Psycholog v přední linii
Jak psychologie a psychoterapie pomáhá lidem zasaženým válkou?
Mexický psycholog Camilo Garcia řídil tým psychologů na misi v Sýrii a nyní působí v ukrajinské Mariupoli. Při návštěvě psychologů z mise Lékařů bez hranic na východní Ukrajině mi vyprávěl o své zkušenosti. „Mojí prací je vědět, co udělat s pacientem, pokud si další psychologové nevědí rady; umět vyřešit všechno, s čím se na mě obrátí,“ říká – a kulturní specifika jako problém nevidí.
V článku Slepá skvrna psychologie jsem zmiňoval knihu Crazy Like Us, ve které americký novinář Ethan Watters mapuje šíření euroamerického pohledu na duševní zdraví a nemoci společně s dalším kulturním exportem. Kritizuje práci humanitárních organizací po tsunami, která zaplavila roku 2004 Srí Lanku, protože podle jeho názoru neberou dostatečně v úvahu lokální kulturní kontext a vnucují lidem západní pohled na trauma a psychické strádání. Zeptal jsem se Camila, co si o tom myslí.
Máte praktické zkušenosti z Ukrajiny, Sýrie a Mexika. Zajímal by mě váš názor na kulturní závislost posttraumatické poruchy: je PTSD kulturně specifický problém, nebo je u všech lidí na světě stejná?Je všude stejná. Tady na Ukrajině jsem pracoval víc s jasnou PTSD, zatímco v Sýrii se jednalo o krizovou intervenci. Pracovali jsme v severovýchodní Sýrii, ve vesnici, kde zuřily boje mezi různými stranami konfliktu. Jednalo se o krizovou situaci, lidé byli uprostřed mezi vojsky, prchali – a neměli čas rozvinout post‑traumatickou poruchu, jednalo se o bezprostřední stres.
Bezprostřední reakce na stres je také u všech lidí stejná?Ano. Na základě těchto dvou zkušeností i své klinické praxe v Mexiku můžu konstatovat, že ano. To, co se dočítáme v teoretických pracích, platí obecně. Traumatické situace se lidem připomínají a opakují. Pozorujeme vyhýbavé jednání, vyhýbání se myšlenkám, depresi, ztrátu funkčnosti, somatické příznaky.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..