Psychologie rozhodování

Poznámky z online rozhovoru psycholožky Jany Kučerové a šéfredaktora Jana Majera zpracovala editorka Psychologie.cz Jitka Cholastová. Celé video najdete na konci článku.

Někdy nám zamotá hlavu dokonce i rozhodování mezi dvěma příjemnými variantami – protože nakonec vždycky něco ztratíme. Nejkomplikovanější jsou dilemata, která nemají jednoznačně dobré řešení a přivádějí nás na životní křižovatku: jakmile si zvolíme, něco se zásadně změní.

Dokonce i poté však mnohdy zůstáváme zaseknutí v myšlenkách co by, kdyby, jako bychom křižovatkou skutečně neprošli. Přesto má možnost volby na naši psychiku v základě pozitivní dopad – i náročné okolnosti zvládáme lépe, když víme, že jsme se pro ně rozhodli, než když jsme do situace zkrátka natlačeni bez možnosti ji ovlivnit. 

Průvodce dilematem

Lidé v krizi jsou křehcí a zvýšeně sugestibilní. Právě proto je důležité, abychom si (v pozici odborníka, ale i kamaráda, který někoho rozhodováním provází) ujasnili svůj vlastní postoj k dané věci. Potřebujeme si uvědomovat, k jaké variantě osobně tíhneme, abychom od ní mohli poodstoupit – je jasné, že rozhodnutí musí udělat každý sám. Čím tedy lze pomoci?

Především vytvořením pokud možno příjemné atmosféry, bezpečného prostředí. Stres zužuje člověku vnímání, a brání mu tak vidět širší kontext. V tomto ohledu je chápající a vstřícně naladěný druhý člověk velkým přínosem. Pro skutečně osobní rozhodnutí musíme být v kontaktu sami se sebou, svými hodnotami, potřebami.

To vůbec není samozřejmé – mnohdy se rozhodujeme spíš podle okolí a toho, co „je přece rozumné“. Pak je ale pravděpodobné, že se svým rozhodnutím nakonec nebudeme v souladu. Cestou k vědomému rozhodnutí je poctivě prozkoumat všechny své vnitřní impulzy, přání i obavy. 

Do rozhodování silně vstupují naše emoce, zejména strach. Emoce jsou však velmi proměnlivé v čase. Je dobré uvědomovat si, jaké faktory mě v mém rozhodování ovlivňují a zda je to něco dočasného (jen momentálně platného, případně něco, s čím se dá pracovat), nebo jde skutečně o danosti. Stejně tak je důležité zaměřit se nejen na existující omezení, ale také na své zdroje: co jsem již v minulosti zvládl, co umím, z čeho mohu čerpat.

Srdce a rozum v souladu

Jak být se svým rozhodnutím v míru a nepochybovat o něm příliš? Čím více bude mé rozhodování vědomé (budu během něj v kontaktu se sebou a svými prožitky), tím vyšší je pravděpodobnost, že s ním budu v souladu, i když se změní okolnosti nebo mé emoce. Dále je důležité vědět, že drtivá většina rozhodnutí s sebou nese nějaké ztráty a nepříjemnosti. To, že se objeví, naše rozhodnutí nijak nezpochybňuje.

Rozum nám častěji říká věci, které souvisejí se světem okolo, ne s naším nitrem. Je skvělým pomocníkem ve fázi, kdy chceme své rozhodnutí převést do reality: umí vymyslet, jak to udělat, na co si dát pozor. Ale to, co chci, co je pro mě důležité, to nám říkají spíš naše emoce, případně naše tělesné prožívání. Lidé používají vyjádření jako něco mi tam smrdí, něco mi na tom neladí, mám z toho těžko na srdci a podobně.

Co když je mi v rozhodnutí nedobře? U těžkých rozhodnutí bude výsledkem vždycky nějaká míra nespokojenosti, nebude to snadné, ať se rozhodneme jakkoli – úplně šťastná varianta není zkrátka v nabídce. Tato skutečnost nám na druhou stranu může pomoci těžkosti snášet, pokud ji přijmeme. Kdybychom se totiž rozhodli nezvolit žádnou možnost, i to by byla svého druhu volba. Rozhodnutí se někdy nemůžeme úplně vyhnout.

Někde vevnitř často víme – ještě dřív, než se dostane ke slovu zvažování pro a proti. Je důležité rozlišit, jestli za tímto rozhodnutím stojí spíše naše amygdala (tedy nejčastěji strach či vztek), nebo něco, co bychom mohli označit jako vnitřní moudrost nebo radost – něco příznivého, co nás posouvá dopředu. Zamyslet se, jestli mě moje rozhodnutí „posouvá dopředu“, nebo spíš „drží zpátky“, může být celkově užitečné.

Síla jít dál

Vždy se rozhodujeme v určitém momentu, nikdy nemáme k dispozici všechny informace – zejména o tom, co teprve přijde. Jakékoli rozhodování se někdy může jevit nad naše síly. Pak je dobré zaměřit se na péči o své kapacity, psychickou i fyzickou pohodu. K rozhodnutí totiž potřebujeme energii.

Pokud důkladně prozkoumáme vlastní niterné pohnutky, najdeme mnohdy také vnitřní zdroje, které nás rozhodnutím (a jeho důsledky) pomohou provést. Když toto místo objevíme sami v sobě a budeme si svým rozhodnutím jistí, snáze se pak vyrovnáme i s nesouhlasem okolí. V této fázi může opět pomoci rozum, který nám dá do rukou argumenty. V rozhodnutí pak uvidíme smysl, který budeme schopni formulovat i navenek.

V našem nitru proti sobě někdy stojí víc různých hlasů. Pak je potřeba dát všem prostor a vyjednat kompromis i s těmi pomyslnými vnitřními hlasy, které budou naším rozhodnutím upozaděny. Znovu je tady klíčové uvědomovat si, co všechno do mé volby vstupuje.

Velmi pomůže, když se na své dilema dokážeme podívat z odstupu – dopřejeme si nějaký čas, pokud to jde („ráno moudřejší večera“), změníme perspektivu doslova fyzicky – vypravíme se na chvíli někam pryč, vyslechneme si různé další pohledy jiných lidí, aniž bychom je přímo „poslouchali“. Rozhodnutím svět nekončí – posuneme se jen do dalšího bodu, v němž se opět můžeme rozhodovat.