Radostné hubnutí

Jednou z epidemií dnešní doby je nadváha. Vědci ji společně s kouřením považují za hlavní odstranitelný zdroj nemocí a předčasného úmrtí. Není jen problémem estetickým a zdravotním, ale také psychologickým. Mnoho lidí s nadváhou trpí výčitkami, nedostatkem sebevědomí, depresemi a dalšími problémy. V České republice má nadměrnou hmotnost 55–70 % populace, obézních je 25 % dospělých. Velkým problémem začíná být dětská obezita. To není radostná situace.

Negativní psychologický stav nestřídmosti v jídle (latinsky gula) však neznamená pouze nekontrolované jedení. Zahrnuje nadměrné zabývání se myšlenkami na jídlo a postavení jídla (a pití alkoholických nápojů) do středu našeho života. Může nabývat forem, které ne vždy spojujeme s tradiční představou obžerství:

• Nadměrné jedení, preference nezdravých či nevhodných potravin (které končí nadváhou, obezitou, narušením zdraví či bulimií).
• Nadměrná konzumace alkoholu.
• Přílišné zabývání se jídlem nebo jeho zdravotními aspekty: přehnaná starost o dietetické hodnoty každé potraviny, nekonečné hltání knih o výživě, fanatické následování nějakého dietetického systému – makrobiotiky, vegetariánství, paleo diety…, ale také fanatická obhajoba českého bůčku a řízečku.
• Patologický strach ze zdravotních a estetických důsledků „nadměrné“ konzumace stravy (strach ze ztloustnutí, vlivu jídla na vzhled, pleť apod.), který může končit až anorexií nebo neurotickou poruchou.
• Přílišné a obsesivní zabývání se světem jídla po chuťové a smyslové stránce, soustředění se pouze na něj – nepřiměřené gurmánství, které se rádo kombinuje se snobstvím.

Jaké psychologické škody páchá nestřídmost

Jak brání tyto stavy našemu štěstí?

• Především zužují naše vědomí. Soustředíme se kvůli nim pouze na malý, nikoli nejpodstatnější výsek našich životů. Často slouží jako ochotná berlička k vyhýbání se nebo zapomínání na důležitější a složitější životní problémy.
• Nesou s sebou nebezpečí přímého zhoršení zdravotního a mentálního stavu.
• Ukazují na naši neschopnost ovládat vlastní impulsy a potřeby.
• Problémy ve vztahu k jídlu a základním potřebám se v nějaké (byť maskované) podobě vždy projeví i v ostatních oblastech vztahu k sobě sama a našemu okolí. Nelze izolovat jednu součást naší duše a myslet si, že nepořádek nepronikne nikam jinam. Tak bohužel (naštěstí?) nefungujeme.

Trénink sebekontroly

V tomto článku se zabýváme kultivací naší duše jako předpokladu cesty za štěstím. Oblast jídla a smyslových potěšení je výborným tréninkovým hřištěm pro zlepšování naší schopnosti sebekontroly na psychologicky ne příliš významných podnětech: Pokud totiž nedokážeme odmítnout zákusek či další pivo, jak chceme být schopni kontrolovat své impulsy zlosti, závisti nebo pýchy (o kterých budeme pojednávat v dalších dílech seriálu)? Ty jsou mnohem úžeji provázané s naší osobností, sebehodnotou a temperamentem, a opouštějí se proto ještě hůře! Základní způsob, jak atakovat všechny negativní stavy na cestě za štěstím (tedy nejen nestřídmost), je zvýšení uvědomění a pozornosti.

Čím dříve si impuls uvědomíme, tím lépe jej dokážeme kontrolovat.

Dokážeme sfouknout hořící zápalku, ale už nedokážeme sfouknout hořící les. Pokud první moment vašeho uvědomění je, že sedíte s přáteli Na Růžku u pátého pivečka nebo právě odkládáte talířek od snědeného zákusku, je již pozdě. Čím dříve a lépe si uvědomujeme (svůj impuls, svou chuť, svou ochotu nebo rozhodnutí jej nenásledovat), tím snadněji s tím něco uděláme.

Druhým krokem je neustálé uvědomování si faktu, na který tak rádi nemyslíme: Naše rozhodnutí mají své důsledky. Opakovaná rozhodnutí mají větší důsledky.

• Budu‑li do sebe dvacet let házet uzeniny, nemohu očekávat špičkový stav svých cév.
• Budu‑li vyhledávat vždy jen povrchní zábavu, nemohu očekávat, že skončím jako vzdělaný člověk.
• Podvolím‑li se každému sexuálnímu impulsu, nemůžu očekávat, že vybuduji harmonický vztah se svou partnerkou či partnerem.
• Budu‑li se neustále zahlcovat vztekem, nemohu očekávat, že ze mě bude klidný, spokojený a pozitivně naladěný člověk.

Byznys výživových poradců a trh zdravé stravy

Zúžení našeho vědomí dietami, články o zdravé stravě a výživovými poradci – to je pochopitelný důsledek naší neschopnosti být v jídle přiměřený. Nedokážeme si poručit, a protože přiznat si to je deprimující, je lepší považovat zdravou výživu za komplikovanou vědu (kterou musíme nejprve důkladně nastudovat) nebo oblast, kde je potřeba najít nejprve vhodnou dietu, poradce či techniku. Pokud selžou – je to jejich chyba, ne naše.

Pravda je přesně opačná. Nepotřebujeme výživové poradce. Potřebujeme zdravý rozum a umět se omezit. Pokud vám chutná bůček a nemůžete bez něj žít, prozradím vám zaručený recept na to, jak zhubnout a přitom si každý den bůček vychutnat. Nemožné? Že by negativní kalorie nebo magická japonská bylina? Nesmysl. Jeden milovaný pláteček bůčku o vaší obezitě nerozhoduje. Rozhoduje o ní vše ostatní, co sníte. Upravte vše ostatní tak, ať je jídlo vyvážené, zdravé a přiměřeně kalorické – a jeden (!) plátek bůčku denně zanechte. Pouze zdravý rozum a umět se omezit.

Všechny diety fungují na principu omezení kalorického příjmu. Byť mnohé vysvětlují svůj účinek úplně jinými principy. Část z nich přitom rozhodně není zdravá. Diety a „filozofie“ stravování jsou miliardovým byznysem. Buďte chytří. Nevěřte jim. Věřte zdravému rozumu.

Zásady zdravé výživy v jedné větě

Jedna z nejlepších rad, kterou jsem slyšel ohledně zdravé výživy, zní: Eat food. Not too much. Mostly plants. Neboli Jezte jídlo. Ne příliš. Hlavně rostlinného původu. Pojmem jídlo má autor citátu na mysli potraviny

1. vyprodukované přirozeným způsobem (nikoli vajíčko od utýrané slepice z klecového chovu či umělohmotné rajče ze španělských velkopěstíren),
2. které se co nejpřímější cestou, bez nepřirozených úprav dostanou na váš stůl: nikoli potraviny s umělými náhražkami, zlepšujícími přípravky, chemickými aditivy a produkty příliš zpracované (přeuzené, přesolené, polotovary, přeslazené, chemicky konzervované…).

Psychologie hubnutí

Pokud chcete zhubnout (ale i v případě, že se chcete z jídla více radovat), pak k výše uvedené zásadě dodám ještě několik rad psychologických:

1. Odlišujte, co je chuť a co je hlad.
2. Jezte, když máte hlad, nikoli chuť.
3. Nejezte, když hlad nemáte.
4. Jezte, dokud máte hlad (nikoli dokud je co jíst).
5. Nejezte, co vám nechutná.
6. Zkuste si spíše trochu odříkat, než si dopřávat trochu více.

Na japonském ostrově Okinawa, který je v zájmu vědců pro výjimečně vysoký věk, kterého se dožívají tamní obyvatelé, mají rčení hara hači bu, které říká totéž co jez do polosyta našich babiček. Naučte se to. Jak?

• Naložte si svou běžnou porci a pak třetinu smeťte zpět do hrnce (a při tomto zpětném smetávání preferujte řízek před bramborem).
• V restauraci se nerozpakujte objednat poloviční porci (zato salátu si dopřejte).
• Kupte si menší talíře a servírujte na ně (i tato finta funguje a je ověřena psychologickým výzkumem).

I v případě, že chcete žít zdravě a omezit svůj kalorický příjem, je podstatné jíst jídlo, které vám chutná. Pokud konzumujete nevábné sójové maso a přitom myslíte na šťavnatou krkovičku, nebo polykáte netučný tvaroh a myslíte na smetanový sýr, nevydržíte. Svou stravovací filozofii totiž chápete jako donucení.

Najděte si zdravé alternativy šťavnaté krkovičky, které budete milovat. Pak nebudete myslet na krkovičku. V dnešní době internetové záplavy receptů je výmluvou, že taková jídla neexistují. Vyzkoušejte nekonečné možnosti italské, čínské, japonské, řecké kuchyně – v každé lze nalézt stovky zdravých a velmi chutných receptů.

Paradox vyvážené stravy: Můžete vše!

Významnému středověkému lékaři Paracelsovi se připisuje výrok: Jed od léku odlišuje pouze množství, ve kterém je podáván. V rozumném přístupu k vyvážené stravě nám často brání především naše rigidní představa o tom, co je a co není zdravá potravina. Zbytečně volíme nedobré „light“ výrobky, když se stačí spíše omezit v množství.

• Místo deseti deka nevábného nízkotučného sýra si dát dva malé plátky delikátního ementálu (se stejnou kalorickou hodnotou) a k tomu celozrnný rohlík.
• Místo dvou „dietních“ párků dát přednost chutnému kusu dobrého masa – ale malému. A k tomu jablko.

Přemýšlejte hlavou, ne optikou reklamy na light výrobky, které porušují zásady přirozenosti potravy, o které jsme hovořili výše.

Související psychologickou chybou je představa, že něco můžete, a něco nesmíte. Znáte to sami: čím více něco nesmíte, tím větší na to máte chuť – od schovaných zápalek v dětství po schovaný dortík v dospělosti. Nakonec neodoláte. Rada je jednoduchá: Chápejte své jídelní preference tak, že něčeho si můžete dát více, a něčeho volíte raději méně. A jsme zpět u plátečku bůčku.

Psychologické důsledky vyváženosti v jídle

Divíte se, proč v seriálu o štěstí věnujeme tolik prostoru zdravé výživě? Některé důvody odhalíme v příštím dílu, zde si zopakujeme dva zásadní:

1. Zdraví tělesné souvisí s vaším mentálním stavem. Ve zdravém těle zdravý duch, to věděly už naše babičky. Stopadesátikilové tělo nebo strava podle české preference 5× denně uzenina / hlavně žádná zelenina vám v pocitu duševní svěžesti nepomohou. Zdravá a vyvážená strava ovlivňuje naše prožívání a dlouhodobě i naše nálady a pocity. 
2. Druhým důvodem je to, co se při vyvážené stravě učíme: kontrola impulsů. Neschopnost omezit svůj impuls a absence sebekontroly je zdrojem mnoha psychických obtíží. Ve střídmosti v jídle se učíme nedat prostor každému podnětu a nezdravým motivům, rozhodujeme se vždy a opakovaně – dělat věci jinak. Pokud to dokážeme, pak benefit těchto schopností poznáme kdekoli v našem životě: v oblasti naší práce, vztahů, koníčků i seberealizace.

Sebekontrola je pouze jedna. Pokud si nedokážeme odříct další knedlík ke svíčkové, jak si budeme chtít poradit s mnohem zákeřnějšími impulsy (nebo leností) v oblasti vyšších citů, potřeb a prožitků?

Mnozí lidé si stěžují, že jim v životě chybí motivace, ale ani motivace není něco, co přilétá odkudsi zvenku. Naopak: můžeme ji řídit, zlepšovat, kontrolovat. Pokud budeme chtít zvládnout kontrolu těchto vyšších oblastí naší duše, je nutné začít právě u toho knedlíku. V systému naší psychiky totiž vše souvisí se vším.