První setkání se smrtí
Když odejde čtyřnohý přítel, většinu dětí to hluboce zasáhne.
Vztah mezi dítětem a domácím mazlíčkem bývá jedinečný a hluboký. Domácí mazlíček se dítěti mnohdy stává důvěrníkem, věrným přítelem, ochráncem a hlavně někým bezpečným. I když to tak nemusí vypadat, dítě se péčí o zvířátko mnohému naučí: odpovědnosti, empatii nebo hranicím, které u mazlíčka musí respektovat. Soužití také přináší blízké představení koloběhu života – s mazlíčkem dítě prochází narozením, nemocí, stářím, a nakonec i smrtí. Když pak nastane den, kdy je čas se rozloučit, jde o velmi bolestnou ztrátu. Mizí totiž někdo, kdo se stal členem rodiny a hlavně součástí světa dítěte.
Můžou se začít ptát, jestli je smrt opravdu univerzální a týká se všech živých bytostí. Pro některé děti to na nějakou dobu může být zúzkostňující a můžou se častěji ptát rodičů, zda také oni zemřou nebo někdo další blízký.
Odpovědi na otázky, kde teď mazlíček je nebo zda ho to bolí, nejsou jednoduché. Sami dospělí často nemají odpovědi a můžou být zaskočení. V podstatě tím dítě říká, že mu na jeho zvířecím kamarádovi záleží. Pokud vás dítě otázkou překvapí, nejdříve se můžete zeptat, co si myslí dítě. Potom můžete odpovídat upřímně podle sebe a těch variant je více:
- Otevřeně říct, že nevíte, ale že vaše představa je…
- Zvolit jemnější odpověď, že zvířátko už nic nebolí a smrt je přirozená součást života. A i když už tu není s námi, tak nám na něj zůstávají vzpomínky.
- Můžete také zvolit odpověď spojenou s vaší vírou a tím, jak smrt vnímáte u vás v rodině.
Když se dítě ptá po smrti domácího mazlíčka, zda zemřou i rodiče nebo ono samo, jde o velice náročné otázky a úvahy pro nás dospělé. Pro dítě to znamená, že se snaží pochopit, jak funguje svět kolem něj, a snaží se ho nějak uspořádat. Odpověď by vždy měla být pravdivá, ale zároveň uklidňující.
„Ano, všichni jednou umřeme, ale ne teď. Většina lidí umře, až když prožije celý dlouhý život a jejich tělo zestárne a přestane fungovat. Máme před sebou ještě hodně společných dobrodružství.“
Jak se rozloučit
Myslete na rituál rozloučení s mazlíčkem, který je důležitou součástí celého procesu. Rozloučení může proběhnout doma nebo na zahradě. S dítětem společně můžete zapálit svíčku, namalovat zvířátku obrázek, zasadit květinu nebo napsat vzkaz na cestu. Řekněte si, co jste na zvířátku měli rádi.
Společně můžete procházet fotky a vyprávět si vaše nejhezčí vzpomínky na domácího mazlíčka. Taky můžete dítě podpořit ve vytvoření vzpomínkové krabičky nebo kufříku, kam může dát fotku se zvířecím kamarádem, jeho oblíbenou hračku nebo sepsané příběhy, co vše mazlíček dělal.
Zkuste také chvíli počkat s pořízením nového mazlíčka, aby dítě dostalo prostor rozloučit se a nechat doznít vzpomínky.
Když si nejste jistí, nechte se vést dětmi samotnými. Děti často přijímají smrt lépe než my dospělí. Zeptejte se jich, co cítí, co by si přály, a dejte jim prostor. I malé gesto – zapálení svíčky, nakreslení obrázku nebo společné povídání o vzpomínkách – může být velkým krokem k uzdravení.
Knihy pro děti s tématem smrti:Lipový lístečekCo je to umírání?Když dinosaurům někdo umřeNávštěva malé smrtiO smrti smrťoucí
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..