Půlnoční hostina

Pro zvedání se chutí k jídlu s nočními hodinami existuje několik možných vysvětlení a nemusí se ještě jednat o poruchy či vážná onemocnění. Nejčastějším důvodem je omezená strava v průběhu dne, většinou téměř žádná. Ráno nestíháte firemní schůzi, před kterou do sebe jen tak tak nalijete šálek kávy, ale snídani v žádném případě nezvládáte. Místo oběda následuje další káva, občas balíček sušenek, a pokud máte lepší den, stihnete kebab nebo s trochou štěstí jídlo, které není z fastfoodu. Odpoledne vyřídíte e‑maily, zajedete do obchodu, vyzvednete děti, připravíte se na pracovní schůzku příští den, odešlete report z dnešního dne řediteli a můžete spokojeně padnout na gauč k filmu. Venku se již setmělo a vy si uvědomujete, že máte hlad. Vstáváte proto k lednici a bezmyšlenkovitě jíte.

S přísně zdravým jídelníčkem s omezeným počtem kalorií se scénář pozmění jen lehce. Ráno si vychutnáte lehkou snídani, dvě hodiny před obědem zdravou svačinku, k obědu krabičku s přesně odváženou porcí kuřete, po třech hodinách další svačinu a v šest hodin večer nejpozději večeři obsahující hodně bílkovin, minimum sacharidů a trošku tuků. Během toho jste opakovaně v průběhu dne odmítli kolegyni s nabídkou ochutnávky domácího koláče, oslazené kávy nebo kostičky čokolády. Večer však máte hlavu již zcela vyčerpanou z celodenní pevné vůle a stresového kolotoče v práci, a proto velice snadno při sledování televize dostanete zálusk na něco sladkého a chutím podlehnete.

Mohli jste se také naučit pravidelným sladkým odměnám po celodenní dřině. Nikoho nepřekvapí, že sladká jídla uvolňují endorfiny. Endorfiny jsou hormony, díky kterým se cítíme příjemně a spokojeně. A není nic hezčího než se večer po náročném dnu při čtení oblíbené knihy odměnit nějakou dobrotou. Časem se z toho stává zajetý zvyk, kterého se obtížně zbavuje, a začneme to dělat zcela nevědomky.

Biologické pozadí

Za našimi večerními chutěmi na sladké a slané pochutiny může stát i cirkadiánní rytmus, tedy biorytmus, ve kterém se střídají fáze spánku a bdění. Výzkum provedený Frankem Scheerem, Christopherem Morrisem a Stevenem Sheou odhalil naše tendence jíst hlavně v noci. U našich předků spouštěl cirkadiánní rytmus chutě na výživné jídlo v době těsně před spánkem kvůli uložení tuku v těle v době hladu. Vnitřní podnět k nočnímu jedení se objevuje hlavně kolem osmé hodiny večer. V tuto dobu se také nejvíc zpomaluje náš metabolismus a vyplavuje se melatonin – hormon, který nám pomáhá usnout. My však v současné moderní době hladem netrpíme, proto nám tento prastarý vzorec našich předků způsobuje spíše obtíže v podobě obezity a rizika vzniku diabetu.

S cirkadiánním rytmem přímo souvisí i hormonální regulace. V těle máme hormony, které nám oznamují, kdy a co máme jíst, a řeknou nám, kdy s jídlem přestat. Pokud se dostanou mimo rovnováhu, následuje neukočírovatelné jedení. Těmito hormony jsou inzulin, leptin, ghrelin a peptid YY.

• Inzulin pomáhá v těle se zpracováním cukru. Po kaloricky vydatném jídle se prudce zvedá, ale následně také rychlé klesá. Díky tomuto prudkému výkyvu pociťujete brzy hlad, proto je dobré si hlídat, aby vaše jídlo bylo vyvážené.
• Leptin oznamuje vašemu mozku, kdy už jste plní a nepotřebujete další potravu. Tento hormon však bývá nejproblémovějším v případě obezity, kdy dochází k tzv. leptinové rezistenci. V těle obézního člověka se leptinová hladina stále postupně zvyšuje, mozek jí přivyká a přestává vysílat signály, kdy přestat jíst.
• Gherlin a peptid YY se také v našem těle podílejí na vytváření informace, kdy je čas na jídlo a kdy máme hlad.

Už nyní to vypadá na složitý hormonální proces, který řídí naši stravu. A do toho všeho ještě téměř každodenně zasahuje hormon kortizol vyplavující se při stresu a spouštějící hlad s chutí na sladké.

Syndrom nočního jedení

Nejznámější poruchou příjmu potravy spojenou s nadměrným příjmem jídla je mentální bulimie, která bývá doprovázena následným zvracením. Dalším často se vyskytujícím onemocněním je záchvatovité přejídání, kdy trpíte nutkavou potřebou jíst nadměrné množství jídla v krátkém časovém úseku. Jestli se však vaše sklony k nekontrolovatelnému jedení projevují jen v noci, možná vás trápí méně známá porucha příjmu potravy, a to syndrom nočního jedení.

Syndrom nočního jedení má dvě formy. První varianta se označuje, jako tzv. NES (z anglického Night Eating Syndrome). Tato porucha vás může i několikrát za noc probudit a doslova vyhnat z postele k lednici, protože neusnete, dokud něco nesníte. Většinou se jedná o vysoce kalorické jídlo bohaté na sacharidy.

Svého nezdravého jedení, kdy sníte až polovinu svého denního kalorického příjmu, jste si velmi dobře vědomi, ale nejste schopni jej ovlivnit vůlí. K následnému špatnému svědomí se ráno přidává nechuť k jídlu a časem nedostatek spánku a deprese. Jídlo, které vám dříve dělalo radost, ve vás začne v nočních hodinách probouzet napětí, nervozitu a znechucení. Potrápit psychiku může i přibývání na váze.

Příčina vzniku tohoto syndromu není zcela jasná a záleží na kompletním pacientově příběhu. Může souviset s hormonální nerovnováhou, nedostatečným jedením během dne nebo špatnými dřívějšími návyky. Nejčastěji se však pojí s nadměrným stresem. Pokud vás tedy trápí šéf v práci, problémy s partnerem nebo nečekané finanční výdaje a již několik týdnů v řadě trávíte noci místo spánkem půlnočním hodováním, je ten správný čas pro vyhledání odborné pomoci.

Porucha spánku

Druhá forma se neřadí mezi poruchy příjmu potravy, ale poruchy spánku. Bývá označována zkratkou NSRED (z anglického Night Sleep Related Eating Disorder). V češtině se setkáme s pojmenováním syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím. A jak se liší od obyčejného nočního jedlictví? Průběh nemoci vypadá velice podobně: v noci vstáváte z postele a při svitu měsíce pojídáte kalorická jídla, ale s jedním velkým rozdílem – ráno si to nepamatujete. Vaše jídelní záchvaty probíhají nevědomě a často souvisí s náměsíčností.

Nepříjemným se stává ranní vstávání s plným žaludkem a následné zjišťování škod v kuchyni. A nejen tam. Ublížit si můžete vypitím jedovaté látky nebo snědením potraviny, na kterou jste prudce alergičtí. Samozřejmě stejně jako u předchozího typu můžete přibývat na váze a často se objevuje deprese. Za vašimi nočními výlety k lednici může stát stres, úzkost, ale také hormonální výkyvy. Často se objevuje ve spojení s náměsíčností nebo v rodinách, kde se dříve vyskytly obtíže se spánkem.

Zamykat v noci kuchyni?

Pokud jste se našli hned v první části článku a pravděpodobně netrpíte poruchou příjmu potravy ani poruchou spánku, máte to podstatně jednodušší. Zkuste zjistit, co vaše večerní přejídání způsobuje. Dlouhodobě nezdravý jídelníček nebo žádné jídlo během dne vám kromě každodenních obtíží s večerním přejídáním mohou způsobit i další onemocnění, jako je diabetes, deprese nebo obezita.

Zkuste své návyky alespoň lehce upravit. Nemusíte se dát na fitness stravu, ale stačí jíst pravidelně a kalorickou bombu si dopřát jednou až dvakrát do týdne. V případě, že na vás více sedí příklad příliš striktního jídelníčku, je možná na čase najít si (nebo změnit) výživového poradce, který vám správně nastaví jídelníček a vaše noční přejídání by tak mělo zcela vymizet.

Vyměnit byste měli i mlsání brambůrků při čtení knihy nebo pojídání popcornu u večerního filmu. Zaveďte si novou rutinu. Ráno si dejte největší jídlo dne. Velkou, nutričně bohatou snídaní můžete předejít večernímu přejídání. Ano. Ze začátku to bude oříšek, jelikož po noční hostině pravděpodobně nebudete mít na jídlo žádnou chuť. Ale zkuste si vytvořit plán a pokusit se ho dodržet.

Nebo začněte postupně. Malé porce jídla ráno, bohatý oběd, nějakou dobrou svačinu, která sníží vaše chutě na sladké večer. Pokud jste majitelem chytrého telefonu, nastavte si na celý den upozornění, kdy si máte dát jídlo. Klidně každé tři hodiny něco zakousněte. Jestli je vaší výmluvou, že na jídlo nemáte čas, tak se pletete. V kanceláři vždy můžete mít dva jogurty, celozrnné pečivo, krekry, tyčinku, ovoce nebo krabičku s jídlem z domu. Se změnou zajetých zvyklostí vám může pomoci terapeut zaměřující se na kognitivně‑behaviorální techniky. Stejně tak i výživový poradce. Nebojte se k nim přijít včas. Vždy je lepší včasná prevence než pozdní napravování škod.

V neposlední řadě si dopřávejte dostatek spánku a pohybu. Možná se vám to již zdá jako klišé, ale pohyb je jednou z nejlevnější terapeutických technik. Nejnáročnější při něm je zvednout se z gauče.

Při podezření na některý ze dvou zmíněných syndromů nočního jedlictví se již jedná o náročnější situaci, včasným zásahem a odbornou pomocí se však dá vyřešit. V obou případech je nutné navštívit lékaře, nejlépe přímo spánkové centrum, které se zaměřuje na obtíže objevující se ve spánku.

Pokud se jedná o poruchu příjmu potravy, dá se nemoc zvládnout pomocí psychoterapie, nejčastěji kognitivně‑behaviorální terapií nebo interpersonální terapií. Terapie se někdy kombinují s antidepresivy. Současně by bylo dobré zamyslet se nad úpravou jídelníčku a životního stylu. U poruchy spánku vypadá léčba obdobně, ale první volbou bývají léky, zaměření se na celkový spánkový režim a samozřejmě kombinace s psychoterapií. Upravují se i celkové jídelní návyky a doporučuje se zařadit více aktivního pohybu a relaxačních technik.