Psychické potřeby
V dospělosti se nám připomíná, co jsme neměli příležitost rozvinout jako děti.
O vývojových potřebách dítěte se mluví čím dál častěji a je to dobře. Past je ale ve zdrojích, které servírují nepřeberné množství informací zaměřené pouze na určitou oblast. Je to podobné, jako kdybyste upravovali jednu ingredienci bez znalosti celého receptu. Naše mysl má pak tendenci si nevědomě doplňovat chybějící informace, což může vést k osobním „teoriím“ vytrženým z kontextu. V konečném důsledku taková polovičatá znalost může více uškodit nežli pomoci. Proto jsem se rozhodla napsat malou sérii tří článků, kde představím vývojové potřeby, vývojové dluhy a obranné reakce psychiky uceleně, to jest ve vzájemně propojených souvislostech.
Ideálním stavem je přiměřená autonomie dítěte, kdy umí prosadit své zájmy bez studu a pocitů provinění.
Já a svět
V další etapě, v době předškolního věku, je dítě připravené rozvíjet svoje dosažené schopnosti stále spontánní iniciativou. Snaží se být co nejvíce samo sebou, objevuje svět i mimo rodinu, pouští se do nových činností. Podstatné je, aby se postupně dokázalo cítit bezpečně i v nepřítomnosti rodičů. Tím se u něj v dobrém případě bude nadále rozvíjet pocit důvěry v sebe a nově v širší svět.
Z toho vyplývá, že v tomto období stále dominuje potřeba podpory v „zabydlování“ se ve světě tím, že dítě zvládne unést první větší frustrace bez nadměrné rodičovské ochrany. Příkladem je odloučení od rodiče. Stejná podpora je třeba i v postupném navazování kontaktu s vrstevníky, aby si dítě mohlo osvojovat základní sociální dovednosti.
Také velmi záleží na tom, jak se dítěti podaří nalézt si svoje místo mimo rodinu, aby mělo v životě i jiné vztahové zdroje. Důležité je to zejména pro děti, kterým se v rodině dluhy načítají. Ideálním stavem je předškolák, který umí navazovat kontakt s vrstevníky i s dospělými bez nadměrného strachu, zvládne odloučení od rodiny, má zájem o nové aktivity, dokáže se prosazovat, ale ne přílišnou silou a na úkor druhých.
Školní sebehodnocení a přijetí vrstevníky
Ve školním věku se i nadále u dítěte rozvíjí zájem o poznání, teď už více ve spolupráci s vrstevníky. Pokud si dítě najde ve skupině vrstevníků svoje místo (zažívá pocit patřičnosti) a k tomu zažívá pocity kompetence, jeho důvěra a sebedůvěra se nadále rozvíjí. Dítě si je v ideálním případě vědomé svých schopností, dovedností, společně i se svými limity, aniž by se za ně muselo stydět.
Dominantní je v tomto období potřeba podpory, a to ve všech oblastech života. Dítě už v tomhle věku „prokoukne“, když rodič chválí jen pro chválu (není upřímný), a proto nejsou žádoucí automatické reakce typu ten obrázek je krásný… jsi moc šikovný, jako to bylo v předškolním věku, ale rozpracovaná zpětná vazba. Ta dítě mnohem více posiluje.
Takže vhodná je reakce například líbí se mi výběr barev a jak je umíš zkombinovat, máš dobrý smysl pro detail a podobně. Časem můžete přidat i konfrontační část. Ve zpětných vazbách mějte na paměti pravidlo, že určité chování dítěte je jenom částí jeho osobnosti. Máš problém s pozorností je lepší výrok než jsi nepozorný nebo dokonce jsi nešika, nemehlo, všechno zapomeneš a podobně.
Potvrzení identity
V dospívání se prohlubuje (ať pozitivně, nebo negativně) všechno, co dítě získalo z předchozích období. Sebedůvěra, autonomie, schopnost navazovat a budovat trvalé vztahy s vrstevníky se buď posilují, nebo se prohlubují vývojové dluhy spolu s ego‑obranami.
V tomto čase je potřeba měnit způsoby rodičovské podpory na slovní povzbuzování, emoční sycení transformovat na projevenou důvěru, účastné a empatické doprovázení, respekt k nově vznikající dospělé osobnosti. Také se musí snížit intenzita ochrany. Potřeba hranic se naopak zvyšuje navzdory tomu, že jde proti potřebám po větší svobodě dospívajícího.
Je to podobné jako v období vzdoru – dospívající experimentuje se svým „novým já“, a proto potřebuje hranice se vzájemnou důvěrou v jejich akceptaci. Základní výchovný nástroj jsou v této době přirozené následky bez morálního apelu a zbytečné ochrany (dospívající šel pozdě spát, druhý den nemůže mít kvůli tomu úlevy).
Nicméně je důležité poznamenat, že i při nejlepším přístupu se nevyhnete četným konfliktům, které slouží procesu vypuzení dospívajícího z konflikty drážděné „sociální dělohy“. Pokud nejde o vážnou necitlivost, despotismus a jiné vztahové ničitele, dospívající a rodič se po této době znovu „najdou“.
Raná dospělost
V rané dospělosti, od osmnáctého roku dál, si většinou všechny změny z předchozího období sedají, dospívající se stabilizuje. Stále má ale křehkou identitu, kterou si potřebuje zpevňovat například ve studiu, v novém pracovním kolektivu. Pokud nedojde k nějakému zásadnímu narušení vlivem traumatických okolností, dovršení identity je hladký proces.
Pokud si ale mladý dospělý s sebou nese kumulované vývojové dluhy, v rané dospělosti se mu komplexně prohloubí a spolu s nimi i jeho nezralé ego‑obrany získané v dětských letech. O ego‑obranných mechanismech budu podrobně psát příště. Jste srdečně zváni!
Čtěte dál: Ego‑obrany
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..