Psychiatrova koleda

Možná by bylo lepší na celé Vánoce zapomenout. Zavčas odletět někam do tepla, pryč od plískanic, lidí a falše. Nebo snad ne?

Když už se bavíme o Vánocích, začněme rovnou od Adama. Nebo ještě před Adamem. Čím že to bible začíná? Bůh tvoří. A rozděluje. Stvořil nebe a zemi. Stvořil světlo. A oddělil světlo od tmy.

Stvořil oblohu, aby oddělila vody nahoře od vod dole. Toto dělal šest dní. A sedmý den spočinul od veškeré práce. Tomuto dni požehnal a posvětil jej.

Co to vlastně je, to posvěcení? Svatý, hebrejsky kadoš, znamenalo původně jiný. Tento den bude jiný. Takže další oddělení. Šest dní bude obyčejných, ten sedmý jiný.

Tento koncept byl tak úspěšný, že vydržel doposud. Troufám si tvrdit, že vydržel doposud i díky své psychologické prospěšnosti. Šest dní práce, jeden den klidu. Šest dní napětí, jeden den uvolnění. Ten kontrast najdeme v mnoha oblastech. V relaxacích. V bojových uměních. V sexu.

Je moudré mít každý týden čas na sebe. Na rodinu. Na Boha (nebo jak budeme nazývat to, co nás přesahuje). Je moudré mít sem tam čas na generální úklid. Na důkladné zamyšlení, rekapitulaci uplynulého období, zvážení plánů do budoucna.

A tak je dobře, že kromě těch svátků malých máme i svátky velké. A taky je dobře, že máme svátky veselé i smutné (i když, jak často si uvědomujeme, že Velikonoce jsou smutný svátek?). Je dobře, že jsou svátky hojnosti i svátky postní. Svátky pro živé a svátky pro mrtvé. Každý z nich je příležitostí. Zastavit se, zamyslet se.

Přednáška 24. října 2024