Pružné já
Naučili jsme se, že některé naše vlastnosti okolí nevidí rádo. A tak žijeme omezeně.
Zjišťujeme, kdo vlastně jsme. Vyjmenováváme své silné stránky na pohovorech. Říkáme partnerům, to víš, já to mám takhle, co se dá dělat. Jenže co když naše já není něco pevného? Co když je spíš tekuté a neustále se utváří podle toho, v jakém prostředí se pohybujeme? Žít dobře a v duševním zdraví v takovém případě znamená míru naší pružnosti. To, jestli dovedeme být jednou štědří a jindy lakomí, jednou vstřícní a jindy zaměření jen na sebe. Podle toho, co situace vyžaduje.
Jeho teorie přitom zpochybňuje, že existují špatné vlastnosti samy o sobě. Laskavost je vlastnost, která nám umožňuje mít dobré blízké vztahy. Není bez ní dost dobře možné žít dobrý život a mít funkční společnost. Je adekvátní ledaskde – k našim dětem, k partnerovi, přátelům, ale i k cizím lidem v obchodě.
Přestává být adekvátní, když váš vede k tomu rozdat veškerý svůj majetek lidem na nádraží. Není adekvátní, když se na vaši rodinu valí nepřátelští vojáci. Adekvátní odpověď na to, když někdo hází bomby na vaše děti a sousedy, je naopak tak často zatracovaná agrese. Otázka tedy nezní: Jaká jsem? Ale spíše: Jak pružně se pohybuji mezi jednotlivými póly svého já?
Oplocený dvoreček
Když se narodíme, máme potenciál ke všem polaritám. Nějací samozřejmě jsme, něco je nám dáno do vínku naší genetikou, specifiky našeho nervového systému, našimi těly. Přesto podle Zinkerovy teorie máme potenciál v dospělosti být poslušní i vzdorovití, líní i pracovití.
Postupně se ale s větší či menší razancí učíme, že některé z našich polarit jsou pro okolí nepřijatelné. Jsme konglomerát vnitřních polarit, které mezi sebou interagují. Za své přijímáme ty části sebe samých, které jsou pro nás snesitelné, a popíráme a odmítáme ty ostatní. Často se to děje za pomoci introjektů.
Jde o nejrůznější přesvědčení o tom, co musím, co nesmím, co by se mělo. Pokud si z rodiny nesu třeba silný introjekt musím být produktivní a podávat výkony, ať si vysloužím obdiv a přijetí, postupně se mohu identifikovat s polaritou pracovitá a naopak si komplikuji přístup k polaritě lenošící, regenerující, odpočívající. Docela často taky ztrácím možnost být v klidu, tady a teď.
V dospělosti nás tyto ploty mohou omezovat v tom, abychom se dokázali pružně přizpůsobovat svému prostředí. Pokud jsme se naučili v zájmu přijetí být vždy vstřícní, laskaví, hodní a bezproblémoví, nejsme dobře připravení na setkání s manipulátorem, psychopatem nebo prostě někým, kdo to s námi nemyslí dobře. Abychom takové setkání zvládli, potřebujeme přístup ke své druhé polaritě: pevnosti, sobectví, agresi.
Protahovat své já k lepší pružnosti
U našich těl je to tak nějak víc nasnadě. Když je tělo ztuhlé a rigidní, zvládne toho méně, častěji bolí, snáz přijde k úrazu. A udělá mu dobře, když ho budeme protahovat. Jak nás vlastní život vede sebepoznáváním, často děláme přesně toto se svým self: Protahujeme ho.
Nahlížíme, ve kterých polaritách jsme jako ryba ve vodě a kam nás to moc nepustí. Zvědomujeme si, jestli to má nějaké nevýhody, a zkoušíme si nové polohy svého já. V psychoterapii, ve vztazích, ve hrách, třeba i v improvizačním divadle. Pro mnoho lidí je ale užitečná už jen tahle změna přemýšlení:
- Nejsme nějací, jsme pokaždé jiní.
- Nemusíme dělat věci pořád stejně.
- Jsme spíš tekutí než pevní, měníme se podle svého okolí – a když ne, dělá to potíže.
Sebepoznání neznamená zjistit, jaký jsem, a takto se identifikovat. Mnohem víc poznáváme, jací taky jsme. Co je taky v našich možnostech. A jak můžeme svou pružnost využívat k tomu, ať tvoříme dobrý autentický život, dobré vztahy a stabilní svět.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..