psychoanalýzy je dotknout se metodou volné asociace něčeho, co jsme odsunuli do nevědomí, sen společně interpretovat, a tak odkrýt jeho význam náležící pouze analyzovanému. Neexistuje žádný univerzální výklad symbolů, které se objevují ve snech, každý sen má svůj jedinečný význam pro svého snícího.

Jung na sny nazírá jinou optikou. Sen přirovnává k textu, který je psaný pro nás nesrozumitelným jazykem. Jelikož tuto řeč neovládáme (nebo jen částečně), logicky nedokážeme text přečíst. Tento text nám však nic neskrývá, je pouze napsán jazykem, který je nám cizí. Slovy Junga: Žádný filolog by si nikdy nemyslel, že obtížný nápis v sanskrtu nebo v klínovém písmu něco utajuje. Nepovažoval tedy sny za produkt nevědomí, jehož hlavním cílem je před námi něco skrývat nebo zkreslovat.

V čem se však oba myslitelé shodli, byl fakt, že sen je důležitým materiálem vycházejícím z našeho nevědomí. Může nám odkrýt, co se v něm skrývá, co jsme do něho sami „uklidili“. To se může hodit pro pochopení, co se v nás děje, a být tak přínosné pro náš duševní vývoj i rozvoj.

Metoda amplifikace

Jestliže Sigmund Freud využíval k výkladu snů metodu volných asociací, Jung vykládal sny se svými pacienty (nebo své vlastní) pomocí metody amplifikace. Konkrétně se jedná o zasazení prvku snu do kontextu snícího, který je jedinečný a nepřenositelný. Jung tento kontext nazývá duševním předivem: jsou to veškeré duševní obsahy dotyčného.

Pokud se ve snu objeví například lampa, pro každého to může znamenat něco zcela odlišného. Jak se Jung k tomuto duševnímu předivu dostával? V rámci amplifikace využíval metodu asociačního experimentu, jejímž je tvůrcem a jejíž princip stojí na asociacích vázaných k určitému slovu. To znamená, že snícího nabádal, aby řekl první slovo, které se mu v návaznosti na slovo lampa vybaví. Pro někoho může mít význam tmy, pro jiného je to například strach, dalšímu se skrz lampu asociuje požár atd.

Prostřednictvím asociačního experimentu se rovněž dotkneme komplexů, které v sobě obsahuje každá osobnost. Jung tvrdil, že komplexy máme všichni, a tento fakt shledával jako velmi nezajímavý a banální. Spíš než řešení těchto nezpracovaných zážitků a emocí se soustředil na to, jak s nimi nakládá naše nevědomí a jak nás ovlivňují.

Každý náš komplex je součástí našeho duševního přediva a dostáváme se prostřednictvím něho do našeho osobního nevědomí. Může tedy souviset s něčím, co jsme prožili, může se vztahovat k něčemu, co nás čeká, týkat se nějakého dilematu nebo rozporu, který v sobě nosíme, a tak dále.

Velice důležité je také zasadit tyto významy do objektivní reality snícího, tedy propojit je s tím, co se momentálně děje v jeho životě – co řeší, s čím se potýká, na co musí reagovat, jak s tím je v souladu a podobně.

Tímto způsobem lze rozebrat každý prvek snu, který je buď výrazný, nekorespondující s celkovým aranžmá snu nebo ho sám analyzand považuje za nosný. Analytik v tomto bodě svými asociacemi do výkladu nezasahuje, jen pobízí otázkami typu „co vás k tomu napadá“. Je to z toho důvodu, že v osobním nevědomí jsou obsahy charakteristické pouze pro svého nositele, a analytik by tak mohl analyzanda svými asociacemi nevhodně ovlivňovat.

Ve výkladu snu metodou amplifikace můžeme narazit na archetypální symboliku, která snícím do jejich snu většinou nijak nezapadá a nevědí si s ní rady. Zde jdeme ještě hlouběji, a to až ke kolektivnímu nevědomí, které je právě archetypy naplněno. Technika je v podstatě stejná, pokračuje se v asociačním experimentu, avšak v tuto chvíli mohou k výkladu přispět analytikovy asociace, aby celý proces podpořily.

Snící totiž může mít obtíže na archetyp ve svém snu asociovat. Jelikož je kolektivní nevědomí sdílené veškerým lidstvem, je velice pravděpodobné, že analytikovy asociace budou velmi blízké těm analyzandovým, a tak ho mohou v jeho asociování podpořit. Tak mohou společně přijít na to, jak daný symbol číst, a zasadit ho do snu jako celku.

Amplifikace tedy znamená rozšíření a obohacení snu takovými obsahy, které se mu nejvíce podobají, jsou s ním analogické a příbuzné. K tomu může dojít prostřednictvím různých podobenství, například ve formě pohádky, pověsti, mýtu nebo mytologické či náboženské postavy, symbolu a podobně. Jde tedy o skládání významu snu od jeho prvků k celku. Porozumění jednotlivým prvkům dává dohromady význam celého snu.

Více k tématu:Carl Gustav Jung: Analytická psychologie: její teorie a praxeJolande Jacobi: Psychologie C. G. Junga